Pozapomenutý František Dvorský
12.2.2016, Právní rádce, str. 72, Stanislav Balík
Jaké byly životní a profesní cesty prvního českého prezidenta Advokátní komory v Království českém? Odpovědi hledal Stanislav Balík.
Svého času jsem si předsevzal, že napíšu biografie všech svých předchůdců ve funkci předsedy České advokátní komory. Po několikaleté odmlce se k tomuto slibu rád vracím. Dnešním protagonistou tohoto seriálu je František Dvorský, který byl po účinnosti advokátního řádu z r. 1868 celkově třetím a zároveň prvním českým prezidentem Advokátní komory v Království českém. V současnosti je tento nástupce Friedricha Wienera a Josefa Tragyho poněkud pozapomenutou osobností, jejíž životní osudy si však nejen pro jejich zajímavost zaslouží připomenutí.
Studia a kandidátská praxe
František Xaver Emanuel Jan Nepomuk Dvorský se narodil dne 12. prosince 1846 v Mladé Boleslavi jako syn magistrátního a tajného kriminálního rady Františka Dvorského a dcery mlynáře Marie Anny Dvorské, rozené Ruthové. Středoškolská studia si odbyl na jičínském gymnáziu, kde v r. 1863 maturoval. Na této škole v době Dvorského studií působili jako profesoři mimo jiné klasický filolog František Lepař a přírodovědec František Šír. Po maturitě zahájil František Dvorský studia na Právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity, na níž v r.
1869 získal titul JUDr.
Během sedmileté praxe kandidáta advokacie působil František Dvorský u advokátů Ignáce Wiena, Adolfa Jedličky, Františka Augustina Braunera a Josefa Hlaváče. V r.
1876 pak složil advokátní zkoušku a byl zapsán do listiny advokátské.
Výkon advokacie
Jako advokát se František Dvorský zaměřil především na oblast obhajoby ve věcech trestních. Počínaje rokem 1880 přinášejí Národní listy každoročně minimálně jeden větší či zajímavý případ, v němž byl Dvorský činný jako obhájce, na druhé straně tu naopak nenalezneme informaci o tom, že by působil jako správce konkurzní podstaty.
První zpráva tohoto druhu představuje v dubnu 1880 Františka Dvorského jako obhájce Josefa Hynka, souzeného před porotou pro otcovraždu. Přestože obhájce „ve vzletné řeči dovozoval, že skorem veškerými výpověďmi svědků, jakožto i dobrozdáním znalců bylo zjištěno, že otec a syn spolu zápasili“, porotci neuvěřili tomu, že se jednalo o nutnou obranu a uznali Josefa Hynka vinným. Trest byl vyměřen na šest let těžkého žaláře, ztížený půstem každý čtvrtek a v den 10.
února, kdy k vraždě došlo.
Zmínky o tom, jakým byl František Dvorský výborným řečníkem, postupně přibývaly. V roce 1882, kdy ve skupinovém procesu proti skupině zlodějů a podvodníků Jan Hřebík a spol. hájil Marii Doškovou, napsaly Národní listy, že „po důkladné řeči veřejného žalobníka subst. Krčmáře ujali se obhájci Dr. Podlipný, Krása, Novák a Dvorský ve skvělých, přesvědčujících plaidoyerech svých svěřenců“. I díky tomu byla nakonec Marie Došková porotou uznána vinnou pouze přestupkem krádeže a byla odsouzena k pouhému desetidennímu jednoduchému vězení.
Hrubého zpronevěra
První – řečeno dnešní terminologií – velkou mediální kauzou Františka Dvorského byla obhajoba solicitátora Hrubého, který byl spolu s advokátem Václavem Linhartem souzen pražskou porotou pro zločin zpronevěření. Obhájcem Václava Linharta byl bývalý Dvorského šéf Josef Hlaváč. „Dr. Hlaváč a Dr. Dvorský ujali se na to ve vřelé řeči obžalovaných a využitkovali v řeči své veškerých momentů obžalovaným příznivých,“ píše se v Národních listech ze 4. října 1884. Hrubý byl posléze uznán vinným a potrestán pětiletým žalářem, bývalý advokát Linhart k šesti letům.
Průběh obhajoby byl bouřlivý, o čemž svědčí i omluva členu redakce Pokroku, kterou musel František Dvorský formou inzerátu uveřejnit v Národních listech: „Jelikož ve své obhajovací řeči při přelíčení Hrubého a dra. Linharta užil jsem o svědectví Vašem slov, která proti mé vůli zavdala příčinu k mylným výkladům, konstatuji, že neměl jsem v úmyslu Vás uraziti, k čemuž také neměl jsem žádné příčiny a litoval bych toho, kdyby slova má vykládána byla na urážku osoby Vaší.“
Úspěchu až u c. k. nejvyššího soudu ve Vídni dosáhl František Dvorský v roce 1887. Ve věci klienta Františka Kolínského, který byl trestním soudem v Praze odsouzen za zločin dvojího manželství ke čtyřem měsícům těžkého žaláře, podal zmateční stížnost, „kteréž zmateční stížnosti bylo rozsudkem ze dne 3.
května 1887 ihned – bez nařízení veřejného líčení – vyhověno, rozsudek první zrušen a věc k novému líčení a rozhodnutí zdejšímu soudu trestnímu odkázáno, a to z důvodů obhájcem vytknutých“. Nejvyšší soud vzal v úvahu námitky, že obžalovaný, který se počtvrté ženil, pokládal svůj třetí sňatek za neplatný, neboť neproběhly ohlášky, a navíc nevěděl, že jeho třetí manželka, žijící pod jiným jménem, ještě žije.
Zprošťujícího rozsudku až v odvolacím řízení dosáhl František Dvorský ve věci klienta Františka Vlasáka, který při zábavě pořádané Spolkem vojenských vysloužilců arcivévody Bedřicha upozornil na policistu v civilu slovy, že u stolu sedí špicl. Poněvadž to neřekl v přítomnosti policisty, dospěl odvolací soud shodně jako obhájce k závěru, že nešlo o přestupek urážky stráže.
V březnu 1889 před pražskou porotou ve věci Veroniky Novotné, obžalované pro zločin loupeživé vraždy úkladné, „pan obhájce ujal se nešťastnice co nejhorlivěji, avšak nelze popříti, že vzhledem ke všem průvodům, které líčení závěrečné vyneslo, byl jeho úkol neobyčejně nesnadný a také nevděčný“. Dvorského klientka byla za vraždu Anny Dvořákové a loupež odsouzena k trestu smrti provazem.
Po tzv. punktacích se František Dvorský připojil k advokátům, kteří nabízeli bezplatnou pomoc k hájení politických práv. „Nynější politické poměry nutně toho vyžadují, aby každá osoba, ať jednotlivá, ať hromadná, co nejostražitěji hájila svých politických práv a každé jejich porušení všemi zákonnými prostředky odstraniti se snažila,“ píše se v nabídce advokátů a notářů.
V roce 1894 dosáhl František Dvorský v odvolacím řízení zrušení prvoinstančního rozsudku a zproštění obžaloby dvacetiletého cyklisty z „bicyklistického spolku Blesk“, který srazil šedesátiletou Alžbětu Šestákovou a byl stíhán pro nezaviněné poškození těla. Ze zprávy se podává, že soud rozhodl „po dlouhé poradě“.
Vrchol kariéry
Poslední velké Dvorského kauzy přišly v době, kdy stoupala Dvorského hvězda v advokátní komoře. V roce 1903 po krachu Svatováclavské záložny se ujal obhajoby bývalého starosty této záložny Jana Drozda, odsouzeného později k sedmi letům těžkého žaláře, o rok dříve hájil Emila Mudrocha, bývalého přednostu směnečného oddělení pražské filiálky Úvěrního ústavu pro obchod a průmysl, odsouzeného posléze ke třem letům těžkého žaláře, ztíženého půstem v každém druhém měsíci
V r. 1904 byl František Dvorský zvolen v doplňovací volbě do výboru První občanské záložny v Praze.
Až do smrti zde působil a byl označen za „vysoce zasloužilého člena správního výboru“. V r. 1907 například koupil František Dvorský pro Občanskou záložnu v Praze v exekuční dražbě dům č. p. 1864 v Praze – Novém Městě za 66 500 K, přičemž odhadní cena byla 70 804 K a vadium složilo pět zájemců.
Zdá se, že po dosažení 60. roku věku František Dvorský zúžil rozsah své advokátní agendy, poslední věcí, o níž bylo v Národních listech referováno, byl případ z roku 1907, kdy vystupoval jako obhájce svazku manželského sňatkového podvodníka Josefa Nováka s jednou z jeho domnělých manželek.
Politickými názory tíhl František Dvorský k Mladočechům. Byl v dobrých vztazích s Juliem a Eduardem Grégrovými, Národní listy jeho působení hodnotily vesměs pozitivně. Často jako advokát spolupracoval s Janem Podlipným. Přes tyto sympatie se František Dvorský sám politicky neangažoval.
Advokátní samospráva
Kromě výkonu advokacie se František Dvorský podílel na činnosti advokátní samosprávy a advokátských spolků. Již v r. 1879 byl poprvé zvolen do výboru Spolku pražských advokátů, v r. 1898 stál u zrodu Spolku českých advokátů v Království českém, jehož byl zvolen prvním předsedou. Na přelomu let 1904 a 1905 se stal prvním českým prezidentem Advokátní komory v Království českém, v jejímž výboru předtím a také po skončení funkce prezidenta až do své smrti zasedal.
František Dvorský byl jinak podporovatelem Ústřední matice školské, čas od času se objevila zpráva o jím poskytnutém peněžním daru.
Podle smutečního oznámení zůstala po Františku Dvorském vdova Anna, byl strýcem a švagrem. Za zásluhy během života obdržel řád železné koruny III. třídy.
Pražský advokát František Dvorský zemřel dne 3. srpna 1911, smuteční pochod nesl rakev z chrámu Panny Marie Sněžné na Olšanské hřbitovy, kde je pohřben. ?
