Nepřehlédněte!


BEZPLATNÉ PRÁVNÍ
PORADENSTVÍ
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Devadesátkrát sedm tisíc pro exekutora. Malé dluhy se nesečetly, ale znásobily, ukazuje databáze

28. 07. 2020, irozhlas.cz, Jan Cibulka, Zdeňka Trachtová

Devadesát jízd na černo, za každou 200 korun pokuty, to je celkem 18 tisíc. A přes 600 tisíc korun jako náklady exekutora. Formálně oddělené exekuce před úpravou zákona navyšovaly i bagatelní dluhy na likvidační částky. Z analýzy serveru iROZHLAS.cz vyplývá, že i sedm let po změně zákona se s následky mnohačetných exekucí potýkají dále stovky lidí. A ve většině případů figuruje exekutor Juraj Podkonický.

„Průměrně eviduje pražský dopravní podnik pět pokut po černém pasažérovi, ale delikventnější mladiství jich nasekají desítky,“ vysvětluje Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni, jak je možné poměrně rychle nasbírat desítky drobných dluhů.

Před rokem 2013 neměli exekutoři povinnost drobné pohledávky slučovat a dluh ve výši necelých dvaceti tisíc mohl narůst o víc než půl milionu. A ač jde o praxi, kterou měla ukončit novela exekučního řádu před sedmi lety, následky si nese řada lidí dodnes.

Kolika lidí se podobně drastické navýšení dluhů týká, je těžké říct. Podrobné informace o exekucích má ve svých databázích exekutorská komora. Přístup je ale zpoplatněný, a tak hromadná analýza dat nepřipadá v úvahu.

Detaily jednotlivých dluhů se ovšem na veřejnost dostanou v situaci, kdy dlužník požádá o oddlužení a exekutor se přihlásí o desítky případů svých nákladů. Server iROZHLAS.cz proto za pomoci dat z webu Hlídač státu a seznamu exekutorů analyzoval dvě stě tisíc běžících insolvenčních řízení. V nich hledal případy, kdy exekutor jako věřitel přihlásil více než deset drobných pohledávek u jednoho dlužníka, zatímco ostatních věřitelů bylo minimum.

Násobně větší odměna

Jelikož insolvenční rejstřík zveřejňuje detaily pouze o těch případech, které jsou ještě v běhu, najít se podařilo jen část případů, i tak jich ale bylo přes 200. A většinu, přes čtyři pětiny, vymáhá jeden exekutor, Juraj Podkonický.

Radiožurnál se snažil exekutora v uplynulém týdnu kontaktovat telefonicky i e-mailem, ale bez výsledku. Následně se žádostí o kontakt oslovil exekutorskou komoru, rovněž neúspěšně. Podle mluvčí komory Lenky Desatové by totiž „veškeré novinářské dotazy měly směřovat na tiskového mluvčího Exekutorské komory ČR, nikoli na jednotlivé soudní exekutory, kteří jsou vázáni mlčenlivostí.“

Pro Daniela Hůleho, který se pomoci předluženým lidem dlouhodobě věnuje, není výsledek analýzy překvapivý: „Takřka vždycky je to Juraj Podkonický a takřka vždy je oprávněným pražský dopravní podnik, nebo původně byl.“

Podle Hůleho je důvod jednoduchý. „Máte deset pokut za jízdu načerno,“ načrtává modelový příklad s tím, že v takovou chvíli budete podle současného sazebníku dlužit na pokutách něco přes osm tisíc korun. Za jejich vymáhání pak „exekutor dostane 7 860 korun i s daní, advokát asi 4 500 korun,“ popisuje s tím, že motivace k rozdělení úředních úkonů je jednoduchá: „Když pohledávky nesloučíte, dostanete tyhle částky desetkrát“.

V roce 2013 začal platit nový exekuční řád, který uložil exekutorům povinnost dluhy sloučit, pokud o to dlužník požádá. To se však netýká exekucí, které vznikly dříve

Že nejde o věc dávno vyřešenou, potvrzuje advokát a insolvenční správce Michal Žižlavský, který zastupuje dlužníky, kteří se svých závazků chtějí zbavit. Zmiňuje aktuální případ jedné své klientky. „Věřitelé přihlásili 100 pohledávek a 80 z nich jsou pohledávky jednoho exekutora, který uplatňuje osmdesátkrátkrát svou odměnu,“ říká s tím, že i v tomto případě jde o pokuty za jízdy načerno.

„Exekutoři přihlašují (do insolvenčního řízení, pozn. red.) částku kolem sedmi tisíc, když si to vynásobíte 80, dostanete víc než půl milionu – to je částka, kterou exekutor uplatňuje,“ vypočítává advokát Žižlavský. V tomto konkrétním případě má jeho klientka plat kolem 15 tisíc, měsíčně zaplatí na umoření dluhů tisíce tři. Během pětiletého procesu oddlužení tak uhradí necelých dvě stě tisíc. „Na uspokojení pohledávek se tedy dostane jen zlomek,“ vysvětluje advokát.

Čekání na dědictví

Že jsou extrémní dluhy vzniklé neslučováním exekucí často nevymahatelné, potvrzuje i další advokát Petr Němec. „Jestli si tam vytvoří náklady devadesátkrátkrát sedm tisíc nebo padesátkrát sedm tisíc, to je skoro jedno, protože to jsou peníze, které se stejně nevymůžou,“ řekl Radiožurnálu. Ale výjimečně se situace na straně dlužníka může změnit, kupříkladu zdědí dům, v takovou chvíli pak exekutor může nějaké peníze získat.

Podle Němce je zákon nastavený tak, aby si věřitel, tedy například dopravní podnik, zahájení exekuce dobře rozmyslel. „Pokud podal exekuci na osobu zjevně nemajetnou, v takovém případě by měl nést náklady exekuce oprávněný,“ vysvětluje.

Jednoduše řečeno: než firma podá návrh na exekuci, měla by se podívat do exekučního rejstříku, zda nebude vymáhat peníze po někom, kdo už dluží na mnoha dalších místech. A jelikož se exekuce vyřizují v pořadí, v jakém vznikly, na pozdější dluhy se obvykle nedostane.

Nic ale nebrání věřiteli, aby si s exekutorem, který je de facto podnikatel, sjednal jiné podmínky. A to je i případ starších dluhů, které pro pražský dopravní podnik vymáhal exekutor Podkonický. Ten tehdy s městskou firmou podepsal smlouvu, na základě které si teď za každou neúspěšnou exekuci nárokuje 500 korun, dohromady 60 milionů. Jak píše server Novinky.cz, taková smlouva je dle dvojice právních posudků neobvyklá a pro dopravní podnik nevýhodná.

„Systémy bývají nastaveny zpravidla tak, aby zisky z úspěšně vymožených pohledávek kompenzovaly ztráty z těch neúspěšných. V tomto případě šly zisky za advokátní kanceláří a neúspěchy za klientem,“ napsal dle Novinek do jednoho z posudků advokát Pavel Uhl.

Mlčely soudy i ministerstvo

Podle současného šéfa exekutorské komory Vladimíra Plášila by nyní už vícečetné exekuce za jízdné vznikat neměly, alespoň ne hromadně. „Nelze vyloučit, že tam může být nějaká jednotlivá účelovost,“ připouští. Obratem ale dodává, že „to je problém i toho exekučního soudu“. Právě soudy totiž exekuce nařizují a měly by ve svých rejstřících zjišťovat, zda dlužník nemá vůči stejnému věřiteli více exekucí. Pokud tomu tak je, měl by je soud sloučit.

Plášil si rovněž myslí, že ani rozdělování exekucí v minulosti nebylo selháním komory. Vymáhání dluhů bylo pod dohledem. „Naše kontrolní komise, ministerstvo spravedlnosti, předseda exekučního soudu a předseda soudu, v jehož obvodu exekutor sídlí,“ vypočítává orgány veřejné moci, které mají na exekutory dohlížet.

U vícečetných exekucí je podle něj „překvapivé, že i ministerstvo spravedlnosti při své kontrolní činnosti nevidělo a nevytýkalo nějaký excesivní postup.“ To podle něj platí jak obecně, tak i v případě jeho předchůdce v čele komory Juraje Podkonického. „U pana doktora Podkonického se kontroly ministerstva spravedlnosti střídaly jak na běžícím páse,“ řekl Radiožurnálu Plášil s tím, že ani tehdy dle jeho znalostí ministerstvo dělení exekucí nekritizovalo.

Zákon se slučováním nepočítal

„Nebylo zjištěno, že by soudní exekutor v tomto případě postupoval v rozporu se zákonem,“ řekla Radiožurnálu vedoucí oddělení exekutorů, notářů a advokátů ministerstva spravedlnosti Veronika Štviertniová. Zákon podle ní se slučováním před rokem 2013 nepočítal, nyní by k tomu už ale docházet nemělo. „Nemáme žádné poznatky z dohledové činnosti, že by exekutoři exekuce nespojovali,“ podotkla.

Na otázku, kolika osob se problém z minula týká, ale odpovědět nedokázala s tím, že „ministerstvo takovými daty nedisponuje.“

Ministerstvo spravedlnosti i insolvenční správce Žižlavský se shodují v tom, jak by lidé, které dluhy z minulosti dodnes dusí, měli postupovat. „Pokud tito lidé mají více závazků, které nejsou schopni včas splácet, je namístě v takových případech zvážit možnost oddlužení v rámci insolvenčního řízení,“ uvádí Štviertniová, podle které je to výhodnější pro věřitele i dlužníka. První dostane obvykle alespoň část peněz, tomu druhému se po uplynutí pětileté lhůty zbytek dluhů odpustí.

Insolvenční správce Žižlavský zdůrazňuje, že je třeba problémy s placením řešit co nejdříve. Hraniční je chvíle, kdy zaplacení peněz dlužníkovi nařídí soud. Pokud prostředky nemá, může požádat o oddlužení rovnou a exekucím se vyhnout. „Žádné takové nároky vznikat nebudou,“ domníval se advokát.

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi