Nepřehlédněte!


BEZPLATNÉ PRÁVNÍ
PORADENSTVÍ
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Plán KSČ: vymýtit živly z advokacie

4. 11. 2019, Lidové noviny, str. 14, Právo a justice, KATEŘINA KOLÁŘOVÁ

Totalitní režim zdecimoval v 50. letech demokratickou vrstvu advokátů, končili ve fabrikách. Do justice vstupovala dělnická třída

Nejhorší doba pro československou advokacii nastala po únoru 1948. „Advokáti tehdy rozhodně nepatřili mezi ty, které měla komunistická strana v oblibě. Byli to totiž bohatí lidé nebo bohaté lidi zastupovali, patřili mezi špičku tehdejší inteligence a tu bylo třeba odstranit,“ vysvětluje advokát Petr Toman, zakladatel advokátní kanceláře Toman, Devátý & Partneři. V posledních dvou letech připravoval knihu Advokáti proti totalitě, která bude zítra pokřtěna v porotní síni Vrchního soudu v Praze, v níž byly vyneseny stovky rozsudků smrti nad nepřáteli komunistického režimu. Toman LN exkluzivně poskytl materiál, který popisuje, jak skutečně advokacie v době totality vypadala.

Konec staré advokacie

Krátce po únoru 1948 vznikly v advokacii, stejně jako v jiných odvětvích, takzvané akční výbory Národní fronty, které začaly rozhodovat o tom, kteří advokáti budou převzati do nové advokacie a kteří výkon profese skončí. V těchto orgánech seděli advokáti, již měli blízko komunistické straně a jejím představitelům a sami se v zásadě chopili moci.

V archivu Karla Klose, náměstka ministra spravedlnosti pro věci Státní prokuratury a Státního soudu, se Tomanovi podařilo najít dokument z března 1950 s názvem Plán v advokacii, kde stojí, že z 1639 advokátů, kteří působili v advokacii před únorem 1948, „do nové advokacie nebylo převzato 411 advokátů“. Tedy čtvrtina stavu.

Plán popisuje, že „zatím byli odstraněni vyložení třídní nepřátelé a ti vlažní advokáti, u nichž nebyla naděje, že nastoupí cestu výkonu advokacie v novém duchu. Přitom zůstala ještě skupina 185 advokátů, stran nichž bylo rozhodnuto provést podrobná šetření a vyžádání stanoviska krajských výborů KSČ“.

Tím to nekončilo, cílem režimu bylo dál ostatní advokáty sledovat. K tomu byli vyzváni správci krajských soudů a krajských prokuratur z řad absolventů Právnické školy pracujících. Ti advokáty sledovali a podávali o nich pravidelné zprávy. „Soustavným sledováním budou získány předpoklady pro vymýcení všech těch živlů z advokacie, které tam nepatří,“ uvádí dokument.

Tlak byl enormní. „Většina advokátů, kteří byli založením demokrati, byla během necelého roku ‚vyakčněna‘. Zbývající v advokacii dále působili a snažili se v procesech obhajovat,“ vysvětluje Toman.

Archiv vynesl svědectví o tom, jak se někteří advokáti novému režimu nepřizpůsobili. „Stále docházejí stížnosti, že advokáti jednají stále starým navyklým způsobem. Místo aby napomáhali k vyšetření materiální pravdy, snaží se za každou cenu vyhrát spor pro zastupovanou stranu a dosáhnout osvobození obžalovaného, i když z průvodního materiálu je vina jasná.“

Nahrazeni dělnickou třídou

Řada advokátů nečekala, až budou „vyakčněni“, ale dobrovolně profesi opouštěli a odcházeli pracovat do továren, kde končili i ti, kdo nebyli přijati do nové advokacie. V profesi zůstali advokáti, kteří se přizpůsobili, byli zastrašeni nebo dali přednost ochraně sebe a příbuzných. Demokratická vrstva advokacie byla v 50. letech zcela zdecimována.

Justice, především soudy a prokuratura, byla doplňována absolventy dvouleté Právnické školy pracujících. „Studovali tam ti nejvěrnější dělničtí kádři, kteří během dvou let získali maturitu i právnické vzdělání. Z těch se pak stali soudci a prokurátoři. Já osobně jsem v roce 1985 jednoho soudce s tímto vzděláním potkal. Skončil až po roce 1989,“ vzpomíná Toman.

Nejkritičtější dobou pro advokáty byly dle Tomana roky 1948 až 1960, kdy dopadla justice, včetně advokacie, na své nejhlubší dno. Politické procesy, které začaly v roce 1949 odsouzením a popravou generála Heliodora Píky v červnu 1949, totiž vedli právníci, kteří vystudovali v opěvované prvorepublikové demokracii.

„Během několika měsíců se z nich staly vraždící bestie, které v rámci systému zapomněly na základní právní zásady i na obyčejnou lidskou spravedlnost a stali se z nich bohapustí vrazi. V soudních síních odehrávali předem připravené divadelní hry. Pouze na jejich konci nepadala opona, ale hlavy odsouzených,“ popisuje.

Například soudce Jaroslav Novák, který působil v justici již od roku 1924, vynesl po únoru 1948 jako soudce Státního soudu v Praze údajně více než sto trestů smrti.

Předem napsaný rozsudek

V roce 1949 vznikla tzv. bezpečnostní pětka, politická komise, jež předem rozhodovala o výši trestů v politických procesech. Soudci pak svými rozsudky dodali věci jen punc legálnosti. Členy byli ministr národní bezpečnosti Ladislav Kopřiva, jeho náměstek Karel Šváb, ministr spravedlnosti Štefan Rais, již zmiňovaný Karel Klos a velitel StB Osvald Závodský. Situace se začala měnit po roce 1960, kdy byla udělena amnestie, která se snažila vyrovnat s nezákonnostmi předchozích let. Advokacie a celá společnost se začaly nadechovat, avšak pouze do srpna 1968, kdy přišla další vlna politických čistek, a to i v řadách advokacie. „Advokáti ale tehdy začali alespoň trochu držet pospolu. Sice v advokacii ještě stále působili ti, kdo se zpronevěřili svému postavení a zejména v 50. letech neobhajovali tak, jak měli. Ale vedle nich už byli noví advokáti, kteří si byli vědomi svých povinností a advokacii stabilizovali tak, že ji respektovaly i ostatní složky státu,“ popisuje Toman.

Advokáti proti totalitě

Dne 5. listopadu 1949 byl v pankrácké věznici popraven advokátní koncipient Jaroslav Borkovec. Byl jednou z více než 200 obětí politických procesů vedených tehdejším komunistickým režimem. Přesně po 70 letech startuje unikátní projekt České advokátní komory s názvem Advokáti proti totalitě. Nejen na počest popraveného, ale i dalších výjimečných advokátů, již se neváhali postavit ve jménu svých klientů a svého přesvědčení totalitě. V rámci projektu bude vydána i kniha Petra Tomana a Ondřeje Šebesty.

Plán v advokacii Dokument je datován 10. března 1960 Byl nalezen v archivu Karla Klose, který byl náměstkem ministra spravedlnosti pro věci státní prokuratury a státního soudu. Mimo jiné v něm stojí: „Nutno odstranit starý řemeslnický, formalistický a vykořisťovatelský způsob výkonu advokacie.“

Petr Toman advokát a partner advokátní kanceláře Toman, Devátý & Partneři V rámci projektu České advokátní komory „Advokáti proti totalitě“ připravil spolu s Ondřejem Šebestou stejnojmennou knihu, která vychází z historických dokumentů, popisuje příběhy advokátů, z nichž někteří v boji s totalitou položili i svůj život. Přibližuje životní příběhy Otakara Motejla, Dagmar Burešové, Kamilla Reslera nebo Jaroslava Borkovce, advokátního koncipienta, jenž se stal jedním z odsouzených, které za protistátní činnost komunisté popravili.

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi