Nepřehlédněte!


GDPR    
pro advokáty a AK    
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Advokát mezi Skyllou a Charybdou

Právo a byznys. Jsou tyto pojmy míněny jako protipóly? Nebo mohou obstát vedle sebe v obsahové symbióze, zvažuje ústavní soudce stanislav balík.

Troufám si tvrdit, že advokát jedním z typických reprezentantů profesí každodenně lavírujících mezi Skyllou a Charybdou práva a byznysu. Pokusím se proto nad nastíněnou tematikou preludovat z advokátova – a samozřejmě i klientova – zorného úhlu.
 Má být advokát pouze přítelem soudu (amicus curiae), a tedy výlučně činitelem aktivním při nalézání spravedlnosti? Není naopak advokát jen běžným podnikatelem obchodujícím s know-how v podobě znalosti práva? Poskytuje advokát právní pomoc, či právní službu?
 V počátcích advokátské historie výrazně převažovalo pojetí advokáta jako služebníka spravedlnosti. V antických státech zahrnovalo soudní řečnictví i obor dnešní profesní etiky. Ve spise Základy rétoriky věnoval starořímský řečník a filosof Marcus Fabius Quintilianus velkou pozornost myšlenkám, že „řečníkem může být jen čestný muž“ nebo „řečník musí znát to, co formuje mravy“. Za poskytování právní pomoci bylo v republikovém Římě podle Cinciova zákona (Lex Cincia) z roku 204 před Kristem dokonce zakázáno brát odměnu. Pragmaticky uvažující čtenář si jistě položí otázku, co tedy vedlo Řeky a Římany k tomu, aby se věnovali právní praxi.
Důvod nebyl dán snahou dosáhnout profitu podnikatelského, ale kapitálu politického. Démosthenés či Cicero, kteří začínali jako řečníci soudní, takto nakročili směrem do vysoké politiky.

„Ač advokát, nebyl lotr“

Ve středověku nastal výrazný odklon od vnímání právního poradenství a zastupování jako právní pomoci. Věnovat se právnické profesi mohl tehdy v mnoha zemích v zásadě každý, bez ohledu na kvalifikaci nebo osobnostní charakteristiky.
Vytvořila se přitom skupina těch, kteří se – řečeno dnešní terminologií – advokacií systematicky živili. O tom, že byznys převážil, svědčí četné stesky nad slitovností, jež šla mnohdy stranou. Koneckonců i patron právníků sv. Ivo byl podle dobové charakteristiky člověk výjimečný, jenž, „ač advokát, nebyl lotr“.
 Absolutismus přinesl konec neregulovaného výkonu právní praxe. Postupně se dospělo ke stanovení podmínek pro přístup k advokacii, zavedl se princip numerus clausus, tedy státem stanovený počet advokátů, jimž bylo povoleno profesi vykonávat. Z advokáta se měl stát loajální úředník spolupracující s loajálním soudcem.
Poněkud schizofrenní vztah měl k advokátům Napoleon. Poté, co byly vydány dosud platný občanský zákoník (Code civil) a všechny na něj časově navazující kodifikace, připsal prý v roce 1810 na okraj textu dekretu o advokacii poznámku: „Mít po ruce šavli, nikdy bych nepodepsal tento dekret. Jsou to buřiči, strůjci zločinu a proradnosti… Chci, aby mohl být uříznut jazyk advokátovi, který jej použije proti vládě.“
 Napoleon nakonec moudře podepsal. Bez nezávislé advokacie by šlo stěží aplikovat moderní právo a otevřít možnosti podnikání.
V ostatních evropských zemích se k tomuto zjištění dospělo později, v českých zemích až přijetím advokátního řádu pro Předlitavsko z roku 1868.

Nezávislost není privilegium

Debata z šedesátých let devatenáctého století byla obsahově prakticky stejná jako ta, jež předcházela přijetí dnes platného zákona o advokacii z roku 1996.
Odpůrci advokátské nezávislosti a stavovské samosprávy před patnácti lety tvrdili, že advokátní komora je jakýmsi středověkým cechem, bránícím volnému trhu. Proč by nemohl „licenci“ k výkonu povolání advokáta udělovat stát? Tržní mechanismus nechť je jediným regulátorem právních služeb. S těmito názory nelze souhlasit. Hlavním atributem advokacie je nezávislost. Nezávislost není privilegiem advokáta, advokát má být nezávislý proto, aby se mohl čestně, pečlivě a plně věnovat ochraně práv a zájmů svého klienta, a to i proti státu.

advokátní komora má chránit klienty

Stavovská samospráva je zřízena proto, aby dohlížela nad výkonem povolání, k němuž má přístup každý, kdo splní zákonem předepsané podmínky.
Shrnuto, advokátní komora není v roli zájmového spolku advokátů nebo advokátních odborů a ani by si ji neměla přisvojovat.
Je veřejnoprávním subjektem, vytvořeným primárně k ochraně advokátských klientů. Výkon advokacie v sobě nese jak zařazení advokáta do takzvané širší justice, tak prvky podnikatelské.
 Před advokátní komorou a ve vztahu k ní jsou si advokáti rovni. To však neznamená, že by konkrétní pojetí výkonu advokacie jednotlivými advokáty bylo unifikované. Advokátní stav je z hlediska podnikatelských záměrů strukturovaný, a existují tudíž i různé pohledy na advokátní reálie. Většinová skupina, která uspěje v komorových volbách, se proto vydáváním stavovských předpisů podílí i na směřování dalšího vývoje advokátské profese.
 Tradičním způsobem výkonu advokacie zůstává tzv. generální praxe. V minulosti ji provozovali advokáti samostatně. Generální praxe je opakem specializace; advokáta tohoto typu lze přirovnat k praktickému lékaři, který diagnostikuje problém a v některých případech jej i sám řeší. Dnes vykonávají generální praxi advokáti obvykle společně; v České republice v takových kancelářích spolupracuje deset až dvacet advokátů, kteří si případně rozdělí agendy podle toho, která je jim bližší.

evropský advokát

V českých polistopadových poměrech se na trhu právních služeb objevil nový fenomén: mezinárodní advokátní kanceláře, jejichž klientela je nadnárodní, vesměs podnikatelská, vyžadující i vysokou odbornost v úzkých specializacích, které by pro samostatného advokáta či menší kancelář s generální praxí byly dovedností příliš luxusní a které vyžadují samozřejmě i vyšší nároky a náklady na chod advokátní kanceláře. Právní rámec pro tyto typy praxe tvoří instituty takzvaného evropského advokáta či zahraničního advokáta, uvedené do českého právního řádu v letech 2004, respektive 1996. Umožňují globalizaci i harmonizaci právních služeb a reciproční zapojení českých advokátů do této agendy v zahraničí, stejně jako advokátům z ciziny v České republice.

Dělníci a byznysmeni

Lze velmi lapidárně uzavřít, že mezní varianty způsobu výkonu advokacie představují dvě právě popsané podoby advokátních praxí. O tom, že mezi advokáty obou skupin, ač si přímo zdánlivě nekonkurují, protože každá má v zásadě odlišný typ klientely, existuje jistá řevnivost, svědčí na mezinárodním poli anekdotické přejmenování International Bar Association, sdružující spíše advokáty z nadnárodních advokátských firem, na International Business Association…
 „Advokáti právem naříkají, že jest jich nadbytek, a méně majetné a nemajetné třídy – rovněž právem – si mohou stěžovati, že odborné právní pomoci je nedostatek. Jest sice nad potřebu pohotových sil k poskytování právní ochrany, leč tato při organisaci advokacie na základech soukromohospodářských stala se zbožím pro drobného konsumenta příliš drahým.“
 Poznalo by se z prvého čtení, že tato slova napsal již v roce 1904 tehdejší president Advokátní komory v království Českém Eduard Koerner? Koexistence obou typů advokacie a pokud možno co nejpočetnější advokátská „střední vrstva“ jsou pro klientelu ideální variantou.
 Paběrkující advokát není v plném rozsahu nezávislý. Chybí mu minimálně nezávislost ekonomická. Budu-li parafrázovat myšlenku bývalého předsedy Rady evropských advokátních komor Ramona Mullerata, pak by advokát z obří advokátní kanceláře s agendou z lukrativní oblasti (mezinárodní obchod, bankovnictví) neměl opovrhovat advokátem, který „dobývá svůj chléb“ čekáním, až jej v hluboké noci zavolají, aby asistoval při vzetí zadrženého podezřelého do vazby. Nebýt tohoto dělníka na poli práva, musel by se takového klienta ujmout advokát-byznysmen sám.
 Advokacie je službou spravedlnosti a podnikáním svého druhu. Advokátní stav by v rámci úsilí o zachování vlastní stavovské důstojnosti neměl rezignovat na aktivity pro bono. Ostatně, v textu advokátního slibu se praví: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu ctít právo a etiku povolání advokáta a chránit lidská práva. Slibuji, že budu dodržovat povinnost mlčenlivosti a dbát důstojnosti advokátního stavu.“ Co dodat?

je advokát jen běžný podnikatel, který nabízí know-how v podobě znalosti práva ?

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi