Nepřehlédněte!


BEZPLATNÉ PRÁVNÍ
PORADENSTVÍ
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

„Pomalé“ české soudy už dávno nejsou pomalé

15. 2. 2020, Mladá fronta DNES, str. 4, Z domova, Kateřina Vaníčková

V Evropě patří Česku sedmé místo v rychlosti řízení.

Na soudní verdikty se u nás čeká nejkratší dobu za posledních deset let. Justici se podařilo odstranit i velkou část zátěže z minulosti. Řízení se zrychlují i ve dříve problematických krajích, jako byly severní Čechy, které byly zdlouhavými soudy pověstné.

Přesto se stále najdou procesy, které se táhnou dlouhé roky. Třeba rozepře mezi státem a občanem trvají zpravidla několik let.

Značná část kauz připadá na okresní soudy, které v civilních procesech řeší především dluhy. Exekutorská komora v roce 2018 evidovala celkem 3 476 exekucí vůči lidem mladším osmnácti let. Nejčastěji se do dluhových pastí dostávají kvůli jízdě načerno v MHD. Právě takové případy míří na stůl okresních soudců, protože tito mladí lidé si na postup exekutorů stěžují. V průměru jeden takový případ zabere soudu 276 dní. Ještě před dvanácti lety ale trval průměrně 355 dní. Nejrychlejší jsou soudci v Trutnově, kde jim na rozhodnutí stačí pouhých sto dní. Naopak nejpomalejší jsou v Chomutově a Břeclavi, kde potřebují na spor o dluh přes 400 dní. V posledních třech letech se délka jednání téměř nemění.

Rozsouzeno za čtyřicet dní

O trochu lépe jsou na tom okresní soudy s trestním řízením. Sem spadají například krádeže nebo jízda pod vlivem alkoholu, která tvoří tři čtvrtě kauz. Jeden takový spor řeší soud v průměru 200 dní. Nejpomalejší je Ústí nad Labem, následuje Plzeň a Ostrava, kde jim souzení zabere v průměru 250 dní. Sedmkrát rychlejší jsou soudy ve Svitavách a Kutné Hoře, kde verdikt vynesou zhruba za 40 dní. Před deseti lety trestní kauzy na úrovni okresu trvaly až 261 dní.

Většina soudců se však shoduje, že justici poškozuje zejména takzvaný „soudní ping-pong“. To znamená, že si kauzu přehazují soudci s diametrálně odlišným právním názorem. Ukázkový zápas s justicí předvedl třeba Lukáš Nečesaný, který se soudil přes pět let. Do jeho případu několikrát zasáhl krajský, vrchní i Ústavní soud.

„Jde o celkem asi deset kauz v Česku, které jsou veřejnosti na očích a neustále v nich probíhal nebo probíhá soudní ping-pong. Pak mají lidé dojem, že vše skutečně dlouho trvá a jde to pomalu. Nikdo už nevidí pozitivní trendy. Nikoho totiž ani nezajímá, že minimálně v Evropě patříme mezi ty nejrychlejší,“ říká místopředseda Krajského soudu v Hradci Králové Miroslav Veselský.

I když se české soudy zrychlují, stále se najdou kauzy, které trvají i přes dvacet let. Třeba Krajský soud v Brně podobných sporů eviduje téměř dvě stě, Okresní soud Praha 4 jich vede skoro dvakrát tolik.

Právní předpisy totiž zpravidla nestanovují lhůtu, která by jasně vymezila dobu, ve které musí soud o dané věci rozhodnout. Zkrátka, každé soudní řízení je jiné.

Délku soudních sporů už před lety kritizovala dosluhující ombudsmanka Anna Šabatová. Naopak ministryně spravedlnosti Marie Benešová má za to, že se situace stále zlepšuje. „Veřejnost často doslova prahne po údajích o délce soudního řízení a o tom, jak si soudy ve vyřizování věcí stojí. Dobrou zprávou je, že ve většině sledovaných agend je situace v posledních letech z tohoto hlediska stabilní nebo se zlepšuje.

Zlepšení je nejpatrnější u civilní a g e n d y okresních s o u d ů, “ oponuje ministryně. Podle Evropské komise a její zprávy za loňský rok o soudnictví patří skutečně česká justice k těm rychlejším.

S průměrnou dobou všech soudů 200 dní se řadí Česká republika na sedmé místo. Vede Litva a Nizozemsko, kde jim stačí 100 dní. Pomyslnou příčku uzavírá Itálie, kde v průměru jeden soud trvá přes 700 dní. „Z údajů vyplývá, že u řady členských států, u nichž bylo zjištěno, že se potýkají s problémy, pokud jde o délku řízení u soudů prvního stupně, fungují soudy vyššího stupně efektivněji. Oproti tomu u některých jiných členských států s problémy je průměrná délka řízení u soudů vyšších stupňů dokonce delší než u soudů prvního stupně,“ stojí ve zprávě Evropské komise.

Podle předsedy senátu hradeckého soudu mohou za průtahy i s a m o t n í s o u d c i . „ N ě k t e ř í soudci totiž řízení nevedou soustředěně a koncentrovaně a dostatečně se na soudní jednání nepřipraví. Když je soudce na jednání připraven, zajistí si účast obžalovaných, svědků a znalců, což mnohdy vyžaduje i značné úsilí. Je to činnost, kterou nikdo nevidí, ale pak se jednání nevleče a nemusí se zbytečně přerušovat či odročovat,“ míní Veselský.

U krajských soudů jsou průměrná čísla podobná těm okresním. Průměrně jeden případ řeší přes 500 dní. „Zde je na místě zdůraznit, že krajské soudy vyřizují velmi složitou agendu, která je mnohdy časově náročnější. Výjimkou nejsou ani sofistikované obstrukční procesní postupy obhájců,“ vysvětluje mluvčí ministerstva spravedlnosti Lucie Machálková.

Zdržování u soudu

Že některé spory zdržují i obhájci nebo samotní obžalovaní, potvrzuje i soudce.

„Mně osobně se takovéto procesní postupy nelíbí. Z noblesního a korektního jednání u soudu se pak totiž stává divadlo nebo až fraška. Subjektivně vám nemusí být takovéto jednání a chování vždy sympatické, avšak nesmíte se nechat vyprovokovat k jakékoli negativní reakci, byť byste to mnohdy i rád učinil. Mohlo by to svědčit o vaší podjatosti a neprofesionalitě, na což právě může obhajoba mnohdy i čekat,“ říká Miroslav Veselský.

„Je pravda, že právnické fakulty opouští jeden absolvent za druhým. A vzhledem k tomu, že i advokacie je služba a de facto obchod, tak i advokáti mezi sebou soupeří a snaží si na trhu práce vytvořit své jméno. Ale nemělo by to přejít do roviny osobních slovních výpadů a urážek soudců, hledání kompromitujících materiálů na ně, provokací, fabulací a evidentně účelových obstrukcí. Považuji to za velmi zásadní problém, který mnohdy nemá s korektností a etikou soudního řízení nic společného. Je to však především o profesionalitě, korektnosti a slušnosti,“ uzavírá hradecký místopředseda Veselský.
 

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi