Soudem skončí jedno ze sta dědictví
22.8.2016, Lidové noviny, str. 17, Kristián Léko
Stárnoucím rodičům bych určitě neradila, aby svůj majetek rozdali dětem ještě za života. Vytváří to spory a v nejhorším případě mohou přijít i o střechu nad hlavou, varuje advokátka Daniela Kovářová, autorka seriálu LN o dědictví.
* LN Jak často se za vámi lidé chodí poradit ohledně dědictví?
Příliš časté to není, jde o menšinovou agendu. Rozdělila bych klienty, kteří se ptají na dědickou problematiku, do tří skupin. První přichází s jasným zadáním, že chtějí sepsat závěť. To mohu jako advokátka udělat za přítomnosti zůstavitele a dvou svědků. Druhá skupina klientů se přichází zeptat na praktickou situaci, kdy jim zemřel blízký příbuzný a oni si nejsou jistí, co mají dělat a na co si dát pozor. Také je samozřejmě zajímá, zda budou dědit nebo ne. A třetí skupina se chce poradit, co by se hypoteticky stalo, kdyby někdo zemřel. Například se ptají, zda mají přesvědčovat babičku, aby jim věnovala rodinný dům, nebo zda mohou počkat, až zemře. V řešení těchto hypotetických situací se rada advokáta hodí asi nejvíce. Kromě právní pomoci a osvěty může působit i psychologicky. Může tak minimalizovat pravděpodobnost, že z dědictví v budoucnu vznikne spor.
* LN Na co se lidé nejčastěji ptají?
Velmi častý je dotaz na to, jak se dá vydědit dítě. Když s nimi ale rozeberu podmínky, tak obvykle dospějeme k závěru, že důvody pro vydědění nejsou. Vždy jim ale říkám, že mají svobodu nakládat s majetkem, jen si musí uvědomit, že dítě je nepominutelný dědic a je třeba počítat s tím, že mu náleží určitý povinný díl. Stárnoucí rodiče se ptají i na řešení situace, kdy mají domek, ve kterém s nimi jedno z dětí žije a stará se o ně, ale další potomci bydlí jinde. V takové situaci bývá obtížné na jednu stranu spravedlivě rozdělit majetek mezi všechny děti, ale zároveň zohlednit to, že jedno z nich o rodiče pečovalo.
* LN Doporučila byste starším rodičům, aby svůj majetek rozdali ještě za života?
To opravdu ne, a to z mnoha důvodů. Dar zavazuje a obdarovaný nikdy není svobodný v zacházení s nabytým majetkem. Dárce totiž obvykle daruje majetek s vnitřní představou, že bude zasahovat do jeho správy. Nebývá to tak, že by řekl: „Milý synu, tady máš naše rodinné sídlo a dělej si s ním, co chceš.“ Vždy pak vyvolává spory, když například rodiče darují dům a potomci jej celý přestaví nebo dokonce prodají. A znám dokonce smutné situace, kdy rodiče darovali dítěti svůj dům a po čase byli vystrnaděni. Vzhledem ktomu, že z daňového hlediska vyjde darování a dědění mezi blízkými příbuznými stejně – neplatí se nic –, tak rodičům vždy radím, ať dětem řeknou, že za jejich života nic nedostanou. Jen ať si počkají.
* LN Pokud se chci poradit ohledně dědictví, mám jít spíše za advokátem, nebo notářem?
Obě profese by měly poskytnout stejně kvalifikovanou právní radu. Advokátů je ale více a je pravděpodobnější, že budou mít volný termín. Notářů je omezený počet a jsou extrémně vytížení. Kvalitní závěť by měl zvládnout napsat každý advokát. Pokud ale chcete mít formální oficiální závěť, je lepší jít za notářem. Ten ji totiž může sepsat ve formě veřejné listiny a zaevidovat v centrální evidenci pořízení pro případ smrti, kde už zůstane navěky.
* LN Znamená to, že nemůže být napadena?
To pozor, napadena být může, a to i úspěšně. Mám za sebou zkušenost s jednou paní, která sepsala závěť u notáře, ale v dědickém řízení ji pak napadl manžel, který podle závěti neměl zdědit nic. Podle něj byla jeho paní psychicky nemocná. Znalecký posudek v řízení před soudem mu dal za pravdu, prý měla Alzheimerovu chorobu v tak vážném stadiu, že se střídaly chvíle, kdy byla zcela v pořádku a kdy byla mimo reálný svět. A přestože notářka potvrdila, že během sepisování závěti bylo všechno v pořádku, tak podle soudu byla v takovém stavu, že už neměla být svéprávná. Soud jsme prohráli a závěť byla prohlášena za neplatnou a manžel si majetek rozdělil půl na půl s dcerou.
* LN Jsou spory z dědictví časté?
Ze statistik vyplývá, že zhruba desetina zemřelých má sepsanou závěť, a z toho jen desetina je napadena některým z dědiců. Jinak řečeno, jen ve zhruba jednom procentu dědictví vznikne spor, zbytek se u notáře dohodne. Obvykle se k případu dostanu tak, že některý z dědiců nemá chuť se dědického řízení osobně účastnit a potkávat se s příbuznými, proto si najme advokáta, který pak na základě plné moci chodí k notáři k projednání pozůstalosti. A tam se může stát, že se dědicové nedohodnou na rozdělení majetku nebo někdo napadne závěť, případně může být závětí více.
* LN Kdy soudní spory obvykle vznikají?
Většina lidí se dohodne nebo si řekne, že to za ty peníze a námahu nestojí. V dědickém řízení se bohužel často objevuje negativní česká vlastnost, že se lidé soudí „o princip“. To jsou nejhorší spory na strašně dlouhou dobu, které se táhnou přes všechny možné instance až po Ústavní soud. Může to trvat klidně sedm let, během kterých majetek samozřejmě chátrá. Jeden statek se za dobu trvání soudního sporu úplně rozpadl… Jenže někteří lidé si nedají říct, jsou konfliktní a soudí se rádi.
* LN Nový občanský zákoník dědictví významně „překopal“. Co jsou největší změny, které pozná každý běžný člověk?
Vidím tři zásadní změny. Za prvé, zákon nově umožňuje podmínky. Někteří lidé chtějí majetek dědicům přenechávat jen za stanovení určitých podmínek, například že se ožení nebo že dokončí vysokou školu. Ač byly dříve neúčinné, stejně v závětích byly a nutno říci, že příbuzní je respektovali, přestože šlo o právně irelevantní přání. Druhá velká změna je, že jsou možné odkazy. To je velmi praktická věc, pokud chcete malou částí majetku pamatovat na kamarádku z práce nebo nějakou bohulibou instituci. A třetí velká změna je, že opomenutý dědic už nemá právo na podíl z majetku, ale jen na finanční hodnotu svého podílu. Nevězí tedy v kusu nemovitosti a to uklidňuje vztahy, dříve blokoval vyjednávání. Jde o to, že nepominutelný dědic (tím jsou potomci zůstavitele – pozn. red.), který byl v závěti opomenut, musel povinně získat určitý podíl z majetku, například čtvrtinu rodinného domu a čtvrtinu auta. Nově je to tak, že závětní dědic získá celý dům a automobil, jen má povinnost vyplatit odpovídající částku opomenutému dědici. Je to daleko logičtější a rozumnější konstrukce.
* LN Jsou všechny změny k lepšímu?
To si úplně nemyslím. Podle mě je celá nová úprava dědického práva zbytečně složitá a rozsáhlá. Starý občanský zákoník měl 27 paragrafů o dědictví, nový jich má 245 – osminásobně nabobtnal. Zároveň se velmi zkomplikovala procesní část, což může řízení prodloužit a otevírá to cestu k napadení dědictví z procesních důvodů.
* LN Když člověku zemře někdo blízký a lze očekávat, že bude mezi dědici, co má očekávat? Jaký je postup po smrti?
Všechny souvislosti se smrtí jsou smutné a nepříjemné, jako kdyby nestačila sama smrt. Dědické řízení trvá vždy alespoň několik měsíců. Obvykle to probíhá tak, že matrika pošle úmrtní list soudu, ten pověří notáře podle obvyklého bydliště zůstavitele a ten jako soudní komisař začne konat. Dědicové nemusí dělat nic, jen čekat, než se jim ozve notář – většinou je to zhruba dva měsíce po smrti zůstavitele. Je ale třeba se připravit na to, že čím je pozůstalost rozsáhlejší, tím déle to trvá, musí se totiž ocenit. Složité a časově náročné je vyhledávání dědiců v cizině. Nejhorší je situace, když je dědictví předlužené a pozůstalost musí projít likvidací. Je také nepříjemné, že po smrti zůstavitele se mu rychle zablokují bankovní účty a pro jeho blízké může být složité zařídit všechny nutné věci. Každému bych doporučovala, aby měl vlastní bankovní účet a vlastní finanční minimum, aby nikdy nebyl na nikom absolutně finančně závislý. Stát to totiž pohřebným a jinými sociálními dávkami nezachrání.
* LN Každý díl seriálu bude doplněn jednou vaší dobrou radou. Měla byste nějakou obecnou pro oblast dědictví?
Určitě všem radím, aby celý život udržovali dobré vztahy se svými příbuznými. Pak to nemůže špatně dopadnout, nebudete potřebovat žádného advokáta, nemusíte psát žádnou závěť.
* LN To ale není vždy možné…
No jistě. (úsměv) Měla bych tedy ještě jednu velmi konkrétní radu pro jednu zvláště ohroženou skupinu – nesezdané přítelkyně mužů, zvláště těch bohatších. Ty by měly mít jistotu, že v případě smrti svého partnera nezůstanou úplně bez prostředků. A druhá rada by zněla, ať lidé neberou do ruky kalkulačku a nepočítají vše na peníze a nedělí dvěma, třemi… Vztahy s blízkými mi připadají mnohem důležitější než cenný obraz nebo kus nemovitosti. Je přece hrozné, když se sourozenci na smrt rozhádají, protože si nejsou schopni rozdělit pozůstalost po rodičích. Bylo by lepší, kdyby jeden řekl: „Ty ses o maminku starala, tak si ten dům nech.“ To relativně malé procento sudičů mě utvrzuje v tom, že existuje stále velká většina rozumných lidí, kteří ani v dnešní době nemyslí jen na peníze. Tudíž radím bdělost, obezřetnost a současně velkorysost.
***
Kvalifikovanou právní radu poskytne advokát i notář. Těch je ale omezený počet a není pravděpodobné, že budou mít v blízké době volný termín.
Zvláště ohroženou skupinou jsou nesezdané přítelkyně bohatých mužů. Měly by si dávat pozor, aby v případě partnerovy smrti nezůstaly na mizině.
Daniela Kovářová * Ostravská rodačka absolvovala brněnskou právnickou fakultu, advokátkou je od roku 1990. Kancelář měla nejprve v Plzni, nyní praktikuje v Praze na Vinohradech. Zaměřuje se na rodinné právo. * Od roku 1997 působí v různých funkcích v České advokátní komoře. Od května 2009 do července 2011 byla ministryní spravedlnosti ve vládě Jana Fischera. V březnu 2011 se vrátila zpátky do advokacie. Spolupracuje také s nakladatelstvím Havlíček Brain Team – je šéfredaktorkou časopisu Rodinné listy.
