Nepřehlédněte!


BEZPLATNÉ PRÁVNÍ
PORADENSTVÍ
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Právníci na lavici obžalovaných aneb Jak si stojí české mravy

9.7.2019, Právní rádce, str. 12, Alžběta Vejvodová

 
I Česko už má případy odsouzených soudců a advokátů, kteří přestali ctít zákony. Z právní etiky se tak ve světle těchto excesů stává horké téma. Jak ji vnímá elita českého práva? Odpověď přináší anketa Právního rádce.

Od letošního dubna má litoměřická věznice nového obyvatele. Je jím bývalý soudce ústeckého soudu Jiří Berka odsouzený za zmanipulované konkurzy k sedmiletému trestu odnětí svobody. A není sám. Šest a půl roku vězení si odpykává také bývalý litoměřický soudce Ondřej Havlín odsouzený za ovlivňování trestního řízení ve prospěch pachatelů, většinou opilých řidičů.
    S mnohaletými tresty už od soudů odešli i zástupci jiných právních profesí. Někdejšího zlínského advokáta Milana Holomka justice potrestala devíti lety vězení za to, že svým klientům zpronevěřil téměř čtvrt miliardy korun. Na šest let do vězení pak na konci května poslal ostravský krajský soud za zpronevěru také bývalého šéfa Exekutorského úřadu Bruntál Čeňka Bělastu.
    Bouřlivé diskuse o etice na počátku letošního roku vyvolaly i schůzky soudců s hradním kancléřem Vratislavem Mynářem. Ač to prezidentská kancelář popírá, podle svědectví dotčených soudců, k nimž patří bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa či ústavní soudce Vojtěch Šimíček, na nich mělo docházet k pokusům vyměnit lukrativní posty v čele soudů za rozsudky, které by byly Hradu po chuti.
    Jaký obraz dávají tyto silně medializované kauzy o etice tuzemského právnického stavu? A jak si vlastně stojí právní etika v Česku? Anketa Právního rádce mezi špičkami českého práva ukázala, že navzdory ostře sledovaným excesům je úroveň etiky v Česku vysoká a co víc – míra dodržování zásad správného chování příslušníků právní profese se podle názoru většiny respondentů dál zlepšuje.
    Soudce Evropského soudu pro lidská práva Aleš Pejchal například uvedl, že si etika v Česku stojí „jako kdekoliv jinde na evropském kontinentě, v mnoha směrech i lehce nadprůměrně.“ A to za sebou Česko ani nemá dlouholetou tradici budování pravidel morálky, jakou se mohou pochlubit nejvyspělejší demokracie. Například ve Spojených státech American Bar Association vydala první verzi kodexu profesního chování právníků už v roce 1908. Úpravou pak stavovská pravidla prošla v 60. letech a znovu pak na přelomu 70. a 80. let mimo jiné i v reakci na aféru s odposlechy politických rivalů tehdejšího prezidenta Richarda Nixona Watergate, do níž byli zapleteni i vlivní právníci. „V Česku si všechny skupiny právníků definovaly své etické kodexy po poslední společenské změně v roce 1989, což je nepochybně velmi pozitivní vývoj. Teď potřebujeme dostatečně dlouhý čas na to, aby se jemné předivo etických pravidel pevně uchytilo,“ myslí si předsedkyně Unie podnikových právníků Marie Brejchová.
    Zlepšování stavu české etiky v posledních letech vnímá například ústavní soudce Vojtěch Šimíček. „Vycházejí první publikace o právnické etice, konají se na toto téma semináře a workshopy,“ připomněl. Nedávno tak například vyšel komentář ke kodexu advokáta sepsaný viceprezidentem advokátní komory Tomášem Sokolem a někdejší ministryní spravedlnosti Danielou Kovářovou. Už dva roky si zájemci mohou přečíst i český překlad vysoce ceněné knihy amerického profesora Jamese E. Moliterna Globální problémy profesní etiky právníků. „Za čtivé pokládám také publikace typu Etické desatoro začínajúcého advokáta od Alexandry Krskové či kolektivní Klíč k soudní síni,“ připomněl další publikace, které mohou právníkům pomoci zvládat mravní dilemata, Stanislav Balík. Ten o etice přednáší na plzeňské právnické fakultě.
    Pozitivní výpověď o stavu české etiky ostatně poskytují i statistiky. Například v rámci České advokátní komory proběhlo za posledních deset let 1512 kárných řízení s členy advokátního stavu. Těch je přitom přes 9000. Rozhodnutím o vině skončilo 852 řízení, tedy zhruba 56 procent. Nejčastějším pochybením byla nečinnost advokáta ve vztahu ke klientovi.
    A ještě lépe vyznívají i výsledky kárných řízení se státními zástupci. Týkají se jen necelých dvou procent z celkového počtu státních zástupců v Česku. Nejvyšší správní soud, který jejich poklesky řeší, na ně za poslední tři roky obdržel jen 25 kárných žalob. V 18 případech je soud uznal vinnými, pouze pět státních zástupců bylo kárného obvinění zproštěno. Zbytek případů byl zastaven, když se sami státní žalobci vzdali funkce.
    Ve stejném období soud řešil 60 kárných řízení proti soudcům. Ač je absolutní číslo vyšší, jde fakticky o stejný výsledek jako u státních zástupců. Soudců jsou totiž v Česku zhruba 3000, tedy více než dvojnásob ve srovnání s právními zástupci státu.

Když na etiku nezbývá čas

Ačkoliv většina právních špiček vidí stav etiky spíše pozitivně, anketa Právního rádce přinesla i zcela opačné názory. Mezi skeptiky patří politička a bývalá soudkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová. „21. století prochází těžkou krizí, v níž se nachází celá společnost, soudce a právníky nevyjímaje, neboť přestal platit obecný konsenzus, co je dobré a co je špatné,“ upozornila a dodala: „Namísto zděděných hodnot, které byly pociťovány jako příkazy, za jejichž splnění každý nese vnitřní odpovědnost, nastoupila individualistická orientace na vlastní uplatnění, na seberealizaci a na hédonický způsob přežívání.“
    Podle prezidenta Unie státních zástupců Jana Laty se etika navzdory tomu, jak moc se o ní mluví na konferencích a workshopech, vytrácí hlavně z každodenní práce právníků. „Obávám se, že pro velkou část ‚dělníků práva‘ nejsou tyto otázky příliš důležité. Nechci tím říct, že by se snad a priori chovali neeticky, spíše nemají čas ani chuť některé subtilní otázky promýšlet,“ míní Lata.
    Více odpůrců než zastánců pak mají po léta zdokonalované etické kodexy. „Jejich tvůrci podléhají stejné iluzi jako lecjaký regulátor, a sice že dokážou pestrý svět vecpat do předem definovaných pravidel. Nejenže nedokážou, ale mohou při tom napáchat víc škody než užitku,“ posteskl si například soudce Nejvyššího správní soudu Karel Šimka, který zasedá i v kárných senátech. Každý kodex podle něj dříve či později vyústí jen v mechanické odškrtávání plnění stanovených pravidel, aniž by se nad nimi přemýšlelo.
    Podle soudce Tribunálu Evropské unie Jana M. Passera pak nelze spoléhat na to, že kodexy nabídnou všechny odpovědi. „Nechci snižovat váhu kodexů, ale vybavuje se mi v této souvislosti replika kapitána Barbossy v Pirátech z Karibiku: ‚Pirátský zákoník nebí Boží desatero, slečno Swannová, je to jen taková pomůcka,‘“ konstatoval.
    Podle Laty by se pak měl klást důraz na to, aby kodexy nebyly jen obecným souborem mouder, ale dynamicky reagovaly na aktuálně vzniklé otázky a případy. Vedle hmotněprávní části by měly mít i procesní část, jinými slovy etickou komisi, která by byla schopná aktuálně vzniklé problémy a střety řešit. V českých podmínkách se o něco takového pokouší například Unie státních zástupců. Na některá rozhodnutí její etické komise teď odkazuje i Nejvyšší státní zastupitelství ve svém komentáři k novému kodexu státního zástupce.

Od otevřené komunikace po „horké linky“

Prostor pro zlepšení je ale podle právních špiček i jinde. Aleš Pejchal ho vidí například ve způsobu, jakým jsou vybíráni noví soudci. „Ústavním činitelem v tak důležité oblasti, jako je moc soudní, by se neměl člověk stávat celoživotně od svých třiceti let, ale až když prokáže svoji životní vyzrálost, tedy minimálně po desetileté praxi v jiném právním oboru, kdy se případný budoucí kandidát na soudce osvědčí,“ míní Pejchal.
    Podle Elišky Wagnerové se míra morálky na jednotlivých soudech a institucích odvíjí od atmosféry, kterou nastaví jejich šéfové. „Jde o cesty či způsoby, jakými jsou v institucích rozdělovány práva a povinnosti. Jde o způsoby komunikace včetně konfrontace a otevřenosti při řešení problémů,“ zdůrazňuje bývalá Ústavní soudkyně. Morální rozvoj jednotlivce je pak podle ní úzce provázaný s demokratickou strukturou společnosti. Chce-li tedy stát dosáhnout zlepšení morálního standardu, musí zapracovat na těchto základních stavebních kamenech etiky.
    A důležitá je pro zlepšování etického standardu také komunikace. „Když není na justici a právníky dostatečně vidět, šíří se fámy. Například o soudcích, exekutorských nebo insolvenčních mafiích,“ zdůraznil advokát a předseda rady expertů Asociace insolvenčních správců Michal Žižlavský. David Kosař pak doporučuje zavedení „horkých linek“, kam by se mohli právníci s etickými problémy obracet a žádat konzultaci nebo v závažnějších otázkách také písemné stanovisko.

***

Nechci snižovat váhu kodexů, ale vybavuje se mi v této souvislosti replika kapitána Barbossy v Pirátech z Karibiku: „Pirátský zákoník není Boží desatero, slečno Swannová, je to jen taková pomůcka,“ říká soudce Jan M. Passer.

Co podle předních českých právníků znamená právní etika?

Vojtěch Šimíček, soudce Ústavního soudu: „Právnická etika pro mne znamená slušnost, vzájemný respekt a důstojnost. Soudce je sice pouze ‚občanem v taláru‘; má však s ohledem na své vzdělání a povolání daleko větší odpovědnost než kdokoliv jiný. Jak totiž píše T. Snyder, právní stát se obvykle nedá rozvrátit bez právníků, monstrprocesy se nedají pořádat bez soudců.“

Lenka Bradáčová, vrchní státní zástupkyně „Je to profesní odpovědnost. Pravidla, která je třeba respektovat a která se stále častěji objevují v normativní podobě coby součást psaných kodexů. Vodítko při řešení životních situací spojených s výkonem právnických profesí, jež má pomoci nalézt v konkrétních případech odpověď na naše otázky ohledně správného chování.“

Michal Žižlavský, advokát a insolvenční správce „Právní etika je pro mne cesta, po které se mají ubírat kroky slušných právníků. Když z ní sejdete, měl byste cítit špatné svědomí, i když vás za to zrovna nezavřou.“

Jan M. Passer, soudce Tribunálu Evropské unie „Vyjdu-li z bonmotu, že právo je minimem morálky, je pro mne právní či soudcovská etika souborem hodnot, které právník respektuje, poměřuje jimi své chování a které jej současně svazují více než pouhá zákonná omezení.“

Graf

Právní mravy v číslech

Kárné žaloby proti advokátům

Důvody odsuzujících kárných rozsudků proti advokátům v letech 2012 až 2018

Kárné žaloby proti soudcům

Důvody pro podání kárné žaloby na soudce

Zdroj: Česká advokátní komora, Ministerstvo spravedlnosti

 

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi