Nepřehlédněte!


BEZPLATNÉ PRÁVNÍ
PORADENSTVÍ
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Co předcházelo sporu ČSSD s advokátem Altnerem

Podle médií uplatňuje dr. Zdeněk Altner, který zastupoval soc. dem. ve sporu o Lidový dům (LD), proti ní finanční nároky ve výši až 600 miliónů Kč. Podle jakých smluv může vznášet takové nestoudné požadavky? Obávám se, že to může mít temné pozadí spojené s působením Iva Svobody ve funkci místopředsedy ČSSD pro hospodářské otázky, který smlouvu s dr. Altnerem sjednával.
Vzhledem k tomu, že se opět mohou projevovat snahy zneužít tuto kauzu proti soc. dem., pokusím se složitou historii sporů o LD v devadesátých letech přiblížit.
V roce 1990 KSČ předala Lidový dům soc. demokracii, protože ten byl od svého vybudování počátkem 20. století jejím majetkem. Za první republiky politické strany neměly povahu právnických osob, které by mohly vlastnit majetek. Proto i soc. dem. používala formu různých obchodních společností, jejichž prostřednictvím LD využívala ke své činnosti. Tak tomu bylo i po osvobození ČSR v roce 1945, kdy LD vlastnila a. s. Cíl, jejímž jediným akcionářem byla ČSSD.
Po únoru 1948 se LD zmocnila KSČ, a to ještě před tím, než došlo k nucenému sloučení soc. dem. s KSČ. ÚV KSČ jej užíval až do 17. listopadu 1989 a choval se jako jeho vlastník. Po sametové revoluci jej vrátil soc. dem. To se považovalo za spravedlivé odčinění někdejší křivdy, a proto nebyl LD zahrnut ani do ústavního zákona z podzimu 1990 o vrácení majetku KSČ čs. lidu.
Koncem roku 1993 však ministerstvo financí prohlásilo, že LD nepatří soc. dem., ale že má patřit státu a v tomto smyslu podalo určovací žalobu u Obvodního soudu v Praze 1. Tento soud žalobu zamítl, ministerstvo financí se odvolalo k vyšší soudní instanci, a tak vznikl kolotoč soudních sporů o vlastnictví LD, který ukončil až Ústavní soud svým rozhodnutím ze začátku roku 2000, kterým je definitivně přiznal soc. dem.
Po žalobě ministerstva financí vznikla pro ČSSD složitá situace, protože tato žaloba a důsledky s ní spojené znamenaly vážné ohrožení chodu strany - nepochybně to byl vlastní cíl pravicové Klausovy vlády - a tak se vedení připravovalo na soudní řízení. V rámci těchto příprav jsme s Petrem Kučerou vytvořili skupinu historiků, jež podrobně prostudovala historii vlastnictví LD a osudy a. s. Cíl v době února 1948 a po něm včetně působení ČSSD v zahraničí v období komunistického režimu.
Dále jsme vytvořili skupinu právníků z právní komise ČSSD, v níž mj. byli vynikající experti jako prof. Jiří Boguszak a doc. Vladimír Mikule, která podrobně rozebrala složité právní vztahy vlastnictví a. s. Cíl a problematiku spojenou s tím, že tato společnost nemohla fakticky působit, ale právně existovala, i když LD bez právních důvodů užíval ÚV KSČ.
Tehdejší místopředseda soc. dem. pro hospodářské otázky Ivo Havlíček svolával pravidelné porady této právní skupiny s dr. Pavlem Blanickým, který jako advokát v soudním řízení soc. dem. zastupoval. Na nich se projednávala strategie a taktika vedení soudních řízení. Prof. Boguszak a doc. Mikule k tomu vypracovali odborné expertizy. Advokát postupoval ve shodě s těmito projednanými postupy.
Když Havlíčka vystřídal v jeho funkci Svoboda, ukončil smlouvu s dr. Blanickým a zastupováním pověřil dr. Altnera. I u Svobody se konalo několik porad uvedené právní skupiny s dr. Altnerem, na nichž se posuzoval současný stav soudního řízení a návrhy pro jejich další průběh. Podklady a expertizy odborné právní skupiny byly nadále použitelné, jen se doplňovaly o novou argumentaci vzhledem k průběhu soudních sporů. Mohu odpovědně říci, že právní rozbor těchto řízení včetně návrhu na další postup v nich vycházel z expertiz a závěrů této odborné skupiny. Na jejich základě vypracovával svá podání i dr. Altner. Proto jeho osobní přínos z hlediska návrhu řešení byl omezený. Konstatuji to proto, že i tato problematika patří do posuzování obsahu uzavřených smluv s dr. Altnerem z toho hlediska, zda byly v souladu s “dobrými mravy”. Všichni členové této právní skupiny tuto činnost včetně vypracování expertiz vykonávali zcela nezištně pro soc. dem. a žádnou finanční odměnu za to nepožadovali a ani nedostali.
Když jsem se dozvěděl, že Svoboda vyměnil advokáta a zastupování zadal dr. Altnerovi, vyžádal jsem si u něho (byl jsem předsedou právní komise ČSSD) rozhovor, ve kterém jsem ho upozornil, že to není dobré řešení. Svoboda mi odpověděl, že ho sám zná, že s ním delší dobu spolupracuje a má s ním dobré zkušenosti. Odpovědnost měl Svoboda jako místopředseda strany pro tyto otázky. Proto jsem dále proti jeho volbě dr. Altnera nic nedělal.
Smlouvy s dr. Altnerem podepisoval ovšem i předseda soc. dem. Miloš Zeman. Ten, jak vím z vlastní zkušenosti, se soustřeďoval na otázky politického vedení strany a záležitosti, za něž odpovídal Svoboda, ho příliš nezajímaly. Mohu se proto domnívat, že jak sám říká, dal na Svobodovo doporučení, které akceptovali i další členové politického grémia.
Držím se naděje, že soudy vyšších instancí nebudou považovat za správné stanovisko soudkyně Obvodního soudu v Praze 1, že uzavřené smlouvy se mají dodržovat bez ohledu na jejich obsah. V tisku byl již v této souvislosti zmíněn judikát Nejvyššího soudu, podle něhož v případě, že smlouva mezi advokátem a klientem vybočuje ze stavovských předpisů, které stanoví kritéria pro určování odměn, je uzavřená smlouva v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatná. Platí zásada, že smluvní svoboda nemůže být bezbřehá.

Zdeněk Jičínský (Autor je poslanec za ČSSD) 

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi