MOJE RODINNÉ ZÁLEŽITOSTI

Obecně ano, ale velmi záleží na okolnostech.  

Vyživovací povinnost platí nejen od rodičů vůči jejich dětem, ale i od dětí vůči rodičům. Teoreticky je možné, že se bude rodič domáhat výživného po tobě, když budeš vydělávat a budeš plně svéprávný a on se nebude schopen sám živit. Záleží ale vždy na konkrétním případě a okolnostech za kterých došlo k tvému umístění do dětského domova a také důvodům proč se rodič není schopen sám živit. Ve výjimečném případě, ale může být rozhodnuto o tvé povinnosti hradit výživné tvým rodičům. To proč by k tomu došlo i výjimečně, souvisí s institutem dobrých mravů. Vyživovací povinnost totiž zaniká, pokud by její plnění bylo v rozporu s dobrými mravy. Proto by se mělo, pokud by náhodou vůbec takováto situace vznikla, především zkoumat, proč jsi byl/a v ústavní výchově a jak moc se na tom rodič podílel.

Je možné, že se s tebou rodiče budou chtít stýkat. Pokud ti ještě není 18, tak stále platí povinnost je ctít a poslouchat. Ale tvůj názor bere soud též v potaz. Čím starší jsi, tím je jeho váha vyšší. Pokud ale soud rozhodne o tom, že se máš s rodiči stýkat, je třeba soudní rozhodnutí dodržovat nebo se proti němu v řízení bránit.

Je možné, že rodiče po tobě budou chtít, abys jim pomáhal/a až se postavíš na vlastní nohy. Obecně nemáš povinnost, až budeš „stát na vlastních nohách“ o rodiče pečovat, tj. reálně tě nikdo nedonutí k tomu se např. s rodiči stýkat nebo pomáhat jim. Je ale též potřeba vědět, že pokud by to rodiče chtěli a ty jsi jim nepomohl, mohou tě chtít zkusit zbavit dědictví z tohoto důvodu (vydědit).

Pokud dojde k tvému osvojení = adopci, veškeré tvé povinnosti k biologické rodině zanikají.

Zpracovatel: Barbora Karetová, Renata Šínová

V tomto případě záleží na tom, zda byli tví rodiče tzv. rodičovské odpovědnosti soudem zbaveni nebo jim byla omezena. Pokud jí nebyli zbaveni, ani jim nebyla omezena, máš veškerá práva vůči své biologické rodině, jako kdybyste společně po celou dobu žili. Ale pokud jsi v ústavní péči, tak zřejmě soud rozhodl o tom, že nemáš právo na péči od tvých rodičů, ale má o tebe pečovat stát. 

Vůči rodičům máš právo na výživné, a to v každém případě, tj. i když byli zbaveni rodičovské odpovědnosti, a to až do doby, než budeš schopný/á se sám/sama živit. Tedy toto právo máš i poté, co ti bude 18 let. O tvém výživném rozhodoval soud, pokud bylo soudem rozhodováno o tvém umístění v domově.

Pokud dojde k osvojení = adopci, zanikají veškerá tvá práva vůči biologické rodině včetně právo na výživné. 

Máš právo se na základě zákona domáhat, aby soud rozhodl o utajení tvého osvojení, tedy aby se o něm tvá biologická rodina nedozvěděla.

Stejně tak pokud bylo osvojení utajeno, ale ze zdravotních nebo jiných závažných důvodů je to nutné, můžeš se domáhat u soudu, aby ti byla informace o tvých biologických rodičích odtajněna. Poté, co získáš plnou svéprávnost (zpravidla po 18. narozeninách), můžeš se seznámit se svým spisem u soudu. Soud by ti mohl umožnit nahlédnout i dříve, ale před 18tým rokem věku je to složitější.

Zpracovatel: Barbora Karetová, , Renata Šínová

V České republice se dědí ze zákona, ze závěti nebo na základě dědické smlouvy.

Když osoba zemře, pohřební ústav/nemocnice kontaktují matriku, ta kontaktuje soud a ten ustanoví notáře, který bude dědictví fakticky řešit.

Notář musí posoudit, kdo po zemřelém dětí. Pokud zemře rodič, jsi vždy zákonným dědicem, ledaže tě rodiče vydědili. Pokud tě nevydědili, ale napsali závěť, ve které nejsi uveden/a, máš právo na tzv. povinný díl.

Pokud máš příbuzného, který zemřel, a po kterém bys mohl/a dědit, velmi pravděpodobně se ti v takovém případě ozve notář sám.

Řekne ti, že má na starosti pozůstalost po XY, který, jak zjistil z matriky, je tvým otcem/matkou, ale i jiným příbuzným, a zavolá tě na jednání. Pokud by tě náhodou rodiče vydědili, tak se to dozvíš, včetně toho, jak se můžeš bránit. Pokud tě nezakotvili v závěti, tak si řekni o povinný díl.

To vše se odehrává v jeho kanceláři, pokud je to mimo tvé bydliště, je dobré zjistit, zda notář už tuší, jestli budeš dědicem a zda je v dědictví nějaký majetek nebo například pouze dluhy.

Notář se dotazuje na zůstatky na účtu banky, v katastru nemovitostí zkoumá vlastnictví bytů nebo domů, v registru vozidel vlastnictví vozidla a v obchodním rejstříku pak podíly ve společnostech.

Pokud by byly v dědictví pouze dluhy, tak je můžeš písemně odmítnout. To určitě udělej písemně. Odmítnout můžeš samozřejmě i majetek, ale pokud se rozhodneš přijmout, máš na dědictví nárok.

Vyjma příbuzných můžeš dědit i po jiných osobách, pokud tě tyto za dědice povolají v závěti. To, zda a kolik budeš dědit, nelze zjistit dopředu, ledaže by ti někdo předem sdělil obsah své závěti, kde se rozhodl ti něco odkázat. Na druhou stranu, závěť může zůstavitel (ten kdo ji pořizuje) kdykoli změnit, jistotu tedy opravdu máš až po smrti zůstavitele a přečtení aktuální závěti.

Zpracovatel: Barbora Karetová

Každý rodič má vůči svému dítěti ze zákona tzv. rodičovskou odpovědnost, má ji automaticky a bez omezení, vzniká narozením dítěte a zaniká dosažením plné svéprávnosti  (zpravidla dosažením 18 let věku). Pokud ti ale není 18 a jsi rodičem, tak je tvá rodičovská odpovědnost pozastavena a můžeš mít právo o dítě pečovat nebo se s ním stýkat.

Oba rodiče mají odpovědnost stejnou. Rodičovská odpovědnost zahrnuje péči o dítě – tzn. o jeho zdraví, o jeho rozumový, citový a mravní vývoj, bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření. Zahrnuje také výkon práv, která spočívají v ochraně dítěte. Jako rodič máš také právo a povinnost zajišťovat dítěti výchovu a vzdělání, určit místo jeho bydliště a tzv. spravovat jeho jmění. To znamená, že pokud například dítě něco zdědí nebo dostane musíte se o to odpovědně starat.  Máte také právo a povinnost se s dítětem stýkat, a to buď přímo – osobně, ale i nepřímo – například si volat. Jako oba rodiče si také musíte poskytovat podstatné informace o dítěti a stejně tak má vaše dítě právo vědět podstatné informace o svých rodičích. Jinými slovy je povinností rodiče zajistit, aby dítě chodilo k lékaři a do školy, aby se všemi směry rozvíjelo.

Rodiče musí dítě i chránit a v případě potřeby za něj jednat na úřadech, vyřídit například sociální dávku nebo cestovní pas.

Pokud s druhým rodičem nežiješ, je tvým právem, ale stále i povinností o dítě pečovat, a to tak často, jak se dohodnete, případně jak rozhodne soud. Vaše dohoda i soudní rozhodnutí by mělo být učiněno především s ohledem na dítě, a to, co je pro něj nejlepší. To se může v čase i měnit, malé miminko bude možná více s matkou, starší dítě s oběma napůl, vždy je však třeba mít na paměti, že je podle zákona právem dítěte rovnocenná péče obou rodičů. To nutně neznamená půl napůl z časového hlediska, ale oba rodiče jsou stejně významní.

Pokud svoji rodičovskou odpovědnost řádně nevykonáváš, může ji soud omezit. I při omezení rodičovské odpovědnosti se ale můžeš s dítětem stýkat, pokud soud nerozhodne jinak, případně styk zvlášť omezí. Pokud bys jako rodič odpovědnost dokonce zneužíval, může Tě soud rodičovské odpovědnosti i zbavit, pak se obecně nemáš právo s dítětem ani stýkat, pokud to opět soud neposoudí jinak.

Tak jako tak stále trvá vyživovací povinnost vůči dítěti.

Rodiče by se měli na důležitých věcech dohodnout a pokud toho nejsou schopni, mohou se obrátit na soud. Rodiče si také ze zákona musí sdělit vše podstatné, co se jejich dítěte týká.

Obecně řečeno, dítě má právo na oba rodiče a tito mají povinnost se o něj starat a spolupracovat při tom, a pokud rodiče nejsou schopni se dohodnout, vždy se mohou obrátit na soud. V tomto si zapamatuj, že pokud máš v péči dítě, nemůžeš se s ním stěhovat, aniž by druhý rodič souhlasil. Pokud nesouhlasí, musíš se obrátit na soud. 

Zpracovatel: Barbora Karetová, Renata Šínová

Každý rodič má vůči svému dítěti ze zákona vyživovací povinnost. To znamená, že musí přispívat na jeho výživu, bydlení, ošacení, léky atd. Tato zákonná povinnost vzniká rodiči narozením dítěte a trvá až do doby, než je dítě schopno se samo živit, to většinou znamená, až ukončí střední nebo vysokou školu a začne pracovat.

Výše výživného (alimentů) se počítá podle životní úrovně rodiče, pokud je nižší než ji má samo dítě, tak podle

potřeb dítěte a příjmů rodiče, který má výživné platit.

Pro výpočet výše výživného  jsou k dispozici orientační tabulky s doporučením (https://vyzivne.justice.cz/). Ty stanoví, kolik procent z čistého příjmu rodiče má tvořit výživné, přičemž se zohledňuje počet dětí i jejich věk. Na internetu jsou také k dispozici online kalkulačky, které Ti pomohou výši vypočítat. 

Obecně, čím starší dítě je, tím vyšší jsou i alimenty.  Přesnou výši pak vypočte soud nebo se na ní rodiče dohodnou. Při určení výše výživného záleží na řadě věcí, například těžce nemocné dítě může potřebovat významně vyšší alimenty již od narození.

Výživné lze změnit – zvýšit nebo snížit vždy, když se změní situace. Jde například o situace, kdy jeden z rodičů těžce onemocní, bez vlastní viny přijde o práci a nemůže si v regionu nalézt novou anebo pokud například jeden z rodičů významně zbohatne. Obecně se pak změnou rozumí také přechod ze školky do školy, na druhý stupeň a na střední školu. Na změně výživného se pak můžete opět dohodnout nebo rozhodne o nové výši soud. Od 18 let se alimenty zpravidla hradí přímo dítěti, do té doby se posílají druhému rodiči. Vždy se ale jedná o peníze pro dítě na jeho výživu, bydlení, ošacení atp., takové výživné nejsou peníze pro druhého rodiče.

Zpracovatel: Barbora Karetová, Renata Šínová

Vyživovací povinnost by měla být vždy na prvním místě, vše ostatní může počkat. Pokud jsou alimenty moc vysoké, protože byly špatně vypočteny nebo jsi změnil práci a nyní pobíráš menší mzdu, můžeš se domluvit s druhým rodičem na jejich snížení, i když nesouhlasí, je vždy možné obrátit se na soud a podat návrh na snížení výživného s ohledem na novou situaci.

V případě, že alimenty neplatíš, může se druhý rodič jejich placení domáhat v exekuci. Proto je třeba tuto situaci vždy řešit, neplatit výživné jednoduše nejde. 

Exekutor ti totiž jinak následně tzv. obstaví účty nebo nařídí tvému zaměstnavateli, aby ti dlužnou částku strhával ze mzdy; při vymáhání dlužného výživného ti může být též pozastaveno řidičské oprávnění. Vše navíc vyjde výrazně dráž, protože budeš muset zaplatit i náklady exekuce a úroky z prodlení. 

Pokud bys výživné neplatil déle než čtyři měsíce a dostal dítě do stavu nouze, může tvoje chování být posouzeno jako trestný čin.

Nestrkej hlavu do písku a situaci řeš včas.

Zpracovatel: Barbora Karetová, Renata Šínová

Jako rodič máš rodičovskou odpovědnost a ta zahrnuje i právo na péči o dítě.

Pokud není dohoda s druhým rodičem možná, musíš se obrátit na soud. Soud zpravidla stanoví pevnou dobu, kdy budeš o dítě pečovat. Bude záležet na celkové situaci, ale obecně je právem dítěte a povinností rodičů pečovat o dítě rovnocenně, tzn. oba jste stejně důležití.

Pokud ale například do života dítěte vstupuješ později, protože jsi o jeho narození například nevěděl, může být tvoje péče stanovena například jen na víkendy, ale také ze začátku třeba i jen několik hodin. Většinou je třeba postupně navykat dítě na nový režim, ale vyplatí se vytrvat. Pokud by soud shledal, že je na místě, abys o dítě nepečoval, ale můžeš se s ním jen stýkat, musí ti zasáhnout do tvé rodičovské odpovědnosti. 

Někdy je také nutné začít s tzv. asistovaným kontaktem, to znamená, že se s dítětem setkáš za přítomnosti vyškoleného sociálního pracovníka, ale toto řešení je většinou jen dočasné. 

Pokud druhý rodič i přes soudní rozhodnutí tvoji péči o dítě odmítá, je třeba požádat o výkon rozhodnutí, soud pak bude druhého rodiče vyzývat nebo i pokutovat, aby styk umožnil. 

Zároveň, pokud je druhým rodičem trvale nebo opakovaně bráněno v péči o dítě, může to být důvodem pro nové soudní rozhodování.

Zpracovatel: Barbora Karetová, Renata Šínová

Pojem střídavá péče už se nyní nepoužívá.

Dřívější zákon a zejména soudní rozhodnutí určovala, zda se jedná o péči tzv. výlučnou, kdy pečuje jeden rodič a s druhým rodičem je stanoven jen pravidelný styk, střídavou, kdy pečují oba rodiče rovnoměrně nebo nerovnoměrně (například sudý týden táta, lichý máme) nebo společnou, kdy se střídají fakticky organicky, hodně si vychází vstříc a nepotřebují žádná pevná pravidla.

Současný zákon však již toto dělení opouští a používá jen pojem péče. O dítě pečují oba rodiče, oba jsou stejně důležití, jejich právo péče je rovnocenné. To znamená, že žádný rodič není lepší než ten druhý, ale neznamená to, že se vždy pečuje o dítě v rozsahu 50 na 50. To, jak to bude prakticky vypadat, je pak zejména na dohodě rodičů nebo o tom rozhodne soud. 

Rodiče se mohou střídat v jednom bytě nebo se střídají v jejich dvou bytech děti. Péče o děti může být například u jednoho rodiče jen o víkendu a druhého v pracovním týdnu, mohou se střídat po týdnech, po dnech, ale i delších časových úsecích, když například žijí rodiče každý v jiné zemi. Variant je nesčetně a vše záleží na konkrétní situaci.

Oba rodiče mají veškerá práva a povinnosti vůči dítěti a na některých věcech se musí dohodnout (třeba kam půjde dítě do školy). V některých případech může mít dítě i dvě mateřské nebo i dvě základní školy. 

Zpracovatel: Barbora Karetová, Renata Šínová

Toto je podle aktuálního zákona spíše výjimečná situace. Zákon zdůrazňuje, že dítě má právo na rovnocennou péči obou rodičů a pokud je z určitých důvodů potřeba (například nezájem, těžká závislost na návykových látkách atp.) rodič na péči vůbec nepodílel, bude u soudu potřeba domáhat se omezení rodičovské odpovědnosti druhého rodiče. 

Aktuálně se budeš tedy spíše domáhat své péče s výjimkou například na několik hodin týdně, kdy bude pečovat druhý rodič. Prakticky tedy budeš většinou pečovat ty a pouze velmi omezeně druhý rodič. Pro takovou situaci ale musí být důvody, např. druhý rodič nechce pečovat. 

Na tomto uspořádání se můžete dohodnout, případně o něm rozhodne soud.

Vždy platí, že ve stanovené péči druhému rodiči nesmíš bránit a musíš na ni dítě připravit a s rodičem spolupracovat. To v lidské řeči znamená, žádné naschvály nebo nevhodné poznámky o druhém rodiči. Pokud by však náhodou druhý rodič nebyl úplně dobrým rodičem, tj. např. se dopouštěl násilí, pil alkohol, bral drogy, páchal trestnou činnost nebo byl např. duševně nemocný, musíš takovou věc soudu říci a ten rozhodne, zda vůbec tento rodič může o Vaše dítě pečovat.

Zpracovatel: Barbora Karetová, Renata Šínová

Vůči dítěti máš po jeho narození ze zákona vyživovací povinnost. To znamená, že dítě buď fakticky živíš (tzn. jídlo, bydlení, ošacení, volnočasové aktivity), většinou pokud s ním žiješ ve společné domácnosti, nebo přispíváš druhému rodiči na jeho výživu, a to v pravidelných platbách každý měsíc.

Tyto platby si můžete s druhým rodičem dohodnout nebo je určí soud. Závisí na vašich příjmech, ale také odůvodněných zájmech dítěte. Zásadou je, že životní úroveň dítěte má být shodná s životní úrovní rodičů.

Vyživovací povinnost nezaniká automaticky dosažením věku 18 let, naopak trvá až do doby, dokud se dítě není schopno samo živit. V případě, že jsi otcem dítěte a nejste s matkou manželé, má matka nárok na výživné od otce po dobu dvou let od narození dítěte, jako otec jsi také povinen poskytnout jí přiměřenou náhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem, to může znamenat například platby, které matka učinila, výbavu do porodnice atp., zásadní je ale, aby to bylo přiměřené, to znamená, že pokud si matka zakoupí luxusní košilky, hradit jí takové náklady nemusíš, přispět na kojící podprsenku však ano.

Zpracovatel: Barbora Karetová, Renata Šínová

Adoptovat neboli osvojit dítě může pouze zletilá a svéprávná osoba, která by navíc měla svými vlastnostmi a dovednostmi zaručovat, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem.

U osvojení je důležité, že mezi osvojitelem (tebou) a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let, jelikož mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem vzniká v podstatě stejný vztah jako mezi rodičem a dítětem.

V některých případech je však možné, aby věkový rozdíl byl i menší než šestnáct let, musí s tím však souhlasit opatrovník zastupující dítě v řízení o osvojení a musí to být v zájmu osvojovaného dítěte.

U pěstounské péče nejsou podmínky kladené na pěstouna tak přísné jako u osvojení, i když samozřejmě i pěstoun musí vykazovat jisté vlastnosti a dovednosti ve vztahu k péči o dítě (musí poskytovat záruky řádné péče). Pěstoun musí mít dále také bydliště na území České republiky a musí souhlasit se svěřením dítěte do pěstounské péče. Jako pěstoun má pak konkrétní osoba nárok na řadu dávek poskytovaných státem.

Zpracovatel: Alena Saydueva Knapová

Ano, můžeš, pokud splníš veškeré podmínky, které je nutné splnit pro danou formu tzv. náhradní rodinné péče, která se upřednostňuje před péčí ústavní. Vzhledem k situaci, která je uvedena v otázce, by bylo nejvhodnější poručenství či svěření tvého sourozence do tvojí péče. Zpravidla pak máš nárok na dávku pěstounské péče. Vzhledem k tomu, že svému sourozenci v podstatě nahrazuješ rodiče, je třeba splňovat jisté předpoklady a vlastnosti týkající se péče o dítě.

Zpracovatel: Alena Saydueva Knapová