Nepřehlédněte!


BEZPLATNÉ PRÁVNÍ
PORADENSTVÍ
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Mít, či nemít komoru? Insolvenční správci hledají odpověď

9.7.2019, Právní rádce, str. 32

Na rozdíl od advokátů či notářů insolvenční správci nemají svoji profesní komoru. V diskusích o jejím vzniku se ukazuje, že se na její podobě neshodnou.

Lukáš Stoček

Předseda Spolku moravských insolvenčních správců a Unie spolků insolvenčních správců Insolvenční správci jsou jediná odborná profese, která nemá svou profesní komoru. Hlasy volající po jejím vzniku sílí a důvody pro něj považujeme za tak podstatné, že se Unie spolků insolvenčních správců rozhodla zastřešit platformu, která se podílí na tvorbě podkladů pro vznik komory.
    Vzniku platformy předcházela diskuse v rámci jednotlivých regionálních spolků, v níž se 70 procent našich členů vyjádřilo pro vznik samostatné komory insolvenčních správců. Zbytek se přiklonil k tomu, aby správce, kteří jsou zároveň advokáty, zastřešovala Česká advokátní komora. Ovšem stojí za povšimnutí, že mezi 70 procenty hlasujících pro zřízení nové komory byla celá řada advokátů.
    V loňském roce i Česká advokátní komora navrhla, že bude zastřešovat i správce - advokáty. Argumentace, že to advokátní komora umí a má dostatečné zabezpečení pro organizaci potřebných činností, je správná. Jenže rozdělení správců na ty, kteří jsou advokáti a budou spadat pod advokátní komoru, a na ty, kteří advokáti nejsou, a budou tedy spadat pod ministerstvo spravedlnosti, je nevhodné a nastolilo by nepřípustnou nerovnost mezi správci.
    Správci by měli být považováni za jednu skupinu se stejnými právy i povinnostmi a měli by spadat pod jeden společný dozorový orgán. Jejich komora jako profesní a odborná organizace s povinným členstvím by měla hájit oprávněné zájmy všech insolvenčních správců a podílet se na zkvalitňování výkonu činnosti insolvenčních správců a posilování transparentnosti insolvenčního prostředí. Komora může jednotně zajistit vzdělávání, a to všech správců v celé republice, a rovněž být oficiálním partnerem pro ministerstvo spravedlnosti. Unie spolků insolvenčních správců proto považuje vznik samosprávné insolvenční komory za zásadní.

Michal Žižlavský

člen představenstva České advokátní komory a předseda Rady expertů Asociace insolvenčních správců Nevidím žádný důvod pro vznik další komory. Pokud by mělo dojít ke změně současného stavu, měli by advokáti – insolvenční správci – spadat pod dohled České advokátní komory. Jinak je čeká „Sophiina volba“ mezi členstvím v advokátní, nebo správcovské komoře.
    To, o čem se bavíme, ale není dohled nad činností správců v insolvenčních řízeních. Insolvenční řízení je soudní proces. Dohled v něm vykonává soud.
Nikdo jiný nesmí kontrolovat běžící řízení, a to ani pod záminkou dohledu nad správci. Pokud se to děje, porušuje se ústavní princip dělby moci. Řeč je tedy jen o úzkém teritoriu zbytkového etického dohledu mimo běžící řízení.
    Ten nyní vykonává ministerstvo spravedlnosti a advokátní komora. Zavedení další, třetí komory by připomínalo situaci z filmu Jára Cimrman ležící, spící, kde se Čechov chlubí Cimrmanovi, že píše hru Dvě sestry a Cimrman se ho ptá, jestli to není málo. Tři sestry se vejdou do divadelní hry. Tři hlídači na malém poli zbytkového dohledu ale působí komicky.
    Insolvenční správce je správce majetku. Správa majetku patří mezi tradiční advokátní činnosti. A zákon o advokacii za ni v § 56 označuje výslovně i výkon funkce insolvenčního správce. Dvojí zbytkový dohled je zbytečný. Trojí je absurdní. Advokát je advokát, i když vykonává činnost správce.
    Na správce neadvokáty může nadále dohlížet ministerstvo, případně komora daňových poradců. Že je to možné, ukazuje příklad mediátorů. Tam také platí jiný režim pro advokáty a neadvokáty. Naprostou většinu správců navíc tvoří právě advokáti, a je tedy logické, aby na ně dohlížela advokátní komora. Nevyžaduje to ani žádné změny v zákonech, protože už stejně pod dohled komory spadají. A ministerstvo ušetří kapacity a prostředky.

Martin Richter

ředitel odboru insolvenčního a soudních znalců Domnívám se, že otázka případného vzniku komory insolvenčních správců je v současné době předčasná. Je tomu tak proto, že nežli si odpovíme na otázku potřebnosti či formy sdružování insolvenčních správců, musíme nejprve nalézt jasné odpovědi a konsenzus minimálně v tom, kdo to je insolvenční správce, jaké je jeho postavení a kam by měl směřovat další vývoj této profese.
Nelze tak bez patřičných úvah a analýz přeskočit tvorbu pevných koncepčních východisek a rovnou se upnout na problematiku samosprávy, není-li současně jasné, kdo přesně bude jejím předmětem.
    Uvedené pak platí tím spíše za situace, kdy současný dohled nad insolvenčními správci vykonávaný ministerstvem spravedlnosti, zajišťování zkoušek insolvenčních správců, jakož i ostatní související úkoly, se ukazují jako funkční. Ministerstvu se daří na vstupu do profese udržovat vysoký standard kvality uchazečů a současně prokázalo, že je schopno pružně a účinně reagovat na zjištění získaná při výkonu dohledové agendy.
Není tak namístě přijímat uspěchaná, rychlá a nedostatečně uvážená řešení.
    Debatám nad profesní samosprávou obecně se však ministerstvo rozhodně nebrání. Důkazem toho jsou mimo jiné pravidelná setkávání zástupců ministerstva s předsedy spolků insolvenčních správců. Předmětem těchto setkání je právě také problematika základního ukotvení profese insolvenčních správců a mapování jednotlivých přístupů a názorů na ni. Věřím, že výsledky těchto setkání mohou pozitivně přispět při budoucích úvahách nad profesním sdružováním insolvenčních správců.

 

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi