Odpověď CCBE na veřejnou konzultaci Evropské komise ohledně implementace Aarhuské úmluvy
Dne 14. března 2019 CCBE publikovala svou odpověď na veřejnou konzultaci EK ohledně implementace Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva). CCBE má za to, že aby bylo dosaženo souladu evropského práva s Aarhuskou úmluvou, musí dojít k revizi unijního aarhuského nařízení, zejména co do zajištění přímého přístupu k evropským soudům (čl. 263 (4) SFEU). V současné době dochází k rozlišování privilegovaných subjektů (členské státy a unijní instituce) a neprivilegovaných subjektů (soukromé subjekty), přičemž neprivilegovaným subjektům je ve většině případů odepřen přístup ke spravedlnosti, jelikož musí být adresáty rozhodnutí, či musí prokázat, že jsou rozhodnutím přímo, individuálně dotčeni, což je velmi obtížné. CCBE rovněž poukazuje na to, že nepřímý přístup k evropským soudům (položením předběžné otázky národním soudem) na základě čl. 267 SFEU není vhodným instrumentem k nahrazení přímého přístupu. V rámci odůvodnění CCBE zejména uvádí, že EU je sama stranou Úmluvy a nemůže tak spoléhat na členské státy v zajištění přístupu ke spravedlnosti. Řízení o předběžné otázce dále není opravným prostředkem, nýbrž kooperační procedurou mezi soudy, proto není dostatečným opravným prostředkem pro dotčené subjekty zahájit řízení před národními soudy, jestliže k pochybení došlo nikoliv u národních orgánů, ale u unijních institucí. CCBE rovněž upozorňuje, že řízení o předběžné otázce je možné zahájit pouze tehdy, jestliže žalobce nejprve napadl implementační opatření členského státu před národním soudem. Pokud však implementace provedena nebyla, napadení evropského aktu není možné. V případě, že k implementaci přece jen dojde, i na národní úrovni se stěžovatel setká s velkým množstvím překážek. CCBE dále upozorňuje na délku řízení o předběžné otázce v otázkách životního prostředí, odpor soudů členských států pro podávání předběžných otázek, nebo např. neadekvátní interní proces přezkumu zakotvený v čl. 10 a 12 aarhuského nařízení, jehož smyslem je zajistit alternativní přístup ke spravedlnosti a umožnit nevládním organizacím rozporovat rozhodnutí unijních orgánů, jež byly do národního práva životního prostředí implementovány. Tento instrument se doposud ukázal jako velmi neúčinný.
Kompletní připomínky jsou k dispozici v anglickém jazyce ZDE.
