Nepřehlédněte!


GDPR    
pro advokáty a AK    
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

103 osobností hledalo českého právníka století

15.10.2018, Lidové noviny, str. 13

ACHOUR GABRIEL, advokát
 Nominuji Jana Krčmáře, právníka a politika, profesora občanského práva za první republiky, dále Františka Weyra, zakladatele normativní právní teorie.

BAHÝĽOVÁ LENKA, Právnická fakulta, Masarykova univerzita
 Osobností, kterých si z právnického světa vážím, je mnoho. Z těch, co již bohužel nejsou mezi námi a kteří do kategorie těch nejvýznamnějších dle mého názoru bezpochyby patří, bych vybrala Miladu Horákovou, Dagmar Burešovou a Otakara Motejla. Ke všem chovám hlubokou úctu zejména pro jejich odvahu a statečnost, jakou ve svém postavení projevili v době nesvobody, jakož i za jejich celoživotní postoj v duchu masarykovských tradic a příkladnou obhajobu lidských práv.

BAKEŠ MILAN, Právnická fakulta, Univerzita Karlova
 Vzhledem k mému oboru (finanční právo) považuji za nejvýznamnější osobnost českého práva Karla Engliše.

BALAŠTÍK JIŘÍ, advokát
Nominuji advokátku Dagmar Burešovou, předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského a v neposlední řadě Jaromíra Sedláčka za komentář k obecnému zákoníku občanskému.

BARTOŇ MICHAL,Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
 František Weyr, představitel prvorepublikové špičkové právní vědy s dosahem i mimo oblast Československa. Fakt, že jde o právnickou osobnost, prověřil čas a trvající odkazy na jeho díla. Otakar Motejl, který byl mimo jiné osobností, která významně přispěla na přelomu tisíciletí k etablování instituce ombudsmana v ČR, neboť reálný význam této instituce stojí a padá s charismatem osoby ombudsmana.

BOHÁČ RADIM, Právnická fakulta, Univerzita Karlova
 Karel Engliš a Vilém Funk, velké vědecké kapacity, jež v období první republiky položili základ dnešního finančního práva.

BORGULA ADAM,státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze
Milada Horáková se nikdy nezpronevěřila svému poslání právničky a političky v dobách z nejtěžších. Její klidná a trpělivá řeč, kterou vedla před senátem Státního soudu, nepřestává pro mě být vzorem a denně při cestě do práce mám možnost přečíst si citát na jejím pomníku z jejího posledního slova: „… miluji tuto zem, miluji tento lid, odcházím bez nenávisti…“.  Ačkoliv Otakar Motejl vystudoval práva v době nejtěžšího stalinismu, ctil hodnoty právního státu a tyto prosazoval celý svůj život. Nebyl pro mě právníkem vzděláním, ale posláním, kterého se zhostil velmi lidsky a srozumitelně. Jiří Přibáň, nadějný právní teoretik, jehož brilantní úvahy se aktuálně dostávají do veřejného prostoru s ohledem na situaci, v níž se nyní demokratický právní stát nalézá. Ačkoliv se jeví zkoumání legitimity dnešního demokratického zřízení jako teoretická právní disciplína, mám pocit, že se zkoumání jejích zdrojů stává vzhledem k aktuálnímu vývoji ve společnosti stále důležitější disciplínou. Tohoto úkolu se Jiří Přibáň zhostil s mimořádnou znalostí a pokorou, vystupuje s ohledem na složitá témata civilně a pochopitelně a především s nadhledem, který mu poskytuje jeho působiště ve velšském Cardiffu. S nadhledem, kterého se české společnosti a tím ani právu tolik nedostává.

BRADÁČOVÁ LENKA,vrchní státní zástupkyně v Praze
Vladimír Solnař, jenž byl jednou z nejvýznamnějších osobností československé trestněprávní nauky a mezinárodně uznávanou kapacitou v oboru trestního práva. Z jedné z jeho stěžejních prací Základy trestní odpovědnosti se učí a inspirují čeští trestní právníci řady generací. Dále nominuji Karla Engliše, protože by bylo škoda, kdyby se zapomnělo, že významný český ekonom, tvůrce teleologické hospodářské teorie, několikanásobný prvorepublikový ministr financí, první rektor Masarykovy univerzity, rektor Univerzity Karlovy byl právník. Za nejvýraznějšího právního filozofa a sociologa uplynulých dvaceti let považuji Jiřího Přibáně, právníka, který si získal vysoké renomé nejen v české společnosti, ale i v západním světě, právníka, který umí střízlivě a jasně pojmenovávat problémy, ale co víc, i definovat řešení.

BRODEC JAN, advokát
 Profesor Zdeněk Kučera je zakladatelem moderního mezinárodního práva soukromého v československém právním řádu. Přispěl k tomu, že starý zákon o mezinárodním právu soukromém z roku 1963 byl v socialistickém právu vykládán moderním způsobem. Díky tomu mohl být zákon aplikován i po roce 1989. Kučera je autorem „nového“ předpisu, jenž plně odpovídá evropském i světovému standardu mezinárodního práva soukromého.

BROŽOVÁ IVA, předsedkyně Nejvyššího soudu v letech 2002–2015
Nominuji Františka Weyra, který se významně podílel na tvorbě ústavy z roku 1920 a tím i vzniku prvního ústavního soudu v Evropě. Byl osobností, která zásadně přispěla k formování našeho státu jako jednoho z tehdy nejvyspělejších demokratických států v Evropě. Vladimíra Klokočka, jenž se jako spoluautor ústavy zasloužil nejen, ale především o čl. 9 odmítající formální pojetí demokratického právního státu slovy: „Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického právního státu.“ Spolutvůrce nastavení tzv. prvního Ústavního soudu Vladimíra Čermáka, zakladatel katedry politologie na Filozofické fakultě v Brně, autor knihy Otázka demokracie, nejsystematičtějšího politickofilozofického díla u nás, a soudce zpravodaj klíčových nálezů stavících na hodnotovém nazírání na právo, které aplikoval na konkrétních případech.

BŘÍZA PETR, advokát
 Otakar Motejl, protože byl nejen vůdčí osobnost polistopadové justice, ale i předlistopadový advokát, jenž obhajoval pronásledované komunistickým režimem. Právník s velkým rozhledem i osobní integritou. Karel Čermák, legenda české advokacie, polistopadový ministr spravedlnosti, právník, který měl mezinárodní renomé. Zažil jsem jej i osobně jako skromného a moudrého člověka.

CEPL VOJTĚCH ml.,soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem
 V rámci období po roce 1989 bych jmenoval tři typy právníků. Z prvního Ústavního soudu pana Vladimíra Čermáka coby názorového učitele pro mnoho dalších (a omlouvám se Antonínu Procházkovi, mám jen tři hlasy, jeho postavení bylo naprosto stejné), Elišku Wagnerovou, působící podstatně déle a ve více funkcích. Z mladé generace Zdeňka Kühna, soudce a zároveň výtečného učitele.

CÍSAŘ JAROMÍR, advokát
 Nominuji významného právního teoretika Františka Weyra.

DAVID LUDVÍK,soudce Ústavního soudu
 Mimořádně významnou osobností je pro mne ústavní soudce první dekády a politický filozof Vladimír Čermák. Poté, co nemohl v době normalizace pokračovat v soudcovském povolání, sepsal unikátní dílo Otázka demokracie, jímž dovršil své poznání problematiky a obohatil řadu čtenářů. Svou právnickou kariéru zakončil jako spolutvůrce ideových základů českého ústavního soudnictví. Dalším kandidátem je právní filozof a ústavní soudce Pavel Holländer. Je autorem řady zásadních publikací v oboru a též soudcem zpravodajem významných nálezů Ústavního soudu, které jsou stále citovány.

DĚDIČ JAN, advokát
František Weyr byl nejen významný právník, ale i filozof a statistik. Jako jeden z mála formuloval i vlastní právní teorii. Patřil k významným osobnostem nejen české, ale i evropské právní vědy. Při tom všem byl též politikem, děkanem i rektorem a předsedal statistickému úřadu. Je také jedním ze zakladatelů brněnské právnické fakulty. To vše z něj dělá osobnost mimořádného významu.

DRÁPAL JAKUB, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
 Jmenovitě uvedu Petra Pitharta, který významně ovlivnil vývoj moderního Československa i České republiky ve druhé půlce století svým působením v disentu, politice i akademii. Poté uvádím skupinu právníků, kteří se snažili do právního řádu vnášet podstatné hodnoty, jež z něj byly často odstraňovány v průběhu uplynulého století. Napadají mne jména soudců prvního Ústavního soudu – Otakara Motejla, Kamilla Reslera a dalších.

DŘEVÍNEK KAREL, advokát
 Jednoznačně Alois Rašín. Krásná kombinace lidské statečnosti, vnitřního morálního kompasu, který ho vedl celý život správným směrem, a vzdělanosti. Znám řadu jiných právníků, jejichž příspěvek vědeckému či praktickému právu je obrovský, ale žádný nemá to, co Rašín – mimořádný příspěvek ke svobodě, v níž žijeme.

FIALA JOSEF,soudce Ústavního soudu
 Za nejvýznamnější osobnosti českého (československého) práva posledních sto let považuji procesualistu Josefa Macura, Otakara Motejla a spoluautora komentáře k obecnému zákoníku občanskému Františka Roučka.

FIALA ROMAN,místopředseda Nejvyššího soudu
 Nominuji Františka Weyra, akademika Viktora Knappa a Josefa Macura.

FREMR ROBERT, místopředseda Mezinárodního trestního soudu
 Otakara Motejla za statečnou obhajobu disidentů před rokem 1989, za podíl na obrodě Nejvyššího soudu, za noblesní přístup k výkonu funkce ministra spravedlnosti i veřejného ochránce práv. Pavla Rychetského za to, jaký respekt Ústavní soud pod jeho vedením získal, za jeho zásadové postoje před rokem 1989 i po něm. Vladimíra Solnaře za to, že jeho dílo je půl století po jeho smrti stále pilířem naší trestněprávní nauky.

GOTTWALD JIŘÍ, soudce Krajského soudu v Ostravě
 Emil Hácha byl výrazná osoba prvorepublikového mezinárodního práva a správního práva, druhý „první president“ Nejvyššího správního soudu. Byl dobovou profesní i morální autoritou a představitelem vysoké úrovně právní vědy i praxe ČSR ve 30. letech. Pavel Holländer, výrazná osobnost státovědy a ústavního práva přelomu století s bohatou akademickou a publikační praxí. Byl snad nejuznávanějším členem prvního a druhého Ústavního soudu ČR. Viktor Knapp – nejvýznamnější osobnost občanského práva druhé poloviny 20. století s bohatou akademickou a publikační činností, určovatel doktríny soukromého práva po dobu bezmála padesáti let.

GRONSKÝ JÁN, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
 Z první poloviny století nominuji Františka Weyra, ze druhé Viktora Knappa. Dále Emila Háchu, který sloužil národu jako špičkový právník za první republiky a obětoval mu v dobách nejtěžších i svůj život za cenu toho, co bylo nazvané „háchovštinou“.

GÜTTLER VOJEN, soudce Ústavního soudu v letech 1993–2013. Člen právnické síně slávy Edvard Beneš,jehož právnická erudice a osobní schopnosti napomohly při mezinárodních a mezinárodněprávních jednáních, jež vyústila ve vznik první samostatné ČSR. V době druhé světové války prosadil, že i po mnichovském diktátu ČSR nadále právně existovala. Milada Horáková, jejíž přínos politický i právní tkví ve snaze o udržení demokracie, za což zaplatila cenou nejvyšší. Dagmar Burešová, která neohroženě obhajovala řadu disidentů v době tzv. normalizace. Jako ministryně se zasazovala o rehabilitaci a odškodnění politických vězňů komunistického režimu. Jako předsedkyně České národní rady usilovala o přijetí Dohody mezi předsednictvy České národní rady a Slovenské národní rady o zásadách státoprávního uspořádání společného státu na bázi federace. To mělo zajistit další existenci Československa, což se však nepodařilo.

HANSLIK ERWIN, advokát
 Shodou okolností jsou naše nominantky ženy a spojovacím článkem je slovo statečnost. Milada Horáková pro silný lidský příběh, který otřásl světem. Eliška Wagnerová, jež se po návratu z emigrace zapojila do budování české advokacie a vypracovala se na post předsedkyně Nejvyššího soudu. I dnes prosazuje spravedlnost a hájí svobodu slova. Lenku Bradáčovou vidím jako moderní ženu, právničku, jež pro svůj obraz statečné a spravedlivé státní zástupkyně získala přezdívku Cattani v sukních zcela právem.

HEYDUK JAROSLAV, advokát
 Nominuji Otakara Motejla, dále předsedu československé delegace u Mezinárodního vojenského tribunálu pro potrestání válečných zločinců v Norimberku Bohuslava Ečera a druhého prezidenta Nejvyššího soudu Františka Vážného.

HOLCOVÁ IRENA, advokátka
 Renomovaný prvorepublikový advokát a uznávaný teoretik v oboru práv k nehmotným statkům Karel Knap. Vydal nespočet publikací a článků, které jsou i dnes využívány coby zcela zásadní prameny autorského práva, i dalších práv k nehmotným statkům. Jím představený komplexní doktrinální koncept systému práv k nehmotným statkům dosud nebyl překonán. V roce 1968 založil Ústav práva autorského, práv průmyslových a práva soutěžního při Univerzitě Karlově, který je v současné době součástí Právnické fakulty UK a který je stále základní platformou pro akademickou činnost v uvedeném oboru.

HONUSKOVÁ VĚRA, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
 Pojem „významná osobnost“ je subjektivní. Jako akademičku mě nejprve napadla jména z mé oblasti, třeba Bohuslav Ečer. Po dlouhém přemýšlení převážilo kritérium osobní statečnosti. Podle toho zde chybí řada osobností, mimo jiné Petr Pithart, Pavel Rychetský či Gertruda Sekaninová-Čakrtová. Jsem si toho vědoma. Mezi nejvýznamnější osobnosti podle mně patří Otakar Motejl, především kvůli obhajobě pronásledovaných komunistickým režimem. Případy si bral dobrovolně a poskytoval svým klientům nejen velmi kvalitní právní pomoc, ale i odvahu. Úřadu ombudsmana položil takové základy, aby sloužil těm, pro než je určen. V jeho kariéře bylo více význačných míst, byl ministrem spravedlnosti, předsedou Nejvyššího soudu ČR atd., prvně zmíněná ale hrála v mém rozhodování hlavní roli. Dagmar Burešová, jež navzdory osobním postihům sama obhajovala disidenty. Po listopadu 1989 se stala na krátkou dobu ministryní spravedlnosti, následně političkou, v obou funkcích se snažila dát kontury novému pojetí práva. Milada Horáková je jistě zajímavá ve své roli političky, kde právní vzdělání využila. Nominuji ji však pro její aktivity za války a po válce, pro odvahu, s níž čelila výslechům věznitelů pro svoji odbojovou činnost, respektive později pro nesouhlas s politickým vývojem v zemi. Je pro mě symbolem toho, jak je potřeba přistupovat k práci i k životu: s nasazením, s obětavostí, s odvahou.

HURDÍK JAN, Právnická fakulta Masarykovy univerzity
 Nominuji Jaromíra Sedláčka, jehož hlavní význam spatřuji v mimořádném přínosu konsolidaci českého práva po vzniku samostatné republiky. Jeho dílo – komentářové i učebnice – je zaměřeno do právní praxe. Obě skupiny jeho děl patří ke klenotům českého práva. Pozoruhodná je jeho schopnost široce reflektovat doktrinální i praktický vývoj soukromého práva a aplikovat jej do svých děl v podobě relativně jednoduché, dobře srozumitelné, a přitom evokující kritické myšlení čtenářů – od studentů práva, po vysoce graduované akademiky. Dále nominuji Josefa Macura, jenž zanechal dílo, které je stále přímo metodicky i obsahově aplikovatelné v současných podmínkách. Jeho dílo prokazuje schopnost práva být věrnou reflexí vnějšího světa a současně teoreticky i prakticky funkčním a vnitřně logicky uspořádaným systémem. Jeho odkaz je v současnosti rozvíjen jak v oblasti soukromého práva, tak civilního procesu. Díky jeho práci česká civilistika a procesualistika neztratila ani v socialistické historické etapě, ani v etapě následující obecný nadhled a nadčasovost v kontextu společenských podmínek a společenských změn a vysoký právnický standard.

JIROUSEK VLADIMÍR, předseda České advokátní komory V první řadě, a zejména v kvůli stoletému výročí, nelze nejmenovat advokáta Aloise Rašína, autora základního zákona Československého státu, jenž 28. října 1918 vyhlásil československou samostatnost. Stále vzpomínám na Zdeňka Kesslera, předsedu Ústavního soudu České republiky od roku 1993, který by měl být, dle mého přesvědčení, stálým vzorem jednání a rozhodování ústavních soudců. Naopak mým vzorem v pozici předsedy České advokátní komory byl (a stále je) Karel Čermák, který se jednak zásadním způsobem zasloužil o vznik či obnovu nezávislé a svobodné české advokacie, jednak českou advokacii (snad natrvalo) začlenil mezi advokacie civilizovaných demokracií.

JEŽKOVÁ VERONIKA,ředitelka Pro bono aliance
 Nominuji Ljubomíra Drápala, jenž píše rozhodnutí natolik srozumitelně, že není třeba si k jejich „překladu“ zvát advokáta a pátrat v desítkách rozhodnutí. Při rozhodování excelentně kombinuje právní logiku s lidskostí. Jeho největším přínosem však, podle mně, je schopnost a zájem podělit se o své znalosti a srozumitelně odpovědět na jakékoli dotazy kladené mu v rámci školení a seminářů. Pavel Holländer, guru ústavního práva a lidskoprávní tematiky. Více netřeba k jeho jménu dodávat. Milana Hrušáková, inspirativní žena, jejíž odbornost na poli tolik opomíjeného rodinného práva nemá obdoby.

JIRMÁSEK TOMÁŠ, soudce Krajského soudu v Praze
 Nominuji Jiřího Šlitra, nejznámějšího českého právníka 60. let 20. století, jehož dílo je, a to nejen právníky, hojně citováno podnes. Ivan Hašek, světově nejznámější český právník posledních čtyř dekád. Začínal v Československu, jméno si udělal v Itálii, slávu dobyl ve Francii, mezi Tokiem a Naganem se stal nejznámějším Čechem v Japonsku, věhlas český šířil v Arábii. A také Ivo Jahelka, nejznámější a nejúspěšnější současný popularizátor českého práva.

KARFÍKOVÁ MARIE,předsedkyně Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR

Karel Engliš,jenž se zasloužil o první daňovou reformu v nové republice, byl guvernérem národní banky, ministrem financí a rektorem Univerzity Karlovy. Akademik Viktor Knapp, jenž se podílel na přípravě stěžejných zákonů po roce 1945. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který se podílel po roce 1989 na tvorbě právního řádu.

KINDL JIŘÍ, advokát
 Nominuji Hanse Kelsena, byť se narodil v Praze, ale působil převážně mimo ČSR. Dále navrhuji Leopolda Pospíšila, který je považován za zakladatele antropologie či etnologie práva. Známější je však v zahraničí než v ČR a více mezi antropology než právníky. Nominuji i Viktora Knappa.

KINDL MILAN, advokát
 Nominuji Karla Jaromíra Erbena, Viktora Knappa a Františka Roučka, který se kromě spoluautorství nejslavnějšího komentáře stal předsedou etiopského Nejvyššího soudu, i když ho tam údajně sežrali lvi.

KINDLOVÁ MILUŠE, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
 Hans Kelsen – v oblasti právní teorie, filozofie a mezinárodního práva se jedná o jednu z nejvýznamnějších a nejrespektovanějších osobností. Leopold Pospíšil – totéž v oblasti právní antropologie. Viktor Knapp, mimořádný právní teoretik, průkopník srovnávacího práva.

KOLMAN PETR, Právnická fakulta Masarykovy univerzity
 Ota Weinberger, významný právní filozof, silný i občansky – odmítl vstup do KSČ a hojně kritizoval stalinisty, před nimiž nakonec i emigroval. Petr Hajn, legenda českého obchodního práva a vynikající pedagog. Skvostný právní publicista nejen na jednu sezonu. Soudce Nejvyššího správního soudu Petr Průcha, který pozitivně ovlivnil generace studentů správního práva.

KOPA MARTIN, advokát
 Vladimír Čermák bývalý soudce „Havlovo“ Ústavního soudu (ÚS). První ÚS měl svůj pověstný étos, který se plně projevil v jeho judikatuře a vedl k úplné proměně nazírání na naše právo. Do výkladu práva vnesl hodnoty demokratického právního státu. Jak zdůraznil: „Vezmete-li si Listinu základních práv a svobod a očistíte-li ji na jádro, vyjdou vám z toho tři základní hodnoty: svoboda, rovnost a spravedlnost. Při budování ÚS jsme chtěli vyjádřit, jsou právě ty tři hodnoty, kterým veškeré právo musí být podřízeno.“ Bojím se, že toto nazírání na právo se začíná vytrácet, a proto je jeho odkaz třeba připomínat. Otakar Motejl dokázal vysvětlit veřejnosti, proč jsou některé základní právní principy důležité a co by se dělo, pokud by nefungovaly. Jedním z největších kiksů našeho parlamentu bylo to, že neschválil jím připravenou reformu justice. Byl snad jediným ministrem spravedlnosti, který komplexní reformu, již naše soudnictví až bolestivě potřebuje, opravdu připravil. Neprošla. Ani se nedivím, že tehdy Otakar Motejl rezignoval. Josef Baxa, který předvedl hned několik zázraků při utváření a tvorbě Nejvyššího správního soudu (NSS). Jde o nejlepší lidskoprávní soud, protože se tam pracuje s ústavním právem a mezinárodním právem lidských práv na vyšší úrovni než na současném ÚS. NSS je díky tomu ostrůvkem pozitivní deviace v naší justici, což je obrovsky důležité, protože hraje pro ochranu primátu jednotlivce před státem a veřejných subjektivních práv mnohem efektivnější roli než jiné naše soudy. Požívá navíc vysoké důvěry veřejnosti. Snad tomu tak bude i nadále, protože pokud by na NSS nebyl spoleh, znamenalo by to, že jde ochrana veřejných subjektivních práv do „minusových čísel“.

KORBEL FRANTIŠEK, advokát Karel Eliáš profesor občanského práva, za 15 let neúnavných prací zahájených Otakarem Motejlem, mnohdy proti nepochopení a útokům mnoha odpůrců, během nichž dokázal sepsat a prosadit nový občanský zákoník. Podílel se na také jeho implementaci a doprovodných zákonech. Jde o základní kodex přijatý po dvou neúspěšných pokusech Knappovy a Zoulíkovy komise v 90. letech, který nás konečně dostal mezi „civilizované“ země Evropy. Kamil Resler, obhájce K. H. Franka. Advoká František Polák, který strávil mnoho let v gulagu a pak zažaloval Sovětský svaz za nucené práce; výsledkem bylo, že OSN odsoudila používání nucené práce.

KOUDELKA ZDENĚK, Právnická fakulta Masarykovy univerzity
 Za nejvýznamnějšího právníka považuji Františka Weyra. Je představitelem normativní školy právní, nejvýznamnější právní teorie 20. století v evropském kontinentálním právu. Podtrhl důležitost právní filozofie pro všechna právní odvětví.

KOVÁŘOVÁ DANIELA,advokátka
 Nejvýznamnější osobností pro mě byl Karel Čermák, právník s obrovským rozhledem, jazykovou vybaveností, filozofickým nadhledem, schopností vidět do budoucnosti, lidskou moudrostí, láskou k umění a dovedností vytáhnout z hodinových diskusí to podstatné a jako klenot to ukázat světu.

KRAMÁŘ MARTIN, advokát
 Nominuji hned z kraje posledních sta let Aloise Rašína, který kromě toho, že byl prvním československým ministrem financí, byl i právník a advokát.

KŘESŤANOVÁ VERONIKA,soudkyně Městského soudu v Praze
 Zřejmě i pod vlivem letošního úmrtí volím Dagmar Burešovou. Symbolizuje profesionalitu v tom nejlepší slova smyslu, odvahu, noblesu, lidskost. Letos jsme měli možnost si to vše při vzpomínce na její život opět ve vší hloubce uvědomit.

KUČERA FRANTIŠEK,soudce Vrchního soudu v Praze Nominuji Josefa Rubeše, soudce, jenž působil u Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 – toto pořadí je namístě, neboť za minulého režimu díky svým mravním zásadám směřoval směrem dolů, ač ve standardních poměrech by tomu bylo naopak. Autorita v oblasti občanského práva hmotného i procesního, k jeho odkazu se hlásí téměř všichni civilní soudci, kteří se kdy s jeho dílem (či s ním osobně) měli možnost seznámit. Dále František Vážný, z jehož sbírek judikatury se čerpá dodnes. Emil Hácha, jenž byl vynikajícím specialistou na správní právo. Své zemi sloužil až sebezničujícím způsobem.

KUČERA ZDENĚK, advokát
 Nelze očekávat nic jiného, než že se zaměřím na osobnost, která je významná pro právní teorii a IT. Vybírám proto osobnost, jež se zabývala využitím kybernetických metod v právu v době, kdy počítač v domácnosti byla pouze sci-fi. Viktor Knapp svým dílem položil základy práva IT v Československu. Dále dvojice Rouček–Sedláček za přínos české civilistice šestidílným komentářem a konečně Otakar Motejl za celoživotní boj za lidská práva.

KUDRNA JAN, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
 František Weyr pro přínos teorii práva, a to na světové úrovni. Významná je i jeho veřejná činnost, ať už spočívající v podílu na ustavení samostatného Československa, nebo předsedání statistickému úřadu. Za připomenutí stojí jeho podíl na Slovníku veřejného práva československého, přehledné učebnici ústavního práva a teorie práva. Bohuslav Ečer – československý generál justiční služby a profesor mezinárodního práva veřejného. Aktivně bojoval proti nacismu, bolševismu, vystupoval za obranu Československa, po jeho obsazení unikl i s rodinou do Británie a podílel se na činnosti československé exilové vlády. Po svém delegování do komise Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů prosadil útočnou válku za mezinárodní zločin. Významně se podílel na vzniku norimberského tribunálu a na jeho činnosti. Vedl vyšetřovací tým, jenž vypátral K. H. Franka, a jako první ho vyslýchal. Později byl soudcem Mezinárodního soudního dvora v Haagu. Hans Kelsen – může být český právník s ohledem na to, že se v Praze narodil a několik let zde vyučoval. Také díky vazbám mezi učenci bývalé rakousko-uherské monarchie a osobním vazbám na profesora Weyra, ovlivnil také podobu československé ústavní listiny z roku 1920, která jako jedna z prvních ústav na světě počítala s ústavním soudem. Ovlivnil dílo profesora Weyra, a tím i československou teorii práva.

KUKLÍK JAN, děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy Nominuji Jana Krčmáře, protože byl nejen skvělý vědec, učitel, ale i legislativec, diplomat a politik a navíc s přesahem do kulturní sféry a sběratelství. Dále Vladimíra Fajnora, i když byl slovenským právníkem, byl jako předseda Nejvyššího soudu a ministr spravedlnosti stoupencem československé jednoty a na to bychom právě při oslavách sto let ČSR neměli zapomínat. Otakara Motejla, vynikajícího a statečného právníka, který je symbolem toho pozitivního, co přinesla pohnutá druhá polovina 20. století. KYSELA JAN, Právnická fakulta Univerzity Karlovy. František Weyr je spoluzakladatelem a vůdčí osobností mezinárodně rozšířené normativní školy. Jako ke svému učiteli se k němu hlásili přední právníci meziválečného a poválečného období, byl špičkovým konstitucionalistou i právním teoretikem, jedním z tvůrců ústavní listiny z roku 1920. Kombinoval rozsáhlé vzdělání, hluboký intelekt, zájem o veřejné dění a demokratickou orientaci. Viktor Knapp byl jedním z nemnoha českých právníků citovaných i na Západě. Kombinoval obory – teorii a filozofii práva s občanským právem; později i právní informatiku. Jeho životopis kopíruje vývoj 20. století, má tak místa světlá i stinná, a to i v oblasti veřejného angažmá. Mnoho dnešních padesátníků a šedesátníků mezi právníky se k němu hlásí jako ke klíčové osobnosti svého vzdělávání.

LADA ROMAN, soudce Krajského soudu v Praze
 Otakar Motejl – jedna z nejvýznamnějších osobností české justice. Původně byl uznávaný advokát, jenž bez ohledu na panující režim účinně bojoval za lidská práva, ať již to bylo pro něho populární, či nikoli. Po roce 1989 respektovaný ve všech dalších významných pozicích, ať již šlo o předsedu Nejvyššího soudu, ministra spravedlnosti, nebo ombudsmana. Byl mimořádnou a respektovanou osobností a těšil se všeobecné úctě i důvěře.

LATA JAN, prezident Unie státních zástupců Emil Hácha – brilantní znalec veřejného práva, spoluzakladatel a předseda prvorepublikového Nejvyššího správního soudu. Po Mnichovu, kdy se jiní zřekli odpovědnosti, se snažil udržet neudržitelné. Byl postaven před dilemata jako žádný jiný český politik, a dokud mu zdraví a poměry dovolovaly, spolupracoval s odbojem. Je hluboce nespravedlivé, že se stal symbolem kolaborace, a způsob, jakým s ním naložili představitelé osvobozeného Československa, je hanebný.
 Zdeněk Kessler v době, kdy velká část právníků kolaborovala s nastupujícím komunistickým režimem, se zapojil do odboje proti němu, za což si vysloužil sedmnáctiletý trest odnětí svobody, z něhož sedm let v těžkých podmínkách vykonal. Hlavním pilířem fungování právního státu je respektovaný Ústavní soud, jehož prestiž byla založena jeho „otci zakladateli“, na tom měl Kessler největší zásluhu.
 Petr Pithart je patrně nejlepší český politický myslitel posledního půl století. Třebaže se klasické právničině takřka nevěnoval (nebylo mu to umožněno), je patrné, že z právního prostředí vyrostl a je jím ovlivňován. Třeba jeho nedávné zjištění, že v únoru 1948 demisi podalo více než polovina ministrů, a Beneš ji tedy byl povinen přijmout, avšak této ústavní povinnosti nedostál.

LISSE LUDĚK, advokát
 Viktor Knapp za přínos právní vědě, za vypracování nejpropracovanější publikace v oblasti teorie práva a za akademickou práci a výchovu právníků. Karel Eliáš, jenž nese významný podíl na úspěšné rekodifikaci českého soukromého práva. Josef Baxa za vybudování základů nejvyššího správního soudnictví, kultivaci českého právního prostředí a vztahu stát-občan, také za právně osvětovou činnost a medializaci práva a vytváření právního vědomí ve společnosti.

LNĚNIČKA JIŘÍ, soudce Vrchního soudu v Praze
 Robert Fremr se vypracoval ze soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 až na předsedu senátu Nejvyššího soudu ČR. Záhy po roce 1990 začal reprezentovat českou justici na mezinárodní úrovni, byl členem Poradního sboru evropských soudců. Soudcem Mezinárodního soudního tribunálu pro Rwandu, později člen a nyní místopředseda Mezinárodního trestního soudu v Haagu. Překonal provincialitu, uzavřenost a malost žabomyších sporů zdejšího zatuchlého právního dvorečku a důstojně nás reprezentuje u nejvyšší soudní instituce.

MUZIKÁŘ KAREL, advokát J e d n o z n a č n ě Alois Rašín. Již během studií vydal spis České státní právo, byl perzekvován za účast v hnutí Omladiny a byl mu na čas odebrán titul JUDr. Jako veliký vlastenec se během první světové války zapojil do odboje a do politických aktivit proti Rakousku, za což byl odsouzen k smrti a posléze císařem „Karlem posledním“ amnestován. Stál u vyhlášení republiky a byl autorem prvního zákona ČSR. Jeho život bohužel ukončila anarchistickolevičácká nenávist. Je to právník, politik a vlastenec, na kterého musíme být právem hrdí.

MICHÁLEK JAKUB, právník, poslanec České pirátské strany
 Za nejvýznamnější osobnosti považuji Jiřího Hoetzela, tvůrce první československé ústavy, a Leopolda Pospíšila, právníka a světově známého antropologa českého původu.

MATES PAVEL, Vysoká škola finanční a správní
 Viktor Knapp ve světě je považován za jednoho ze zakladatelů právní informatiky. Jeho pojímání občanského práva bylo mnohdy východiskem pro koncipování občanského zákoníku. Dále František Weyr, který patřil mezi těch několik, kteří nezůstali jen na výkladu práva, ale usilovali o formulování jeho teoretických kořenů. Tím třetím je Karel Engliš, dnešním pohledem byl víc ekonom než právník, jehož dílo je v této oblasti impozantní.

MATEJKA JÁN, Ústav státu a práva Akademie věd ČR
 Antonína Svobodu považuji za nejvýznamnější osobnost české civilistiky, jehož práce položila základy celé řady moderních úvah i (současných) institutů soukromého práva. Viktor Knapp, který bezesporu patřil k nejvýznamnějším právníkům 20. století, kde silně ovlivnil celé generace právníků, a to jak v právní teorii, právu soukromém a částečně i veřejném. Otakar Motejl, který má lví podíl na tom, že do 21. století vstupujeme jako právní stát, což není s ohledem na aktuální situaci ve světě zdaleka až tak samozřejmé.

MLÁDEK MARTIN, advokát
 Emil Hácha, protože pokud odhlédneme od role prezidenta, šlo o významného právníka, skutečného odborníka a osobu, která působila po celou dobu první republiky jako předseda Nejvyššího správního soudu, což o jeho kvalitách dostatečně vypovídá. František Weyr – významný právní teoretik, který se však prosadil i ve veřejném životě, a to působením v Národním shromáždění či například jako jeden ze zakladatelů Masarykovy univerzity. Vojtěch Cepl st. – významná osobnost novodobých právních dějin. Jde o skutečného odborníka, který jako jeden z mála měl možnost studia v zahraničí v době totality, přičemž tyto své zkušenosti přenesl následně mimo jiné i do tvorby Ústavy České republiky.

MLSNA PETR,náměstek ministra vnitra ČR
 František Weyr měl zásadní přínos pro vznik samostatného Československa. Vytvořil nosné základní zákony státu, ve kterých reflektoval vysoký teoretický rozhled, který převedl do praktické podoby konkrétních právních norem inspirujících oblast veřejného práva do dnešní doby. Otakar Motejl – jako význačná mravní osobnost, která ukázala, že princip lidských práv není poplatný politické době, nýbrž univerzální a nadčasový. Václav Pavlíček, výrazná osobnost české právní vědy porevoluční doby, vynikající učitel, jehož lidskost a entuziasmus jsou inspirující pro každého, komu byl a je učitelem.

MOLEK PAVEL, soudce Nejvyššího správního soudu
 Alois Rašín – pro českou samostatnost a pro československou republiku udělal a obětoval tento advokát a self-made man všechno, co mohl: dvakrát byl odsouzen v politických procesech, z toho jednou k trestu smrti, dvakrát byl zbaven titulu doktora práv, nakonec zákeřně zastřelen atentátníkem. Emil Hácha – zakladatelská osobnost prvorepublikového Nejvyššího správního soudu, právník evropského rozměru, který místo aby dožil v důchodu, přijal roli státního prezidenta v situaci, kdy nemohl dělat nic jiného než za cenu vlastního ponížení zachraňovat jednotlivé oběti nacistické okupace. Je smutné, že člověk, který zasvětil celý život spravedlnosti, se stal obětí tak nespravedlivého odsudku naší kolektivní paměti. Dagmar Burešová – pozoruhodně odvážná advokátka, obhájkyně obětí normalizační moci, inspirativní ministryně spravedlnosti.

NOVOTNÁ MONIKA, advokátka Edvard Beneš,kromě toho, že byl prezidentem, je považován za jednoho z nejúspěšnějších diplomatů a měl zcela zásadní zásluhy na uznání území Československa po 1. světové válce. Milada Horáková, symbol odporu proti totalitě. Kamill Resler, který beze zbytku respektoval právo každého na obhajobu a spravedlnost (mimo jiné poradce v procesech českých lidí u soudů v době protektorátu a současně obhájce ex offo K. H. Franka).

PAPOUŠKOVÁ ZDENKA,děkanka Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
 Alois Rašín, který měl po vzniku Československé republiky nelehký úkol. Miroslav Liberda, zakladatel a první děkan obnovené Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Dagmar Burešová, statečná a noblesní žena, která po sobě zanechala ducha první dámy práva své doby.

PAUKNEROVÁ MONIKA,Právnická fakulta Univerzity Karlovy
 Zdeněk Kučera, kapacita nejen v oboru mezinárodního práva soukromého. Z jeho učebnice mezinárodního práva soukromého vychází již několik generací právníků. Je hlavním autorem nového zákona o mezinárodním právu soukromém, jenž má vysokou úroveň i ve světovém srovnání.

PAVLÍČEK VÁCLAV, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
 František Weyr, tvůrce normativní teorie, iniciátor ústavního soudnictví a spolutvůrce ústavní listiny z roku 1920, jenž se podílel jako expert ČSL i na diskusích o ústavě 9. května. Edvard Beneš, který již v průběhu studia práv ve Francii komentoval vztahy státu a církve, po návratu do Čech se zabýval politickým stranictvím, národnostní otázkou, v době 1. světové války a po ní zajišťoval mezinárodně právní postavení Československa, výrazně se podílel na právních otázkách ve Společnosti národů. Viktor Knapp, autor řady učebnic a monografií, který vychoval několik generací studentů a právních vědců.

PIHERA VLASTIMIL, advokát
 Nominuji Františka Weyra, Viktora Knappa a Karla Eliáše.

PLÁŠIL VLADIMÍR,prezident Exekutorské komory ČR
 Alois Rašín, jenž 28. října 1918 spolu s dalšími vyhlásil samostatný stát a byl autorem textu prvního zákona o zřízení samostatného státu. František Weyr, jenž se jako člen ústavního výboru podílel na tvorbě nové ústavy po roce 1918 a významně se zasloužil o umístění Nejvyššího soudu do Brna. Spolupůsobil i při vzniku mnohých dalších zákonů Československé republiky. Karel Malý, jenž se specializuje na české a československé právní dějiny, úzce pak na dobu předbělohorskou. V roce 1993 zvítězil ve volbách na post rektora a od února 1994 se stal na dvě funkční období 505. rektorem Univerzity Karlovy.

POLÁK PRAVOSLAV,

soudce Krajského soudu v Plzni
 Viktor Knapp – hlas dávám i přes výhrady k jeho politické činnosti v 50. letech minulého století. Jako autorita oboru byl vnímán i za hranicemi, v roce 1966 byl hostujícím profesorem na Sorbonně; přednášel ve Štrasburku, Montpellieru, Aix-en-Provence, v Nancy a v Toulouse.

POLČÁK STANISLAV, poslanec Evropského parlamentu
 František Weyr, skutečný tvůrce české právní teorie, která získala celoevropský ohlas. Jeho Teorie práva je dodnes nepřekonanou učebnicí základů právního uvažování o právu. Otakar Motejl, noblesní právník, obhájce perzekvovaných, jeho osobnost nutně dodala lesk instituci ombudsmana. Viktor Knapp, který přes členství v KSČ dokázal přejít na druhou stranu, kdy během normalizace nemohl vykonávat svou profesi.

PREUSS ONDŘEJ, advokát
 Nominuji Františka Weyra, zakladatele normativní teorie právní. Viktora Knappa a Hanse Kelsena, dosud hojně citovaného.

PŘIBÁŇ JIŘÍ,Cardiff University
František Weyr,právní filozof a teoretik, jenž dokázal propojit činnost akademickou, politickou i publicistickou a přitom udržoval českou právní vědu v úzkém kontaktu s dobovým evropským vývojem. K jeho normativistické teorii jsem byl vždy kritický, ale respektuji ji jako důležitý proud středoevropského právního myšlení.

PŘÍKAZSKÁ LENKA, advokátka
 Milada Horáková svými postoji a skutky jak za druhé světové války, tak v 50. letech minulého století, kdy i přes nelidské zacházení a nátlak činěný v rámci vykonstruovaného politického procesu zůstala pevná ve svém přesvědčení a nezradila ideály. Dagmar Burešová, odvážná a zásadová žena, která v době nesvobody hájila zájmy osob stíhaných totalitním režimem. Otakar Motejl je nezpochybnitelná právnická autorita. Po sametové revoluci se stal prvním předsedou Nejvyššího soudu, a zásadním způsobem tak ovlivnil návrat k právnímu státu a utváření soudní judikatury.

PUNČOCHÁŘ PAVEL, soudce Okresního soudu ve Vsetíně
 Podíl Aloise Rašína na vzniku republiky je nepochybný, právě kvůli přípravě textu prvního zákona o zřízení samostatného státu. Dále Otakar Motejl, jenž svážel svým autem zraněné studenty vracející se z demonstrace na Národní třídě do nemocnice, byl předsedou Nejvyššího soudu ČSFR i ČR a prvním ombudsmanem. Dagmar Burešová, která v období normalizace zastupovala kolem sta osob stíhaných totalitním režimem.

TOMÁŠEK MICHAL, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Viktor Knapp, přestože vím, že právnickou obec rozděluje postoj k jeho politickému působení. Z hlediska právní vědy je stále nejcitovanějším autorem v odborných právnických publikacích.

RADVAN MICHAL, Právnická fakulta Masarykovy univerzity
 František Weyr, zakladatel normativní teorie právní, jíž se brněnská právní škola proslavila ve světě. Karel Engliš, který byl činný nejen v právu, ale též v ekonomii a politice. Zásadně se podílel na vytvoření teleologické hospodářské teorie. Zdeněk Kessler, který ve funkci prvního předsedy Ústavního soudu ČR položil základy rozhodování tohoto soudu.

RAKOVSKÝ ADAM, advokát
 Rytíř Randa, protože Krčmář, Sedláček i Rouček už byli kompilátoři a nikoliv původní myslitelé, nebo Jiří Hoetzel. Nepochybně jsme měli dva významné právníky za prezidenty – Háchu a Husáka –, ale oba se tomu původnímu oboru dnešními měřítky asi dost zpronevěřili.

RANDLOVÁ NATAŠA, advokátka
 Vážím Karla Čermáka, výrazně se podílel na přípravě prvního porevolučního zákona o advokacii a byl nezpochybnitelnou morální autoritou. Spoluautor ústavy Vojtěch Cepl st., protože říkával: „Nejdůležitější je vláda práva. Hlas většiny nemusí být základem demokracie, protože většina se může mýlit.“ Dagmar Burešová – je mi blízká, protože její doménou bylo pracovní právo, kterým se zabývám i já.

RONOVSKÁ KATEŘINA,Právnická fakulta Masarykovy univerzity
 Nominuji Emila Svobodu, Otakara Motejla a Karla Eliáše, jejichž přístup k právu pro mne vždy byl, je a bude velkou inspirací.

RUNTÁK ROBERT,soudní exekutor v Přerově
 Otakar Motejl, protože dlouhodobě patřil ve veřejném životě k lidem, kteří se těšili velké důvěře jak mezi právníky, tak mezi širokou veřejností. Byl osobností s vysokým morálním kreditem a vysoce vyvinutým smyslem pro spravedlnost a konzistentní zastánce demokratických principů i prosté lidskosti.

RYCHLÝ TOMÁŠ, soudce Nejvyššího správního soudu
 Viktor Knapp byl přinejmenším z pohledu teorie práva a právní komparatistiky mimořádným přínosem pro českou právní vědu. Měl jsem možnost vidět ho osobně na vědeckém semináři z teorie práva v roce 1988 a mohu dosvědčit, že hovořil kriticky k tehdejšímu režimu a zřetelně si uvědomoval nutnost jej změnit. Otakar Motejl, kterého jsem jako novinář mohl poznat osobně. Byl osobností charismatickou, moudrou, a přitom velmi skromnou. Nad nikoho se nevyvyšoval, každého poctivě vyslechl, a přitom si zachovával vážnost, která náležela jeho funkci. Byl zakladatelem toho dobrého v polistopadové justici.

SEDLAŘÍK PETR, soudce Okresního soudu v Kladně
 Přikláním se k tvůrcům moderní ústavy Antonínu Procházkovi či Vojtěchu Ceplovi st.

SELUCKÁ MARKÉTA, Právnická fakulta Masarykovy univerzity
 Nominuji Františka Weyra, Jaromír Sedláčka a prvního ombudsmana Otakara Motejla.

SCHULMANN FRANTIŠEK,advokát
 Emil Hácha, spoluzakládal Nejvyšší správní soud, později byl jeho předsedou. Byl členem legislativní rady vlády, členem rozhodčího soudu v Haagu. August Miřička, profesor trestního práva a trestního řízení, děkan Právnické fakulty, později rektor Univerzity Karlovy. Podílel se na přípravě kodifikace československého trestního práva. Největší teoretik trestního práva. Jaromír Sedláček, zjevně nejvýznamnější znalec civilního práva, jako teoretik byl svým zaměřením normativista. Jeho myšlenky ale nebyly přínosem jen právní teorii, jeho nejvýznamnější práce Obligační právo měla významný vliv na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu.

SKŘEJPEK MICHAL, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
 Navrhuji Leopolda Heyrovského, jenž vytvořil moderní českou terminologii soukromého práva a jako rektor Univerzity Karlovy položil základní kámen současné budovy její Právnické fakulty.

SLÁDEČEK VLADIMÍR,soudce Ústavního soudu
 František Weyr a Jiří Hoetzel byli předními právníky a vysokoškolskými pedagogy. Významně se podíleli na přípravě československé ústavní listiny i vydávání velkolepé právní encyklopedie Slovníku veřejného práva československého. Vladimír Mikule, význačný odborník na správní i ústavní právo, který poté, co byl „odejit“ z Právnické fakulty UK, pracoval v disentu. Po „převratu“ působil ve Federálním shromáždění a podílel se na přípravě řady přelomových zákonů včetně Listiny základních práv a svobod.

SMÍTKOVÁ ZUZANA, advokátka
 Zdeněk Kessler, svojí osobností a právní autoritou pomohl vybudovat Ústavnímu soudu respekt mezi laiky i odbornou veřejností. Jiří Švestka jako profesor Právnické fakulty UK ovlivnil za dobu své pedagogické činnosti velkou většinu právníků dnešní doby. Všem absolventům vštípil základní zásady českého civilního práva. Otakar Motejl se jako první předseda Nejvyššího soudu ČR a první ombudsman zásadní měrou podílel na budování právního státu po pádu totalitního režimu.

SNIEHOTTA MICHAL, advokát
 Dagmar Burešová byla nejen výbornou advokátkou, ale především morální autoritou. Svůj smysl pro spravedlnost vyjádřila i tím, že za normalizace zastupovala osoby stíhané komunistickým režimem. František Rouček, profesor obchodního a směnečného práva a děkan dnešní Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Otakar Motejl, protože jen málokterý právník toho udělal tolik pro vybudování demokratického právního státu jako on.

SVÁČEK JAN,soudce Vrchního soudu v Praze
 Otakar Motejl prošel všemi právnickými profesemi. Jako jediný ministr spravedlnosti prosazoval institucionální nezávislost soudní moci a předložil do zákonodárného procesu zákon o vytvoření nejvyšší rady soudní moci. Dagmar Burešová, advokátka a první polistopadová ministryně spravedlnosti. Jaroslav Bičovský, civilní soudce za první republiky a později až do roku 1970. Ve složitých dobách vždy prosazoval nezávislost soudcovského rozhodování. Aktivně se věnoval otázkám organizace soudnictví a etice soudcovské práce.

SVOBODA KAREL,soudce Nejvyššího soudu
 František Weyr, jeden ze spolutvůrců normativní právní teorie. Málokdy se stane, že Čech přijde s něčím skutečně novým. Jemu se to povedlo. Josef Fiala a jeho knížka Důkaz zavinění v českém civilním procesu. Psal na svou dobu mimořádně odvážně o tom, že v jakémkoliv civilním procesu existuje břemeno tvrdit a prokazovat. I když ostatní okolo něho zuřivě hřímali, že socialistický soud musí zjišťovat úplnou pravdu a že něco jako břemeno tvrdit a prokazovat neexistuje. Josef Macur, který po roce 1989 otevřel české procesualistice „okno do Evropy“.

SYLLA MIROSLAV, advokát
 František Weyr, jehož normativní teorie by dnes měla být inspirací pro každého legislativce při tvorbě právní normy. Hans Kelsen, zejména za polemickou větu vztahující se k přirozenoprávní teorii – „Jí (přirozenoprávní teorií) lze odůvodnit vše“ – ze Všeobecné teorie norem. Karel Eliáš za znovuobjevení a prosazení nového občanského práva v ČR. Zejména za § 1 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku.

ŠÁMAL PAVEL,předseda Nejvyššího soudu
Otakar Motejl byl člověk, který v justici působil v mnoha rolích, vždy lidsky, na straně práva, jako osobnost, která na počátku své kariéry i pod hrozbou různých represí hájila zájmy spravedlnosti. Už když po ukončení studií v roce 1956 začínal jako advokát, obhajoval lidi pronásledované komunistickým režimem, například rodiny, které odmítaly vložit svůj majetek do družstev. V sedmdesátých letech se stal obhájcem řady osobností českého disentu. Když byl v lednu 1990 zvolen předsedou federálního Nejvyššího soudu, úspěšně zvládl nelehký úkol očistit tuto nejvyšší soudní instanci od nomenklaturních kádrů komunistické minulosti.
 V roce 1993, už jako předseda Nejvyššího soudu nově vzniklé České republiky, realizoval jeho úspěšnou transformaci a následný přesun z Prahy do Brna. Krátce působil jako ministr spravedlnosti. Logickým vyvrcholením jeho právnické kariéry byla zásluha o vznik zákona o veřejném ochránci práv, přičemž v roce 2000 se právě Otakar Motejl stal vůbec prvním ombudsmanem v České republice.
 Snad všichni tehdy jeho zvolení považovali za jedinou a vzhledem k jeho schopnostem a morálním kvalitám i přirozenou volbu. Stejně jako při znovuzvolení Otakara Motejla ombudsmanem v roce 2006.
 František Vážný – nikdo se tak nezasloužil o sjednocení judikatury prvorepublikového Československa.Systematicky přitom dlouhá léta zpracovával agendu civilní i trestní. Dá se říci, že podle stejného „vzoru“ publikuje Nejvyšší soud svá rozhodnutí i dnes. Od roku 1922 byl druhým prezidentem Nejvyššího soudu (tedy místopředsedou) a obecně se předpokládalo, že bude v roce 1930 jmenován předsedou. Nakonec se místo něj stal prvním předsedou Vladimír Fajnor, což tehdy velká část odborné veřejnosti považovala za křivdu vůči Františku Vážnému. Byl také uznávaným odborníkem na teorii civilního soudního procesu.
 Alois Rašín je vnímán především jako politik a ekonom, přestože byl také nanejvýš zdatným právníkem. Dokládá to mimo jiné skutečnost, že právě on se nejvíce zasloužil o tzv. recepční zákon, tedy vůbec první zákon nově vzniklé Československé republiky. Jako vůdčí osobnost října 1918 a člen Národního výboru československého spoluvytvářel a následně schvaloval také další zákony, které bylo potřeba po rozpadu Rakouska-Uherska v mimořádně exponované a hektické době přijmout proto, aby mohla nově vzniklá republika řádně fungovat a nezavládl v ní chaos. I když už v roce 1923 podlehl zraněním, která utrpěl při atentátu, dokázal se nesmazatelně zapsat nejen do historie československé politiky a ekonomie, ale také práva – což je opomíjeno.

ŠIMÁČKOVÁ KATEŘINA,soudkyně Ústavního soudu
Zaměřím se na tři ženy právničky, protože právě ženy bývají výraznými ochránkyněmi spravedlnosti a lidských práv. Milada Horáková, symbol odvahy a boje za demokracii a spravedlnost. Žena, jež byla pro své zásady ochotna obětovat vlastní život. Výraznou ženou právničkou – charakterní, pracovitou a politicky aktivní – byla i Dagmar Burešová, advokátka maminky Jana Palacha, první porevoluční ministryně spravedlnosti České republiky a posléze předsedkyně České národní rady. Doposud činnou je pak moje třetí hrdinka Eliška Wagnerová, inspirativní osobnost, která nenechá nikoho lhostejným. Byla advokátkou, předsedkyní Nejvyššího soudu, místopředsedkyní Ústavního soudu a senátorkou. Vždy se rozhodovala in dubio pro libertate (v případě pochybností pro svobodu; pozn. red.).

ŠIMÍČEK VOJTĚCH,soudce Ústavního soudu
 Milada Horáková, protože spravedlnost pro ni nebyla intelektuální pózou, nýbrž životním posláním a prokázala neuvěřitelnou statečnost. Vladimír Čermák je symbolem étosu prvního Ústavního soudu. Poctivý a slušný člověk. František Weyr, noblesní akademik, vynikající právní vědec evropského formátu a spoluzakladatel Právnické fakulty Masarykovy univerzity.

ŠIMKA KAREL, soudce Nejvyššího správního soudu V právu je významný ten, kdo je v něm vlivný. A kdo to je? Ten, jehož právní myšlení ovlivní společenskou realitu v co největší míře. Za posledních sto let máme jen jediného opravdu vlivného právníka. Stále žije a je docela mladý. A nejspíš ještě neřekl své poslední slovo. Michal Bobek, český generální advokát u Soudního dvora EU. Jeho vynikající právní argumentace, často přebíraná Soudním dvorem, významným způsobem ovlivňuje společenskou realitu půl miliardy lidí žijících v členských státech EU přímo a stovek milionů dalších nepřímo (v důsledku „měkké síly“ práva EU i jiných jeho dopadů). Žádní další velikáni českého práva – od Františka Weyra přes Viktora Knappa, Pavla Höllandera, Jiřího Malenovského až po Karla Eliáše či Pavla Šámala – takové míry intelektuálního vlivu na společenskou realitu nedosáhli a ti žijící mezi nimi už nejspíš ani nedosáhnou.

UŘIČAŘ MIROSLAV, advokát
 Petr Hajn – jakožto nejen největší žijící odborník na právo nekalé soutěže, nýbrž také neúnavný popularizátor práva mezi širokou veřejností. Vladimír Smejkal – pro jeho vědeckou a též publikační činnost v mezioborové oblasti zahrnující ICT právo, respektive oblasti na pomezí práva a informačních technologií včetně přesahů do souvisejících oblastí, zejména kybernetické kriminality. Tomáš Sokol – pro jeho dlouholetou činnost v oblasti trestního práva, samozřejmě opět včetně publikační a přednáškové činnosti.

ŠŤASTNÝ ONDŘEJ, státní zástupce Obvodního státního zastupitelství Praha 2
 Hans Kelsen, pražský rodák, nepochybně nejvlivnější právník, který se kdy narodil na našem území. Na počátku 20. století vytvořil vlastní právně-filozofickou školu, tzv. ryzí nauku právní, která dosáhla světového významu. Na jeho dílo navázal František Weyr. Václav Havel, ač neprávník, zásadním způsobem ovlivnil právní vědomí i praxi. Před rokem 1989 systematicky poukazoval na pošlapávání lidských práv a svobod totalitní mocí. Po revoluci stál u obnovy demokratického právního státu, zásadním způsobem se podílel na vytvoření nové ústavy, složení Ústavního soudu a dalších institucí. V době tzv. opoziční smlouvy inicioval zrušení volebních zákonů, jež by v rozporu s ústavou fakticky odstranily poměrný volební systém. Otakar Motejl za komunismu jako advokát hájil osoby pronásledované totalitním režimem, po roce 1989 výrazně ovlivnil podobu Nejvyššího soudu, který vedl. Způsob, jakým se zhostil funkce prvního veřejného ochránce práv, zajistil celému úřadu vysokou prestiž.

TRUBAČ ONDŘEJ, advokát
 Aloise Rašína lze s trochou nadsázky přirovnat k současné postavě Wolfganga Schäubleho v Německu, který je dnes vnímán spíš jako dlouholetý úspěšný ministr financí – a trochu se zapomíná, že je to zároveň renomovaný právník, jenž po roce 1989 jako ministr vnitra řídil mravenčí práce na znovusjednocení Německa. Podobně i u nás je Rašín vnímán primárně jako ekonom, ale i on byl právníkem a jeho zásluhy v prvních letech existence státu jsou zcela zásadní. Byl autorem textu prvního zákona o zřízení samostatného československého státu. Jako ministr financí stabilizoval křehkou ekonomiku nového státu, rozvráceného dlouhou válkou, včetně velké měnové reformy v roce 1919. Josef Baxa, který na přelomu milénia „kryl záda“ ministru spravedlnosti Motejlovi a společně připravili asi nejambicióznější reformu justice. Ta sice neprošla, ale dodnes je inspirací, kam by se české soudnictví mohlo vyvíjet. Především na zelené louce vybudoval Nejvyšší správní soud (NSS), který se stal sebevědomou institucí, jež zásadně proměnila prostředí české veřejné správy. Zvláště v daňové oblasti došlo k zásadní kultivaci činnosti finanční správy, daňová judikatura NSS je respektována a vytváří jasná a srozumitelná vodítka jak pro finanční úřady, tak pro firmy a občany.

VALACHOVÁ KATEŘINA,právnička a poslankyně ČSSD
Otakar Motejl, vedle významných státních funkcí, jež zastával, byl hlavně obhájcem. Hájil ty nejslabší a nejzranitelnější nejen před rokem 1989 a bez ohledu na tehdejší politický režim a možné následky. Jako obhájce práv byl jedním z klíčových budovatelů naší obnovené demokracie a právního státu po roce 1989. A o tom má spočívat právnické řemeslo především.
 Viktor Knapp, právní vědec, účastník poválečné rekodifikace občanského práva, významný aktér ústavního uspořádání republiky a jistě nejvýznamnější představitel naší teorie práva. Jeho učebnice ovlivnily řadu generací právníků a jsou doposud základním kamenem právnického vzdělání.
 Edvard Beneš je možná překvapivá volba, ale před PF MU, mou alma mater, stojí ne náhodně jeho socha. Bez něj by Československo nevzniklo. Bezpochyby byl duchem právník a jsem přesvědčena, že mu to pomohlo obstát v mimořádně tragických momentech naší historie, kterým musel čelit. Přes dvojí abdikaci – či právě proto – pro mě zůstává statečným a čestným člověkem.

VEČEŘA MILOŠ, Právnická fakulta Masarykovy univerzity
 Viktor Knapp, jeden z nejvýznamnějších českých právníků, významný právní teoretik a představitel vědy občanského práva. František Weyr, významný právní filozof, právní teoretik, státovědec, ústavní a správní právník.

VOJTEK PETR, soudce Nejvyššího soudu
 Viktor Knapp, geniální právní myslitel s úžasnou schopností zjednodušení a zobecnění problému. Přestože svůj um vynaložil povětšinou na výklady socialistického práva, je úroveň jeho právního uvažování a argumentace téměř nedostižná. Kdyby tvořil nyní, dosáhl by jistě světového věhlasu. Antonín Tripes, poctivý soudce, který celý život věnoval nejen rozhodování ponejvíce na Krajském soudu v Českých Budějovicích, ale i výchově justičních čekatelů a dá se říci všech kolegů. Asi není natolik známou osobností, ale stejně jako řada jemu podobných ryzích a poctivých soudců (např. Miloš Tomsa, Miroslav Nypl a další) se svou vytrvalou a svědomitou mravenčí prací podílel na stavu právnické profese u nás. Karel Eliáš, hlavní tvůrce nového občanského zákoníku, svým dílem zasáhne zejména do právních dějin dalšího století. V závěru sledovaného období velmi výrazně ovlivnil českou civilistiku a přes řadu výhrad, jež je možno k novému kodexu vznášet, je jeho celkový dosah zcela zásadní. I on je reprezentantem celého týmu spolutvůrců.

VOSTÁREK LADISLAV, advokát
 Nelze odpovědět jednoduše. Pohříchu byl totiž význam většiny osobností v oblasti práva v průběhu 20. století přímo úměrný jejich ochotě přizpůsobit svá stanoviska „potřebám doby“ bez ohledu na okolnosti. Takto se mohli stát mimořádně významnými osobnostmi jinak vynikající odborník na správní právo, soudce NSS a posléze protektorátní prezident Emil Hácha či průměrný advokátní koncipient Gustáv Husák. Odborníci, kteří by měli být považováni za skutečné osobnosti, tak v lepším případě působili v zapomnění, v horším se stávali obětí režimů, v nichž shora uvedení pánové působili na vysokých postech. Stejně tak by sem mohl patřit Viktor Knapp, vynikající právnický mozek, jenž se umazal v procesu s Miladou Horákovou a v letech 1948–1954 byl vedoucím politického odboru Kanceláře prezidenta republiky. Nezbývá než vzít v potaz právníky, kteří měli pro tento stát opravdu pozitivní význam. Napadá mě skupina jmen – Alois Rašín, Karel Engliš a Karel Kramář. Z těch novodobých stojí každopádně za zmínku Josef Baxa a Zdeněk Kessler, kteří dokázali, že k soudu si lze zajít i pro spravedlnost a nikoliv jen pro rozsudek.

WEINHOLD DANIEL, advokát
 Pokud by měřítkem měla být obecná proslulost a celkový dopad osobnosti (i mimo úzký perimetr české země), za nejvýznamnějšího bych nutně považoval Františka Kafku. Na druhou stranu, jestliže si vezmu doslova výsostnou subjektivitu volby, uvedl bych Jaromíra Kincla. Jako osobnost právní akademie byl pro mne zcela klíčový a nenahraditelný, a to jak svou výtečnou erudicí a schopností nasměrovat k fundamentům právnického myšlení, tak nezměrným (a hlavně nesmírně nakažlivým!) entuziasmem v oboru.

VLK VÁCLAV, advokát
 Na prvním místě nominuji skupinu právníků, kteří se podíleli na vzniku Ústavy ČR, jako celek, protože založili a obnovili právní řád země. Druhou nominovanou osobností je Milada Horáková. Je dokladem toho, že právo a morálka jsou jedno. Právo bez morálky je bezpráví. Třetí skupinou jsou obhájci disidentů, Židů za protektorátu, odbojářů a s nimi Kamill Resler, protože dokázali stát na straně práva, „poslušni zákonů své země i svého stavu“, i když to skoro nešlo.

VYSKOČIL FRANTIŠEK, advokát
 Emil Hácha za jeho právní erudici a statečnost do roku 1942 (následně bych mu pro postupující nemoc následky jeho jednání nepřičítal). Dagmar Burešová, příklad velké odvahy v době normalizace bez balastu komunistické minulosti. Ota Weinberger – kéž by bylo více soudců a legislativců nadáno takovou schopností právní logiky!

ŽIŽLAVSKÝ MICHAL,advokát a insolvenční správce
Právníky století jsou pro mě Otakar Motejl, Vojtěch Cepl st. a Miloš Holeček. První v roli předsedy Nejvyššího soudu a zbývající dva jako ústavní soudci. Tato svatá právnická trojice mi připomíná svěží změnu v českém právním prostředí po listopadu 1989. Přinesla ji praxe vysokých soudních instancí mnohem více než legislativa. Všechny zmíněné pány jsem měl tu čest poznat. S Milošem Holečkem jsem dokonce v přelomové polistopadové době na počátku právnické kariéry soudil u stejného soudu. Všichni byli osobnostmi s nadhledem a schopností rozlišovat podstatné od nepodstatného. Právo pro ně nebylo jen tahání se o slovíčka, ale jednání podle nejlepšího vědomí a svědomí. Byli uvěřitelní a to, co říkali, mělo hlavu a patu. Zejména Otakar Motejl a Vojtěch Cepl se účastnili veřejné debaty. S velkým předstihem pochopili důležitou věc, ke které jsem sám dospěl až mnohem později jako advokát. Pravidla nepronikají do lidských myslí četbou zákonů, ale cestou veřejné debaty a veřejného mínění. A média se svým dosahem v tom dnes hrají klíčovou roli.

PŘEDSTAVITEL JUSTICE, KTERÝ NECHCE BÝT JMENOVÁN
 Otakar Motejl pracoval původně jako advokát. Statečně zastupoval nebo hájil své klienty v politických procesech. V letech 1990–1992 byl předsedou Nejvyššího soudu ČSFR, od ledna 1993 až do července 1998 předsedou Nejvyššího soudu ČR. V roce 1998 byl jmenován ministrem spravedlnosti, v prosinci 2000 byl zvolen veřejným ochráncem práv a v roce 2006 byl Poslaneckou sněmovnou zvolen do tohoto úřadu na dalších deset let. Před uplynutím této doby – 9. 5. 2010 – zemřel.
 O tom, zda má být v našem státě funkce veřejného ochránce práv ustavena, se sváděly politické boje. Jich se Otakar Motejl nezúčastnil, avšak funkci veřejného ochránce práv přijal. Svou činností dokázal, že je prospěšná a žádoucí. Jako první ombudsman v našem státě nastavil náročná kritéria pro její výkon i pro své nástupce. Ti všichni je splňovali a splňují. Byl morální i odbornou a je obecně uznávanou autoritou.
 Karel Čermák byl nejdříve advokátem. Později vykonával funkci předsedy Městského sdružení advokátů v Praze, opakovaně funkci předsedy České advokátní komory. Následně zastával funkci ministra spravedlnosti ČR. Jako skvělý právník značného kulturního rozhledu přispíval pravidelně do Bulletinu advokacie svými kritickými úvodníky, které se těšily zájmu právnické veřejnosti. Zasloužil se o vynikající úroveň české advokacie, o to, že je dobře řízena, že dbá o odbornou výchovu advokátů a advokátních koncipientů a spravedlivě posuzuje i jejich poklesky.
 Pavel Rychetský pracoval původně u Městského soudu v Praze jako justiční čekatel, ale musel od soudu podle příkazu stranických činitelů v roce 1968 odejít. Od té doby až do sametové revoluce byl podnikovým právníkem v družstvu. Byl signatářem Charty 77. Byl jmenován generálním prokurátorem, v červnu 1990 se pak stal místopředsedou československé vlády. Poté byl několikrát jmenován ministrem spravedlnosti ČR. Od 6. 8. 2003 je soudcem Ústavního soudu ČR a jeho předsedou.
 Ústavní soud má na veřejnosti i v politických kruzích vysokou autoritu, a to i u těch ústavních činitelů, kteří někdy posuzují rozsah své ústavní pravomoci extenzivně, takže pak vznikají spory o to, zda ústavu neporušují. Rozhodnutí Ústavního soudu, ať už vyznělo jakkoli, však všichni respektují a dodržují. To vše je jistě dokladem vysoké úrovně všech soudců Ústavního soudu. Má na tom jistě významnou zásluhu předseda soudu Pavel Rychetský – dobrým řízením soudu a tím, že o činnosti soudu objektivně informuje veřejnost.

PŘEDSTAVITEL ADVOKACIE, KTERÝ NECHCE BÝT JMENOVÁN
Jako právníka století nominuji Antonína Randu, který zemřel v roce 1914.

Odpovědi jsou redakčně kráceny.

2. v pořadí – FRANTIŠEK WEYR (1879–1951)

* Po roce 1919 působil jako profesor právních věd na České vysoké škole technické. Patřil k zakladatelům Právnické fakulty Masarykovy univerzity, kde působil jako profesor ústavního práva. Byl také prvním děkanem této fakulty. V akademickém roce 1923/1924 byl rektorem Masarykovy univerzity. * V letech 1918 až 1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Českou státoprávní demokracii, která se následně transformovala do Československé národní demokracie. Jako člen ústavního výboru se podílel na tvorbě nové ústavy Československa po roce 1918. Zároveň vedl Státní úřad statistický a Státní radu statistickou. Byl členem Mezinárodního institutu statistického v Haagu, Mezinárodního institutu pro právo veřejné v Paříži, Mezinárodního institutu pro právní filozofii a sociologii v Paříži nebo Rumunského institutu pro správní právo. Také působil jako člen brněnského městského zastupitelstva. * Za německé okupace se přestěhoval do Prahy. Po válce se vrátil do Brna, kde pokračoval v pedagogické práci na fakultě, sblížil se se stranou lidovou, přispíval do Lidových novin a Lidové demokracie a psal své paměti. Po komunistickém převratu byl z fakulty akčním výborem vyhnán. * Založil takzvanou normativní právní teorii, kterou se Právnická fakulta Masarykovy univerzity proslavila ve světě.

3. v pořadí – VIKTOR KNAPP (1913–1996)

* Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Stal se docentem správního práva na Vysoké škole politické a sociální. * Až do devadesátých let minulého století působil Viktor Knapp jako profesor občanského práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Byl také ředitelem Ústavu státu a práva. * Je autorem řady monografií, článků a právnických učebnic. Teorie práva patří k nejznámějšímu dílu. Učebnice podává přehled právní geografie a přehled základních problémů právní informatiky. Viktor Knapp je mimo jiné považován za jednoho ze zakladatelů právní informatiky. * V letech 1948–1950 byl členem rekodifikační komise pro občanské právo. * Je autorem středního občanského zákoníku z roku 1950. Je autorem velké novely občanského zákoníku z roku 1991. * Byl poslancem Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Na madát v roce 1971 rezignoval.

4. v pořadí – DAGMAR BUREŠOVÁ (1929–2018)

* Advokátka původem z Prahy. Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Specializovala se na pracovní právo a problematiku náhrady škody za pracovní úrazy. * V období normalizace obhajovala více než stovku disidentů včetně spisovatele Milana Kundery nebo novináře Ivana Medka. Veřejnosti je známá jako advokátka matky národního hrdiny Jana Palacha, která se soudila s komunistickým poslancem. Její rodinu kvůli tomu komunistická moc vyslýchala a perzekvovala. * 5. prosince 1989, poté, co jednali Václav Havel a Petr Pithart s tehdejším komunistickým šéfem české vlády, dostala nabídku řídit ministerstvo spravedlnosti. * V čele resortu stála jen půl roku. Od června 1990 dva roky zasedala v zákonodárném orgánu, České národní radě. Přímo se účastnila jednání o rozdělení Československa. * Iniciovala zákon o mimosoudních rehabilitacích a podporovala velký lustrační zákon. Neúspěšně se snažila prosadit zveřejnění jmen příslušníků Státní bezpečnosti a funkcionářů KSČ, kteří přímo řídili Státní bezpečnost. * Zasadila se o to, aby byly osobní dopisy Milady Horákové předány její rodině. * V roce 1996 kandidovala do Senátu. Postoupila do druhého kola, kde ji ale porazil protikandidát. * Od roku 2010 byla po úrazu upoutána na lůžko a přijímala jen úzký okruh osob.

5. až 6. v pořadí - MILADA HORÁKOVÁ (1901–1950)

* Narodila se v Praze a vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po promoci nastoupila k městskému soudu v Praze. * V roce 1926 vstoupila do Československé národně socialistické strany. Po okupaci působila v odboji. V roce 1940 ji zatklo gestapo a byla odsouzena na doživotí, které koncem války padlo. * Až do komunistického puče v roce

1948 byla členkou parlamentu. Na mandát následně rezignovala v den smrti Jana Masaryka. * Aktivně se účastnila budování tzv. třetího (protikomunistického) odboje. Byla zatčena a souzena za velezradu. Její případ byl začleněn do vykonstruovaného procesu. * Byla jedinou ženou popravenou v rámci těchto soudních řízení.

5. až 6. v pořadí – ALOIS RAŠÍN (1867–1923)

* 28. října 1918 spolu s Antonínem Švehlou, Jiřím Stříbrným, Františkem Soukupem a Vavro Šrobárem vyhlásil samostatný stát. * Zasloužil se o tzv. recepční zákon, tedy vůbec první zákon nově vzniklé Československé republiky. Jako vůdčí osobnost října 1918 a člen Národního výboru československého spoluvytvářel další zákony, které bylo potřeba po rozpadu Rakousko-Uherska přijmout. * Ve vládě Karla Kramáře se s ním počítalo na post ministra vnitra, ale raději přijal funkci ministra financí. V této funkci setrval až do 7. července 1919. Díky svému působení získal Rašín pověst budovatele státu a stabilizátora rozvrácených poválečných státních financí. Byl taktéž tvůrcem měnové odluky.

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi