Nepřehlédněte!


GDPR    
pro advokáty a AK    
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Co nájemci bytů OKD vlastně chtějí?

Řekl bych, že nájemci bytů bývalých OKD chtějí slušně bydlet za rozumnou cenu podobně jako naprostá většina nájemníků v České republice. O tom asi nebude sporu. Mnohem více stojí za pozornost, zda kroky, které již několik let jejich sdružení za značné mediální i politické pozornosti činí, k tomuto cíli vedou. A v tom si již tak jist nejsem.

Byty OKD nebyly ničím jiným než tím, čemu se za minulého režimu říkalo „podnikové byty“. Postavily je různé tehdejší „firmy“ s různou podporou státu a jejich osud – a osud jejich nájemníků – byl vcelku všude stejný: na počátku devadesátých let se podnikové byty staly součástí privatizačních projektů. Podnikové byty se staly nájemními byty jako všechny ostatní byty. Jen jejich pronajímatelem nebyl stát ani obec, ani restituent, ale firma, která si je koupila spolu s privatizovaným podnikem. Tak tomu bylo u bytů Škody, Českých drah, Aera, Setuzy, hutí, strojírenských závodů atd. atd. A konečně i u bytů OKD. Do devadesátých let se vrátit nelze Někteří tvrdí, že u bytů OKD k pochybení došlo již na počátku devadesátých let, kdy do privatizačních projektů byly zařazeny „protiprávně“ i podnikové byty. To je možné, ale žádný praktický význam tato námitka nemá. Netýká se to jen bytů OKD, ale všech podnikových bytů bývalých podniků zařazených v celé republice do privatizace. Taková náprava již není možná.

V září 2004 prodala tehdejší vláda firmě Karbon Invest svůj podíl v OKD, k němuž patřily samozřejmě i byty. Ve smlouvě o tomto prodeji byl (a dodnes je) zakotven závazek kupujícího, že pokud budou byty prodávány, budou přednostně nabídnuty nájemcům těchto bytů, a to za mnohem nižší cenu, než je cena „tržní“ (ať již tím rozumíme cokoliv). Nikde v celé České republice však nikomu z nájemců desetitisíců privatizovaných podnikových bytů žádný takový příslib učiněn nebyl. Vláda ČSSD, která smlouvu uzavírala, se alespoň snažila něco pro nájemce bytů udělat. Mohlo se jistě udělat více, snad mohl být závazek prodeje bytů nájemcům formulován šikovněji.

Ale kdyby tehdy vláda ČSSD tuto podmínku do smlouvy nevložila, nesnažila se tak alespoň trochu zlepšit postavení nájemců bytů a postupovala by standardně jako předchozí vlády u všech předcházejících privatizací velkých podniků s podnikovými byty, nevznikl by u nájemců bytů OKD dojem, že snad mají ze zákona právo na převod bytů do vlastnictví (jako tento dojem nevznikl u žádného z privatizovaných podnikových bytů), a ČSSD by nebyla vždy, když se to hodí, vystavována obviňování, že snad nájemce bytů podvedla, zvýhodnila uhlobarona a kdoví co ještě. Prostě klasické: pro dobrotu na žebrotu!

Učinil-li Bakala veřejný příslib, může určit jen soud Nájemci těchto bytů dnes citací různých medií dokládají, že pan Bakala tvrdil, že si byty ponechat nechce, a přislíbil, že byty ihned prodá nájemcům. Namísto toho však „Bakala“ převedl celý bytový fond na společnost RPG Byty. Ta se neúspěšně pokusila vyvázat se z povinnosti nabídnout byty v případě jejich prodeje nájemcům za netržní cenu. Pak bylo reálné řešení jediné: pokud se nájemci bytů, resp. představitelé jejich sdružení domnívají, že ze strany Bakaly byl učiněn veřejný příslib nebo že ze smlouvy ze září 2004 plyne přímá povinnost vlastníka privatizovat byty nebo že převodem bytů na společnost RPG Byty byla původní smlouva porušena, měli se obrátit na soud, aby o těchto otázkách rozhodl. Nikdo jiný k tomu totiž není ani oprávněn, ani kompetentní.

Byty podle našeho práva však nelze bez dalšího prodávat. Byt není nemovitost, která může být předmětem prodeje, je jen součástí jiné nemovitosti – domu – a součást samostatně prodávat nelze. Byty totiž musí být nejprve vyčleněny jako jednotka ve smyslu zák. č. 72/1994 Sb. a teprve pak je možné, aby tyto jednotky byly předmětem prodeje. Nájemci takových bytů pak mají předkupní právo k těmto bytům, pokud se ovšem majitel domu rozhodne prodávat jednotlivé byty, resp. vyčleněné jednotky. Pokud však pronajímatel převádí vlastnictví celého domu, nikoliv jednotlivých bytů, pak nájemci bytů předkupní právo nemají.

Představitelé Sdružení Bytyokd. cz se rozhodli pro jiné, řekl bych mezinárodní řešení: rozhodli se požádat Evropskou komisy (EK), aby znovu (činila to však předtím již několikrát ) přezkoumala zákonnost postupu vlády ČSSD ze září 2004, resp. požadovali, aby EK rozhodla o tom, zda při převodu státního podílu na Karbon Invest nebyla za strany státu poskytnuta nedovolená podpora, pokud by byty byly převedeny na soukromou společnost za výrazně nižší cenu. Sdružení a někteří politikové totiž tvrdí, že byla poskytnuta nedovolená podpora ve výši asi 20 miliard Kč.

Nechápu, v čem by případný úspěch stížnosti mohl nájemcům bytů OKD prospět. I kdyby bylo vysloveno, že vláda svým rozhodnutím ze září 2004 skutečně poskytla nedovolenou veřejnou podporu, nájemcům bytů by to bylo k ničemu: buď by „Bakala“ musel doplatit to, v čem byl údajně znevýhodněn (a postavení nájemců by zůstalo stejné), nebo by se podíl vrátil státu. Pak by bylo zcela jisté, že by jej tato vláda „rozpočtové zodpovědnosti“ opět obratem prodala. A že by při takovém prodeji již o předkupním právu nájemců za zvýhodněné ceny nebylo řeči, na to můžeme klidně vzít jed.

Mediální humbuk je pohodlnější a levnější EK samozřejmě, tak jako předtím, stížnost zamítla. Představitel Sdružení Roman Macháček nyní zvažuje, že se obrátí na Evropský soudní dvůr, ale, jak říká, problém je v tom, že by to stálo „… několik stovek tisíc“. To chápu. Stejně tak chápu, že za několik stovek tisíc by se jistě našla nějaká spřátelená advokátní kancelář, která by tuto zcela zjevně zbytečnou žalobu podala. Je jistě pohodlnější, a pro někoho asi výhodnější, exhibovat na tiskových konferencích s „evropskou“ problematikou než se věnovat dennímu „drobnému“ úsilí při hájení práv nájemců.

Přemýšlet nad tím, kde je skutečná a reálná možnost realizace jejich skutečných práv, by se nájemcům ostravských bytů v budoucnu určitě vyplatilo…

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi