Nepřehlédněte!


BEZPLATNÉ PRÁVNÍ
PORADENSTVÍ
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Advokát nehovoří za sebe, ale za svého klienta

Teď vám představím další. Tohle je prokurátor, který je tady proto, že tvrdil, že obhajoba není součástí obžaloby. Pan prokurátor může mluvit o štěstí, že neskončil před soudruhem prokurátorem, praví Rudolf Hrušínský ve slavném filmu Skřivánci na niti, když popisuje osazenstvo tábora nucených prací v kladenské Poldovce padesátých let. Přesně tato scéna mi vytanula na mysli, když jsem si četl články pranýřující advokáta Petra Kočího za to, že u soudu uplatnil námitku ve věci neonacistických obžalovaných.
Možná jsem nepostřehl přesně, o co ve věci jde, ale jestli dobře znám právní řád této země, má každý právo na obhajobu způsobem, který on uzná za vhodný. Právo na obhajobu je realizováno prostřednictvím advokátů a advokát nikdy nehovoří za sebe, ale za svého klienta. Obhajoba je od slova hájit, a to dokonce i názory nepopulární, názory a činy většinové společnosti odporné, dokonce protispolečenské a hnusné. To je totiž podstatou obhajoby, kterou pronáší ten, kdo je obviněn ze spáchání trestného činu před soudem. Jedinou povinností obhájce je, aby ve své obhajobě neurážel konkrétní osoby, to je ona povinnost etická, a druhou povinností profesní je, aby obhajoba nebyla úplně debilní.
Právo na zrůdnou obhajobu Převedeno do praktického příkladu, obhájce nemůže tvrdit, že svědek je nedůvěryhodný, protože je ve skutečnosti Marťan a opilý kretén. Obhájce však může a musí přednášet jakékoliv relevantní argumenty, byť jsou nepříjemné a mohou se jevit neslušné. Tak jako například v kauze pedofilních dětí může obhájce namítat, že znalec měl či má dítě, které bylo pedofilem zneužito, může bez okolků obhájce namítat, že znalec je Žid, pokud má posuzovat otázku týkající se rasového postavení zrovna v takto citlivé situaci.
Rozhodně, byť argument se mně osobně jeví jako skutečně „více než silná káva“, nejedná se o argument, se kterým by se soud neměl vypořádat. Proč se stává terčem dehonestací advokát, je mi naprostou záhadou. Je pravda, že otázka nacismu je v podmínkách Evropy velmi ožehavá. To však neznamená, že by neexistovala, jako neznamená, že by neexistoval oprávněně negativní vztah Židů k nacismu a fašismu. Demokratický stát, tak jak jej chápeme my, se odlišuje od nedemokratického státu tím, že zajišťuje práva na obhajobu, byť tato obhajoba je zrůdná. Jde o princip obhajoby a o základní kameny našeho právního řádu. Obhajoba je obhajobou, pokud projevuje svobodně své názory, a není obhajobou, pokud musí při své obhajobě dávat pozor na to, zdali neříká věci, které jsou nepopulární a které třeba nesdílí 99,99 procenta společnosti. Obhajoba totiž není obžalobou a je jenom na soudu, aby se s ní vypořádal.
V této souvislosti mi přijde příznačný vztah k naší nedávné minulosti. Vždyť kolik soudců bylo členy KSČ, a když na to občanští aktivisté upozorňovali, nikomu to nepřišlo divné. Přiznám se, že z hlediska počtu obětí a chování by byla stejně relevantní námitka, že mě nemůže posuzovat znalec, který je členem komunistické strany, a já jsem členem buržoazie, tedy podnikatel, protože komunistická strana má za poslání posílat členy buržoazie do převýchovných táborů, věšet je, posílat do gulagů a jinak likvidovat.
Nacismus je zrůdný a fascinující, proto i jeho oběti jsou v rámci pomyslného žebříčku obětí na prvním místě. Komunismus je neskutečné zlo, jenže se u nás usídlil na strašně dlouhou dobu, a proto jeho oběti nejsou vnímány tak významně. Všimněme si: pokud šlo o obhajobu jistého komunistického funkcionáře z Uherského Hradiště, o obhajobu vraha generála Píky, o další osoby, že bez uzardění procházela obhájcům celkem relevantní obhajoba jejich klientů, která vyjadřovala jejich světonázor. Nikdo se nebouřil, nikdo se nepohoršoval, ani předseda Ústavního soudu, který, pokud se nepletu, je bývalým členem komunistické strany.
Výhrůžky advokátovi a jeho veřejné lynčování, dokonce naznačené i v těchto novinách (Řekl, že znalec je Žid. Hrozí mu vyhazov, LN 11. 1.), je zastrašováním jedné strany sporu, navíc strany, kde proti represivnímu aparátu celého státu, policie a soudu stojí jeden obviněný, respektive dva, se svým obhájcem. Není celkem pochybnost o tom, že co JUDr. Kočí ve své stížnosti píše, je opravdu společensky nepřípustné. Ovšem také není celkem pochyb o tom, že má každý právo na obhajobu, a každý, třeba i Karl Hermann Frank, ho měl. Co měl dělat jeho obhájce?Měl říci, že s ním nesouhlasí, protože zavraždil tisíce českých lidí, protože byl vykonavatelem heydrichiády? Ne, musel hájit svého klienta.
Projevy komunistů? Stejný hnus Je to velmi obtížná práce a těžko se někdy hledají argumenty. Rozhodně nezávidím roli mladému kolegovi, podle čísla jeho osvědčení si dovolím soudit, že je mu okolo třiceti let. Rozhodně by ve věci obhajoby působilo lépe, kdyby například vyslovil onu kouzelnou formulaci „veden přáním klienta“ nebo „na výslovný pokyn klienta“, rozhodně by bylo dobré, kdyby se ve svém postupu omezil na pouhé profesionální vyjádření. Je to pro mnohé těžko přijatelné, ale „spravedlnost pro každého“ rozhodně platí i pro dvaadvacetiletou Lucii Šlégrovou, která je trestně stíhána za veřejné hlásání fašizujících názorů. Jde o projev na demonstraci, a tak by měl být posuzován. Upřímně řečeno jako stejný hnus mi přijdou demonstrace komunistické strany na Prvního máje a ještě nikdy jsem tam neviděl zasahovat policii. Dokonce, pokud se nepletu, jsou někteří advokáti členy komunistické strany a v tomto směru jsem také nezaznamenal žádný významný ohlas v tisku. Ve věci jde jen o jedno, o obhajobu a spravedlnost pro každého. Prozatím se ještě pohybuje Lucie Šlégrová v rámci, kdy je možnost s ní jednat demokratickým způsobem demokratického státu. Jsou rámce, kdy takové jednání překročí, a pak žádná demokracie neplatí. Prozatím však demokracie platí, včetně práva na obhajobu. A k němu, jak připomínám, patří i právo hájit se způsobem, který obviněný uzná za vhodný.

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi