Nepřehlédněte!


GDPR    
pro advokáty a AK    
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Naše práce není sprint, ale maraton

10.9.2018, Lidové noviny, str. 15, Kristián Léko

OBĚD S... šéfy pražské pobočky White & Case o vysokém pracovním nasazení advokátů, které si občas vyžádá i „nocovky“

Není úplně snadné získat na půldruhou hodinu k jednomu stolu dva nejvýše postavené advokáty White & Case v Praze. Už roky mají kalendáře nabité týdny dopředu, teď se navíc zabydlují na nových pozicích. David Plch v květnu po pěti letech předal kormidlo pražské pobočky Petru Pánkovi a sám dostal na starost bankovní praxi v celém regionu Evropy, Blízkého východu a Afriky.
 Scházíme se v restaurantu Portfolio naproti Masarykovu nádraží, kam to mají ze svých kanceláří na vrcholu bývalé centrály ČSOB v ulici Na Příkopě sotva deset minut pěšky. V parném dni přicházejí dva charismatičtí čtyřicátníci v lehkém letním obleku, uvolnění a bez kravaty (paradoxně na rozdíl od zpovídajícího, jenž nechtěl být ve společnosti dvou partnerů firmy známé přísným dress codem za novinářského vagabunda).
 Na své nové role si stále zvykají, Petr Pánek zrovna přiletěl z Varšavy, kde ladil obří realitní transakci. „U nás slyšíme tolik vtipů na Poláky, řada klientů mi přitom říká, že nám trochu ujíždějí, zatímco my jsme usnuli na vavřínech, že máme Pražský hrad a Karlův most, a díky tomu budeme navždy lepší,“ dělí se o nejnovější dojmy. Jedním dechem však dodává, že polské firmy se spíše soustředí na tamní trh. „Češi se nebojí růst a expandovat, to jsou pak naši nejctěnější klienti. Poláci nemají Avast nebo PPF,“ zmiňuje firmy, jež prorazily i ve světě.
 David Plch strávil na možná nejprestižnějším místě v pražské advokacii posledních pět let. Firmu provedl složitou přestavbou, kdy odešla řada partnerů a spekulovalo se o její budoucnosti. Možná právě v té době se naučil hovořit sice mile, ale také diplomaticky. K obědu volí filet z lososa s wasabi bramborovou kaší a omáčkou z limetek a kokosu.
 Petr Pánek teprve nedávno převzal agendu a stále zní spíše jako zkušený advokát, mluví energicky a otevřeně, řeč prokládá anglickými výrazy. Má chuť jen na rybu se salátem. „Ano, mořský vlk je v pořádku,“ odvětí na otázku číšníka, zda lze touto rybou nahradit mořského ďasa, jehož poslední exemplář kolegové zrovna udali u jiného stolu.
 Vzhledem k vedru i lehkým pokrmům svorně volí ryzlink z Velkých Žernosek, jednoho z nejseverněji položených vinařství u nás.
 Kariérní peripetie Petra Pánka připomínají postavu Marshalla ze sitcomu Jak jsem poznal vaši matku, jenž chce chránit přírodu, ale potřebuje peníze a nastoupí do advokacie. „Chtěl jsem zachraňovat svět a posílat válečné zločince do kriminálu. Měl jsem i nabídku jít pracovat na mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu,“ líčí Pánek.

Rwanda, nebo rozvody?

Advokacie měla být jen dočasnou zastávkou, aby vydělal peníze a mohl se postavit na vlastní nohy, nakonec se v ní ale našel. Začínal v 90. letech v českých kancelářích s tou nejpestřejší agendou včetně rozvodů, ale i kauz, z nichž měl husí kůži.
 Když nastoupil do firmy Vladimíry Glatzové a nahlédl do světa komerčních transakcí, připadal si jako v bezpečném přístavu. „Přišlo mi to až úsměvně lehké. Odvedete svoji práci, ze které máte dobrý pocit, klient je slušný a pochválí vás, zaplatí fakturu a vy jdete žít svůj soukromý život. To je práce, které jsem si od první chvíle vážil a můžu to dělat klidně patnáct hodin denně,“ říká s vážnou tváří.
 Když v roce 2003 nastoupil do White & Case, dostával hlavně obtížné úkoly. Snažil se například zabránit tomu, aby mýtný systém pro český stát dodávala firma Kapsch. Když si ale později mohl vybrat, zda bude vést oddělení litigací, nebo se zaměří na nemovitosti, zvolil druhou možnost.
 „Právní systém nemusí vždy fungovat podle zdravého rozumu. Klientovi je pak velmi obtížné vysvětlit, jak to v Česku chodí u antimonopolního úřadu a správních soudů. Je to pak zbytečná práce. Schoval jsem se do předvídatelného světa, kde se všechno dá dohodnout, byť se občas do krve pohádáte,“ charakterizuje svou specializaci – nemovitostní transakce v regionu střední a východní Evropy.
 Nyní řídí pražskou pobočku americké kanceláře, kterou založili pánové White a Case na Wall Street v roce 1901 a od té doby se stala jednou z největších na světě. Česká pobočka hraje roli nejen kvůli klientům s globálními ambicemi, ale i kvůli mladým právníkům, kteří mají chuť zkusit štěstí ve vysoké advokacii.
 „Řadě absolventů přijde zajímavé dělat advokacii na špičkové globální úrovni v historickém centru Prahy, takže jsme nikdy neměli problém najít těch pět lidí, co každý rok potřebujeme přijmout,“ popisuje Plch.
 Jeho nástupce se chce na „vyzobávání“ talentů soustředit, právě na nich bude kancelář jednou stát. „Dám vedení kanceláře všechno, co bude třeba, ale nikdy nevypustím jedinou hodinu klientské práce. To je podobné jako u chirurga, který by přestal operovat, to prostě nejde,“ zdůrazňuje Pánek.
 Kariéra Davida Plcha znázorňuje, co advokacie na globální špičkové úrovni znamená. K firmě nastoupil před 21 lety po studiích v Brně a Torontu. Specializovat se začal až po roce působení v bankovní praxi na newyorské pobočce. „Nejde jen o znalosti a pracovní zkušenosti, člověk poznává mnoho lidí. Dnes je šéfem celosvětové bankovní praxe naší firmy kolega, se kterým jsem tam trávil nejvíce času,“ říká Plch.
 Podobně pak rostou i klienti – z manažera české pobočky se může během pár let stát šéf pro celou Evropu. „Strašně mě baví, že skoro každý den potkám někoho nového, za každým z tisíců mých kontaktů je nějaký příběh. To je něco, co peníze nikdy nemohou vynahradit,“ dodává Pánek.
 Klíčem k výchově mladších kolegů je podle Pánka důvěra a osobní kontakt. „Nesmějí jen sedět v knihovně nad rešeršemi. Od začátku s nimi chodíme na obědy, pouštíme na jednání s klienty, bereme je i do zahraničí, posíláme je na stáže,“ popisuje.
„Když je ten člověk šikovný, tak bychom byli hloupí, kdybychom mu bránili v rozletu. Sice nás za pár let může přerůst, ale do té doby společně můžeme ovládnout trh,“ dodal s tím, že tento aspekt firemní kultury je třeba šlechtit v každém okamžiku.

Hlavně nepotopit kolegu

Pánek vzpomíná na moment, kdy ho v mládí několikrát „potopili“ starší kolegové při jednání. „Divil byste se, jak často se to děje. Působí to špatně na klienta, ale hlavně to má zničující vliv na postavení mladého člověka ve firmě,“ říká.
 David Plch pak míní, že ve White & Case se snaží nedělat rozdíly mezi šéfem kanceláře a člověkem, který se stará o kávovar: „Je to lepší, než když firmě vládne osvícený monarcha.“
 Není tajemstvím, že ve firmách jako White & Case je mimořádné finanční ohodnocení vykompenzované vysokými požadavky na pracovní nasazení. Jasnou představu nenabídli, za báchorku však oba považují fámu kolující mezi posluchači práv, že novým rekrutům se první den ukazuje místnost se spacáky a karimatkami.
 „Pracovní nasazení u nás odpovídá pracovnímu nasazení našich klientů. Když někdo prodává firmu, kterou budoval celý život, nemůžete pracovat méně než on,“ odpovídá diplomaticky David Plch. Po pár minutách ale jeho kolega jasně říká: „Abychom to ale nelakovali narůžovo, makáme hodně. I my partneři. Ale co jiného by se v práci dělalo? Je to rizikový byznys, děláte spoustu věcí najednou a musíte být stále ve střehu, nesmíte udělat chybu. Ale když vás to baví a můžete být pyšný na to, kde děláte, tak je to skvělé,“ říká.
 Pak ale Pánek zavzpomíná, že kdysi zažil tři „nocovky“ po sobě. Co že to je? „Jste v práci do tří do rána, jdete se pár hodin prospat a ráno jste zpátky u stolu. Může to být samozřejmě i durch. Více se to dělo v 90. letech, dnes už je to lépe zorganizované. Upřímně řečeno, ve čtyři ráno něco datlovat do počítače, to není zrovna efektivní způsob práce,“ přiznává.
 Při dokončování důležité transakce se sice může stát, že přijde v jedenáct večer mailem úkol, který musí být do rána splněný, ale důležité podle nového šéfa pražské kanceláře je, že objem své práce si nakonec každý určuje sám. V poslední době navíc velmi pomáhá technologie, která umožňuje odvádět velkou část práce z domova.
 „Není to tak, že bychom někoho nutili být v práci do noci. Pokud jste šikovný a kolegové a klienti vás respektují, tak to nemůže být celé postavené na tom, že trávíte co nejvíce večerů a nocí v kanceláři. To také není dobré, protože pak vyhoříte jako svíčka. Naše práce není sprint, ale maraton.“

Když někdo prodává firmu, kterou budoval celý život, nemůžete pracovat méně než on DAVID PLCH

David Plch (45) * Je členem nejužšího evropského vedení White & Case a řídí bankovní praxi pro region Evropy, Blízkého východu a Afriky. * Do kanceláře nastoupil před 21 lety. Do letošního května pět let řídil pražskou pobočku firmy. Kancelář provedl složitou přestavbou, kdy odešla řada partnerů a spekulovalo se o její budoucnosti. Petr Pánek (44) * Vede tým pro střední a východní Evropu v oblasti nemovitostí a také pražský tým v oblasti fúzí a akvizic. Od roku 2018 je rovněž vedoucím partnerem pražské kanceláře White & Case. * S advokacií začínal v 90. letech, původně se přitom profesi dlouhodobě věnovat nechtěl. Do kanceláře, kterou nyní vede, nastoupil před 15 lety.

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi