Nepřehlédněte!


GDPR    
pro advokáty a AK    
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Právník mimo generace

Narodil se 13. září 1934 v Praze. Roku 1944 nastoupil na klasické gymnázium, ale protože jeho studium přerušila nemoc, maturoval až v roce 1953. V době velmi problematické, která přála leckomu a lecčemu, ale právu nikoli.
„Mým snem rozhodně nebylo studium práv: hlásil jsem se na Filologickou fakultu na germanistiku, ale neuspěl jsem ani následně na rusistice, a to pro nečlenství v ČSM a idealistický světový názor, jak se pravilo v zamítnutí přihlášek. Někde to mám ještě schované.“ Tak začíná své vyprávění. „Nastoupil jsem pak do technické správy Vesnického divadla, jehož zakladatelem a ředitelem byl až do roku 1956 prvorepublikový komunista František Smažík. Byl to slušný člověk, který tam v 50. letech ukryl třeba i Alfréda Radoka.“
Na podzim roku 1954 nebyla plně obsazena pražská právnická fakulta, a tak se spíš ze zoufalství přihlásil… Pod protektorátem Viktora Knappa, autora občanského zákoníku z roku 1950 a pozdějšího akademika, se na škole udržel a v roce 1959 ji absolvoval. U státnic měl jedničky, jen z marxismu-leninismu dvojku.
„Jazykovědě jsem se amatérsky věnoval dál, což jsem nakonec zúročil v 70. letech, kdy jsem působil jako soudní tlumočník angličtiny a němčiny,“ vzpomíná JUDr. Čermák.
Vedle zmíněných jazyků se může pochlubit i kvalitní francouzštinou.

Podle JUDr. Karla Čermáka byla druhá generace českých právníků, narozená na začátku dvacátých let, tou nejhorší – a ta následuj ící jen o málo lepší. Au tor sám však je naštěstí důkazem, že jeho nadsazená generalizace neplatí docela. Datum narození jej řadí právě mezi dvě zmíněné generace; jeho vzdělání, rozhled a zájmy však mluví jinak.

„Další mou zálibou od mládí byl klavír, dokonce jsem se krátce připravoval na konzervatoř. Hrál jsem i na varhany, ale tenhle zájem jsem obchodně nevyužil, protože na víc než na kavárenského klavíristu by můj talent býval nevydal.“

Povolání: advokát

Právní kariéru měl původně začínat na umístěnku, jak bylo koncem 50. let obvyklé. Pozici právníka na ONV v Trhových Svinech však odmítl a nastoupil jako advokátní koncipient v Jihlavě. „Bydlel jsem tam v podnájmu u jedné staré paní, na dalších místech – v Pelhřimově a Písku – jsem přespával přímo v kanceláři,“ líčí skromné začátky. „V těchto letech jsem se také setkal se zbytky první právnické generace: komunistická moc měla sice snahu úplně je zlikvidovat, jenže někdo vzdělaný přece jenom musel zůstat. Umírali emigranti a zanechávali po sobě značné majetky, bylo třeba řešit sudetské záležitosti – to vždy vyžadovalo jazykovou znalost.“
Advokátní zkoušky složil v roce 1961 a po nich už nastoupil v Praze – do Advokátní poradny číslo 1 na Národní třídě. Během následujících 49 let již tuto kancelář nikdy neopustil.
V letech 1968–1969 zde působil jako předseda Městského sdružení advokátů v Praze. Pak odmítl vstoupit do KSČ, takže následovala hubená léta. Přiživoval se jako soudní tlumočník, řešil otázky duševního vlastnictví. Na sklonku roku 1989 byl zvolen posledním předsedou Ústředí české advokacie s jasným úkolem: obnovit svobodnou českou advokacii. V roce 1990 se pak stal prvním předsedou České advokátní komory. Ve funkci vydržel do roku 1994, poté působil jako viceprezident a člen představenstva. Podle nového zákona o advokacii se stal v roce 1996 předsedou spojené komory, v roce 1999 byl zvolen znovu na další tři roky.
„Advokacie je tržním povoláním, ale odměna advokáta má být smluvní, hodinová,“ tvrdí po letech praxe. „K paušální platbě, k podílu na výsledku sporu nebo na podnikání klienta vidím důvod jen výjimečně. Advokátní tarif je nutný tam, kde advokát vystupuje a jedná z pověření státu.“ A pokračuje: „Advokát patří tradičně k vyšší střední třídě, jenže někteří mladší kolegové mají přehnané představy, že profese by jim měla zajistit postavení amerického milionáře.
Trochu zapomínají, že jejich úkolem není maximalizovat svůj zisk, nýbrž chránit spravedlnost.“

Rozhodce a ministr

V rámci specializace na arbitráž a právo duševního vlastnictví byl postupně rozhodcem u Rozhodčího soudu při České hospodářské komoře a České agrární komoře, u Rozhodčího soudu při Mezinárodní hospodářské komoře ve Vídni a rovněž u Mezinárodního arbitrážního centra pro duševní vlastnictví v Ženevě. V roce 1994 mu rakouský prezident Thomas Klestil udělil „Vyznamenání za zásluhy o Republiku Rakousko“.
V září 2003 byl jmenován ministrem spravedlnosti České republiky. V červnu 2004 rezignoval a stal se opět vedoucím společníkem advokátní a patentové kanceláře Čermák Hořejš Matějka a spol. V roce 2005 získal titul „Právník roku“. Letos předal vedení kanceláře synovi (Karel Čermák jr.) a zůstává spolumajitelem „na výměnku“.

Slovo psané, slovo dané

Díky tomu se může dnes více věnovat svým zájmům, mezi nimiž zaujímá význačné postavení publikační činnost. Již v 90. letech psal „pastýřské listy“ z ústředí České advokátní komory, pak úvodníky a komentáře do Bulletinu advokacie, dnes píše převážně sloupky.
V roce 2000 vydalo nakladatelství Linde Praha výběr článků knižně pod názvem „Advokacie & úvahy souvisící“. Letos na podzim vyjde pokračování.
„První knížku doprovodila ilustracemi Kateřina Slavíková, jedna z mála žen, které spojují profesi výtvarnice a právničky,“ upozorňuje Karel Čermák na svou kolegyni, vlastním jménem JUDr. Květu Slavíkovou-Urbanovou.
V posledních letech vzbudily největší ohlas dva sloupky z Bulletinu advokacie: kontroverzní příspěvek do boje proti talárům „…bože, jaká je to krása!“ (6/2007) a břitký sloupek proti lidské stádnosti, hlupství a konzumu „Upgrade degradace“ (12/2009). Co si počít, když je degradována „čest na úchylku, slovo na bzučení komára a příroda na emisní povolenky“? Věřit, protože je to absurdní…

Rodina, zájmy, životní styl

Manželka působí rovněž v advokacii, specializuje se na mladistvé a na rodinné právo, ale pracuje v omezeném rozsahu a právní kancelář má doma.
Jediné dítě – syn Karel – je jazykově i právnicky kvalitně vybaveno a disponuje dobrým analytickým myšlením. Je mu 37 let, ženatý, zatím bezdětný.
Od letošního roku vede kancelář na Národní třídě.
Vedle tří již zmíněných zájmů (lingvistika, psaní, hudba) má Karel Čermák senior ještě jednoho koníčka a jednu neřest. „Tím koníčkem jsou silné koně pod kapotou,“ směje se. „Jezdím od konce 60. let. První byl ojetý vůz Škoda Sedan s řízením vpravo, následovaly Wartburg, Ford Escort a Škoda Forman. Od poloviny 90. let jezdím v Mercedesu, vystřídal jsem zatím tři typy.“
A co neřest? „Mou jedinou neřestí a vášní jsou cigarety Sparta, tady jsem věrný značce. Vzpomínám, že to byly moje poslední hříchy mládí s kolegou Otakarem Motejlem.“ Z nápojů si JUDr. Čermák potrpí na gin s tonikem a na fernet. Dnes dává přednost prvnímu z nich, protože je tam alkohol v ředěné podobě. Jako ze strávníka by z něj měly největší radost kuchařky staré školy: vychutná si prostá česká domácí jídla. Bramborové placky, kulajdu či brambory a vajíčka na každý způsob.
„Ani v oblékání nejsem vybíravý,“ řekne a na důkaz chytí lem svého saka. „Nosím oblek nebo sako a kalhoty, výjimečně i manšestráky s flanelovou košilí, ale na skutečně značkové oblečení si nepotrpím. Dnes je to převážně konfekce od Marks & Spencer – sedí mi, a co je vůbec nejlepší, dokáže tam na mě nakoupit i moje žena, aniž bych musel oblečení zkoušet!“
Vzdělaný právník nepotřebuje stavět na odiv „císařovy nové šaty“. Lidé z branže ho dnes vnímají nejen jako odborníka, nýbrž také jako vtipného autora a glosátora, který má co říci. Konečně – mohli jste se přesvědčit sami!

Advokát patří tradičně k vyšší střední třídě, jenže někteří mladší kolegové mají přehnané představy. Zapomínají na svůj úkol hájit spravedlnost.

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi