Nepřehlédněte!


GDPR    
pro advokáty a AK    
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Částečná dekriminalizace i nové stanovení škody jsou žádoucí a nutné, tvrdí odborníci

29.11.2018, ceska-justice.cz, Dušan Šrámek

O tom, jaké důsledky má zvýšená kriminalizace, o výši škody v závislosti na trestnosti jednání, o možnosti posuzování bagatelních činů jako přestupků či o problémech se znovuzavedením trestnosti přípravy daňových trestných činů diskutovali přední odborníci na trestní právo v rámci konference „Od dekriminalizace ke kriminalizaci od depenalizace k penalizaci“. Akci pořádala Unie obhájců ČR ve spolupráci s Právnickou fakultou Univerzity Palackého. Podle tajemníka Unie Petra Svobody se všichni řečníci shodli, že přílišná kriminalizace je škodlivá a naopak dekriminalizace je v určité míře žádoucí.
Po úvodní zdravici děkanky Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Zdenky Papouškové přivítal přítomné prezident Unie obhájců České republiky a místopředseda České advokátní komory Tomáš Sokol, který zdůraznil, že zvolené téma má právnické profese sbližovat, přestože se jejich názory přirozeně spíše liší, protože jde o otázku role trestního práva vůbec a jeho budoucího vývoje.
Rozšíření represe přineslo jen zbytečnou zátěž

Viceprezident Unie obhájců Tomáš Gřivna se ve svém příspěvku zaměřil na obecná východiska dekriminalizace a depenalizace. V úvodu zaujal názor, že kriminalizace i dekriminalizace stejně jako penalizace i depenalizace jsou sice protichůdné procesy, neznamená to však nutně, že ty nemohou probíhat současně. Vyjádřil přesvědčení, že každá změna přinášející kriminalizaci, by měla být založena na empirických výzkumech, široké odborné debatě se zvažováním principu ultima ratio. Na příkladech demonstroval, že tomu tak vždy není. Zároveň připomněl, že ke kriminalizaci dochází často v důsledku europeizace, někdy způsobem, kdy bez zjevného důvodu jde zákonodárce nad rámec závazku ke kriminalizaci.

Filip Ščerba, vedoucí katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci svou výchozí tezi „do jaké míry rozšiřování trestní represe ovlivňuje efektivitu fungování trestní justice“ ilustroval na vývoji vybraných problematických trestných činů s doprovodnou statistikou. Zpřísnění uvedených trestných činů podle něj nepřineslo žádný pozitivní efekt, ale naopak znamenají zátěž pro systém trestní justice. „Orgány činné v trestním řízení jsou nadměrně zatěžovány objasňováním méně závažných trestných činů namísto řešení náročnějších případů,“ uvedl v této souvislosti. Více než racionalizační opatření zákonodárce v trestním právu procesním by podle něj výše uvedené problémy vyřešila částečná dekriminalizace, kdy by například určité protiprávní jednání mohlo být efektivněji postiženo v rovině správního trestání. Tento názor demonstroval na trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku.

S představením návrhu nového trestného činu maření spravedlnosti vystoupila poslankyně a bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO), která krátce pohovořila o důvodech, které vedly k přijetí novely v Poslanecké sněmovně. Připomněla, že oproti původnímu návrhu byl schválen text tak, aby se vztahoval pouze na případy, které mají za cíl podstatně ovlivnit rozhodování soudu na základě předložení pozměněných a padělaných důkazů, navíc obsahuje pojistky proti kriminalizaci ve formě účinné lítosti, vedoucí k zániku trestnosti. Hovořila též o svém dalším působení v Poslanecké sněmovně, kde se hodlá zaměřit na změny hranice výše škod v trestním zákoníku, které dávno nereflektují vývoj ve společnosti. Informovala rovněž o záměru prosazovat mírnější ukládání trestů odnětí svobody pro prvopachatele vybraných trestných činů a eventuálně jejich dřívější podmínečné propuštění z výkonu trestu.

Nereálná výše škody a prohlubování kriminalizace

Na konferenci také se svým příspěvkem vystoupil dlouholetý předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra, který upozornil na signifikantní rozdíly v rozhodovací praxi okresních a krajských soudů v prvním stupni. „Výše škody, na kterou senáty okresních soudů nahlíží jako na mimořádně závažnou, nepovažují krajské za tak závažný exces.“ Mají-li podle něj dále vedle sebe rozhodovat dva první stupně soudní soustavy, je třeba se vydat cestou výčtu ustanovení pro určení věcné příslušnosti, než jen nastavením hranice typové závažnosti trestného činu pomocí dolní hranice trestní sazby. Například při škodě velkého rozsahu, kdy již rozhodují krajské soudy, není posouzení činu zpravidla otázkou vyšší erudice rozhodujícího předsedy senátu. „Existence dvou prvních stupňů v současné podobě vede k nespravedlnosti a je v rozporu s kvalitním výkonem trestní spravedlnosti,“ dodal Vávra.

Na předchozí vystoupení navázal advokát Zdeněk Koudelka se svým příspěvkem o minimální hranici škody v trestním zákoníku, která byla v době zavedení stanovena podle poloviny měsíční minimální mzdy. Je evidentní, že škoda je dnes reálně jiná, což podle něj způsobuje materiální rozšiřování trestní represe. Nečinnost zákonodárce pak považuje za její prohlubování, aniž by byla schválena na základě zákona. Obecně vyjádření škody či majetkového prospěchu absolutním číslem splňuje princip zákonnosti, nicméně Koudelka doporučuje použití blanketové normy, například části minimální mzdy, kdy by jiný předpis stanovil, co je trestným činem. Došlo by tak ke snazší úpravě hranic trestných činů, bez nutnosti pravidelných novel zákona.

O snahách Nejvyššího státního zastupitelství, které v rámci své činnosti sleduje míru kriminalizace a formuluje vlastní požadavky na její zmírnění, hovořil náměstek nejvyššího státního zástupce Jiří Pavlík. „Nejvíce v soustavě státního zastupitelství rezonují podněty k revizi hranic výše škody, častější aplikace peněžitých trestů namísto trestů odnětí svobody a častější využívání tzv. odklonů. Mezi trestnými činy, kdy je vhodné uvažovat o dekriminalizaci, patří zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku,“ řekl. Státní zastupitelství se podle něj snaží též o tzv. mediální dekriminalizaci, kdy například pomocí zveřejněné analýzy zaměřené na trestnou činnost volených zástupců je veřejnosti vysvětlováno, jaká je trestní represe v této oblasti.

Problém přípravy u krácení daně a ne bis idem

Vyšetřovatel kriminální policie Pavel Kotlán se s posluchači podělil o problematické aspekty kriminalizace trestní odpovědnosti právnických osob, na které ve své praxi naráží. Problematickou se jeví souběžná odpovědnost právnické osoby (společnosti s ručením omezeným) jediného společníka a jednatele, který je zároveň odsouzen jako fyzická osoba, kdy lze hovořit o uložení dvou trestů souběžně a tím porušení principu ne bis in idem. Dále upozornil na formalistické stíhání právnické osoby bez ohledu na funkčnost společnosti, která je velmi často v likvidaci, čímž se jen se prodlužuje práce orgánů činných v trestním řízení. Za efektivnější pak považuje postup nucené likvidace nefunkční společnosti podle civilního práva. „Trestní postih právnických osob by se měl aplikovat spíše v oblasti trestných činů při zadávání veřejných zakázek a korupčních trestných činů. To jsou zjevné případy, kdy má právnická osoba nepochybný prospěch z jednání osoby fyzické,“ řekl Pavel Kotlán.

O kriminalizaci trestnosti přípravy zkrácení daně pak na závěr hovořil advokát Lukáš Dufek. Nově zavedenou přípravu považuje za velmi vágně definovanou, kdy adresáti sami si nemohou být jisti, co už je přípravou trestného činu, a co ještě není. Orgány činné v trestním řízení pak mohou stíhat i osoby, které v mezích zákona provedly legální daňovou optimalizaci, či jen přemístily sídlo. Podle jeho názoru se značně posílily pravomoci správce daně v daňovém řízení, které dostačují k důslednému výběru dani a k předcházení trestné činnosti. Aby se zabránilo prolomení zásady ne bis in idem, je třeba důsledně uplatňovat pluralitu správního a trestního řízení ke stanovení konečného postihu.

Závěry z konference

1) Procesy (de)kriminalizace a (de)penalizace jsou sice protichůdnými procesy, mohou však probíhat souběžně. Při zvažování nové kriminalizace je žádoucí vycházet z vědeckých poznatků, empirických výzkumů a odborné diskuse, maje na mysli především zásadu „ultima ratio”. Základními kritérii by měla být nebezpečnost určitého typu jednání a jejich četnost. V legislativní praxi je třeba se vystříhat populistických návrhů, reagujících pouze na široce mediálně prezentovaný případ.

2) V rámci úvah o (de)kriminalizace a (de)penalizaci je významné též hledisko zátěže trestní justice. Bagatelní činy by měly být spíše postihovány cestou odpovědnosti za přestupky.

3) Vhodnými podněty pro dekriminalizaci se jeví trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku v jeho odstavci 1, tedy návrat k právní úpravě před rokem 2006, kdy méně závažné formy jednání byly pouhými přestupky. Nová úprava odpovědnosti za přestupky by byla plně dostačující i s ohledem na sankce, které lze za jejich spáchání uložit. Dalším v širší míře sdíleným podnětem k dekriminalizaci je trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 196 tr. zákoníku, taktéž v odstavci 1.

4) Materiální či skrytá kriminalizace je spatřována v současnosti nastavených hranicích výše škody, které se od roku 2001 nezměnily, a to i přes změnu ekonomických ukazatelů. V úvahách de lege ferenda o konkrétním či obecnějším vyjádření hranic výše škody je však třeba pomatovat na zásadu nullum crimen sine lege certa. V každém případě se však dekriminalizace provedená cestou zvýšení současných hranic majetkových škod vymezených v § 138 tr. zákoníku jeví jako velmi potřebná.

5) Stanovení míry kriminalizace může mít vliv i v oblasti trestního procesu. Pokud jde o věcnou příslušnost soudů, je třeba uvážit, zdali výše škody ve spojení s vyšší hranicí trestní sazby má být kritériem pro stanovení krajské příslušnosti soudů.

6) V obecné rovině je třeba podporovat ukládání trestů nespojených s odnětím svobody. Podporu si zaslouží úsilí o ukládání peněžitých trestů namísto odnětí svobody. V tomto směru by byla vhodná změna právní úpravy, aby umožnila ukládání tohoto druhu trestů i u závažnějších majetkových trestných činů, u nichž je praxi pociťována absence dřívějšího § 88 odst. 1 tr. zákona z roku 1961 (K okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost).

7) Naléhavým problémem v trestním postihu právnických osob je stíhání tzv. prázdných schránek. V těchto případech je trestní stíhání neefektivní. Řešením by byla možnost fakultativního zastavení trestního stíhání a na toto rozhodnutí navazující mimotrestní řešení vedoucí k likvidaci takové právnické osoby.
Třetí ročník pravidelné konference Unie obhájců ČR k zásadním otázkám trestního práva se uskutečnil ve velké aule Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci 4. října 2018.
 

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi