Nepřehlédněte!


GDPR    
pro advokáty a AK    
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Poslanec Benda zrušil trestný čin “tunelování”

ÚHEL POHLEDU

Tak nám zákonodárci zase popustili uzdu své fantazii. Tentokrát musel náporu jejich snahy o to, aby byl tento svět lepší a spravedlivější, odolávat návrh nového trestního zákoníku.
Návrh sám o sobě přináší mnoho zajímavých bodů, které budou a jsou předmětem odborné diskuse. Mne osobně však mimořádně zaujal počin poslance Marka Bendy, kterému se podařilo pozměňovacím návrhem vypustit se zákona jednu ze skutkových podstat trestného činu dle § 128, respektive v novém zákoníku § 230. Jde o trestný čin zneužívání informací v obchodním styku.
 O čem tento trestný čin je, byl a asi už nebude? Laický výraz “tunelování” na něj sedí docela hezky. Základní princip je v tom, že sedíte na dvou židlích ve dvou firmách. Zařídíte, aby mezi sebou tyto firmy uzavřely smluvní vztah, který jednu z nich výrazně poškodí a druhé přinese neoprávněný prospěch.
 Nevím, proč se o tomto trestném činu mluví jako o tunelování vlastní firmy.

Diskuse o tom, zda má být trestné vytunelování firmy, jejímž jsem stoprocentním vlastníkem, tu jsou už dlouho. A po právu, je to otázka sporná, proto se o ní diskutovat má. Jenže ve skutkové podstatě “ohrožené na životě” zákonodárným úsilím Marka Bendy nejde jen o tunelování vlastní firmy. Naopak. Většinou se obětí tunelářů stávají firmy cizí.
 Představte si, že jste členem představenstva velké akciové společnosti. Držitelem akcií jsou zcela jiné subjekty, vy v této společnosti jen pracujete. Ale plat člena představenstva vám nestačí, chcete víc. Proto založíte vlastní společnost se stejným předmětem podnikání, jako má velká akciovka, v níž vykonáváte funkci. Bude vám stačit malé dvousettisícové eseróčko, jehož budete jediným vlastníkem. Pak zařídíte, aby mezi těmito společnostmi byla uzavřena jednostranně nevýhodná smlouva. Například prodáte nemovitost z majetku akciovky v hodnotě mnoha milionů svému eseróčku za tři sta tisíc. Samozřejmě že tento příklad patří k těm nejprimitivnějším a je uveden jen pro názornost. V praxi se takové smlouvy vyznačují daleko větší mírou rafinovanosti a složitosti. Ale výsledek je vždy stejný. Majetek - nebo častěji budoucí zisk - převedete ze společnosti, kde jste pouze zaměstnán, do společnosti, kterou vlastníte. To je princip tunelování a takové jednání je dosud trestné podle ustanovení § 128 odst. 2 současného trestního zákona. A právě to po zásahu Marka Bendy v novém trestním zákoníku chybí.

Nevypouštějme paragraf 128!

Když si vyhledáte názory jednotlivých skupin na počin Marka Bendy zjistíte, že advokáti jsou většinou pro, policie a státní zástupci jsou proti. To samo o sobě hodně vypovídá o podstatě této zákonodárné iniciativy. Já jsem byl jedenáct let policistou a teď, jako advokátní koncipient, jsem příslušníkem stavu advokátního. Měl bych tedy být v hodnocení zrušení výše uvedené skutkové podstaty na vážkách. Zatím to vypadá, že nadržuji policistům. Nezbývá mi tedy, než se podrobněji podívat na argumentaci předkladatele posuzovaného pozměňovacího návrhu.
 První, kterou jsem našel, je prohlášení Marka Bendy, že zrušený paragraf byl masivně zneužíván. Kým? Asi orgány činnými v trestním řízení, kým jiným. Tomuto zneužívání se zamezilo zrušením paragrafu. Fajn, máme tu lék na zkorumpovanou a nefér pracující policii: Zrušme celý trestní zákon.
 Dále pak byl zrušený paragraf příliš gumový. To je zajímavý právní názor, ale opak je pravda. Šlo o jeden z nejrestriktivněji definovaných trestných činů. Například je požadováno speciální postavení pachatele. Musí to být jedinec v určitém smluvním či zaměstnaneckém poměru ve dvou společnostech naráz. Navíc to nemohou být ledajaké společnosti, ale pouze společnosti s podobným předmětem podnikání. K neoprávněnému prospěchu se musí pachatel dostat jen v souvislosti s dosud neveřejnou informací, jež sama o sobě musí splnit další zákonné podmínky. Kdepak, tenhle paragraf má ke gumovosti blízko jako poslanci k dobrovolnému omezení své vlastní imunity.
 Pak přichází argument duplicity zrušeného ustanovení s trestným činem podvodu. Tento argument už je mnohem reálnější a v řadě konkrétních případů se mu dá přisvědčit. Nejednou jsem byl za své policejní praxe toho názoru, že se pro “stodvacetosmičku” stíhá jednání, které by se dalo mnohem lépe a transparentněji hodnotit jako trestný čin podvodu. Například výše uvedený případ by se správně měl posoudit právě jako trestný čin podvodu. Avšak pokud si vezmu namátkou deset v současnosti zahájených trestních stíhání pro trestný čin dle § 128 odst. 2 trestního zákona, minimálně tři z nich za trestný čin podvodu označit nelze.
 A to hovořím jen o jednáních, která se už stala. Hrozba se však skrývá v budoucnosti. Vžiji-li se do pozice současného potenciálního pachatele, který ví, že je paragraf zrušen, asi bych věděl, jak tunelovat firmu, v níž jsem zaměstnán nebo vykonávám jinou funkci, aniž by mé jednání podle nově vznikajícího trestního zákoníku bylo trestné.
 Jaký je tedy pro mě závěr? Asi se zase dočkám nějaké té výzvy, abych opustil advokacii, protože si jí dostatečně nevážím. Nemohu však v tomto případě jinak než přisvědčit názoru policistů a státních zástupců, že zmíněná skutková podstata do českého trestního zákoníku prostě patří. Ano, orgány činné v trestním řízení by se s ní měly naučit lépe pracovat, ale její úplné vypuštění z trestního zákona je podle mého názoru chyba.

*** 
O autorovi| VÁCLAV LÁSKA, právník, bývalý policista

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi