Nepřehlédněte!


GDPR    
pro advokáty a AK    
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Pravidla pro odposlechy se musí změnit. Policie nesmí nahrávat advokáty, říká Lukáš Trojan

11.6.2018, info.cz, Jan Januš

Soudy by měly častěji ukládat peněžité tresty místo toho, aby lidi posílaly do vězení, říká advokát Lukáš Trojan, který je členem prezidia Unie obhájců a řídícím partnerem kanceláře KŠD Legal. „Výchovný i sankční vliv i samostatně uloženého peněžitého trestu je nesporně vyšší než uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem,” říká Trojan v rozhovoru pro INFO.CZ, v němž upozorňuje i na některé problematické souvislosti pravidel odposlechů: „Za inspirující považuji nizozemský systém, ve kterém jakoukoliv komunikaci, vedenou přes advokátem nahlášené telefonní číslo, respektive přístroj advokáta, není možné zaznamenávat, kdy přímo operátor uvedenou linku blokuje.”

Dlouhodobě propagujete ukládání peněžitých trestů. Z jakého důvodu?

Ukládání peněžitých trestů je trend, kterým se přibližujeme formě trestání, která je běžná v západoevropských zemích. Výchovný i sankční vliv i samostatně uloženého peněžitého trestu je nesporně vyšší než uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem. Jsem rád, že i nejvyšší představitelé justice, včetně Nejvyššího státního zastupitelství, pracují na tom, aby ukládání peněžitých trestů bylo častěji využíváno.

Jak často přistupují k ukládání peněžitých soudů dle vaší praxe soudy?

V posledním roce, právě po apelech Nejvyššího soudu ČR i Nejvyšší státní zastupitelství, se významně zvýšilo číslo uložených peněžitých trestů. Obávám se však, že dochází k volbě tzv. „české cesty“, tedy, že peněžitý trest je primárně ukládán vedle jiného trestu a nikoliv jako trest samostatný. Uvedený způsob ukládání peněžitého trestu vyplývá bohužel z platné právní úpravy a je to dle mého názoru špatně.

Uložit samostatně peněžitý trest lze, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. Jak jsem již uvedl, uvedené ustanovení považuji v současné době za zbytečně svazující a restriktivní. Dle mého názoru by mělo být možné samostatné uložení peněžitého trestu.

Zmínil jste, že Nejvyšší soud nedávno inicioval změny v tomto přístupu. Jak jeho aktivitu hodnotíte?

Jak jsem již uvedl, velmi pozitivně. Jedná se o sledování trendů užívaných v právně vyspělých jurisdikcích. Zjednodušeně řečeno, v Evropě platí, že čím žijete více na západ a sever, tím méně trestů odnětí svobody a čím žijete více na východ a jih, tím více trestů odnětí svobody. Směřování si můžeme vybrat sami pojetím trestní politiky státu. Zaplať pánbůh, že Nejvyšší soud svým uvažováním směřuje kormidlo severozápadně.

S peněžitými tresty jistě souvisí i takzvaná dohoda o vině a trestu. Jak často se, opět soudě z vaší praxe, používá?

Z mého pohledu je institut dohody o vině a trestu promarněná příležitost. Autoři legislativního řešení tohoto institutu, zjevně v obavě nebýt moc liberální, nastavili parametry tak, že je v praxi velmi obtížně využitelný. Namísto dohody o vině a trestu jsou využívány již usazené odklony v podobě podmíněného zastavení trestního stíhání či narovnání. Dle mého názoru je to škoda, institutu dohody o vině a trestu by nepochybně prospěla jeho aplikovatelnost na všechny trestné činy a tresty za ně ukládané, snad s výjimkou trestu výjimečných.

Pokud se bavíme o penězích, nedávno byly v rámci trestního řízení navrhovány miliardové náhrady škody. Jak se k takto vysokým částkám stavíte? Je reálné jejich splacení?

Záleží na osobě a majetkových poměrech pachatele. V případech, o kterých hovoříte, tedy kdy podezřelým je osoba s běžnými výdělkovými a majetkovými poměry, je to pochopitelně nesmysl. V případě, že poškozeným je však právnická osoba či stát, trvají zástupci takového účastníka na uplatněné škodě v plné výši často proto, aby následně nečelili obvinění z jednání poškozujícího zájmy poškozeného v trestním řízení.

O peněžitých trestech se můžeme bavit také v případě právnických osob. Jak často jsou využívány tam? Narážíte tam z pohledu praxe rovněž na nějaké problémy?

Z dosavadní praxe a záznamů v rejstříku trestů právnických osob, který je veřejně dostupný a každý se do něj může podívat, je zřejmé, že zde praxe ukládání peněžitých trestů funguje bez potíží.

Upozorňujete na to, že i když je právnické osobě uložen velmi nízký trest, její potrestání má další negativní souvislosti. Jaké?

Za fatální nedostatek zákona o trestní odpovědnosti právnických osob je nepochybně nutné považovat lhůty pro zahlazení vykonaného trestu. Česká právní úprava řeší tuto otázku odkazem na promlčecí lhůty, to je zahlazení přichází v úvahu nejdříve za pět let. To je zcela likvidační, neboť řada právnických osob je ve svém provozu závislá na prokazování trestní bezúhonnosti, počínaje účastí ve veřejných zakázkách, konče regulací, například ČNB, ministerstva financí a podobně. Může tak dojít k naprosto absurdní situaci, kdy v důsledku bagatelního trestného činu dojde k faktické likvidaci významné, právnické osoby zaměstnávající stovky či tisíce osob.

Napadá vás z vašeho pohledu praktičtější přístup?

Nepochybně. Stačí vyjít ze slovenské právní úpravy, která byla přijata později než česká a upravuje zahlazení tak, že trestný čin právnické osoby je zahlazen okamžikem jeho vykonání. Je to v daném kontextu naprosto logické a správné řešení. Účelem trestání právnických osob není jejich naprostá ekonomická likvidace v důsledku banálního pochybení, byť majícího charakter trestného činu.

Jak dopadá trestní stíhání na management? Sledujete tam nějaké posuny?

V danou chvíli se usazuje praxe týkající se otázky vyvinění dle § 8 odst. 5 zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim.

Nejvyšší státní zastupitelství vydalo po přijetí novely zákona manuál, který definuje určité mantinely, v rámci kterých budou posuzována opatření umožňující právnické osobě tzv. se vyvinit. Soubor těchto opatření označovaný jako „Corporate Compliance“ tvoří dnes nezbytnou podmínku exkulpace právnické osoby. Z iniciativy Nejvyššího státního zastupitelství aktuálně probíhá diskuze nad úpravami a změnami manuálu. Je prostou skutečností dnešního světa, že právnické osoby musí pěstovat takovou firemní kulturu, a to jak v teorii, tak především v praxi, která neakceptuje jakékoliv protiprávní, natož pak trestné jednání.

Za Unii obhájců připravujete stanoviska k odposlechům. Kde jsou podle vás v současné úpravě hlavní problémy?

Aktuálně se ve vztahu k odposlechům potýkáme s tím, za jakých podmínek je možné odposlouchávat komunikaci mezi advokáty a jejich klienty. Stávající právní úprava zakazuje pouze odposlechy obhájce a obviněného. Pomineme-li pokus orgánů činných v trestním řízení vniknout i do takto zákonem chráněné komunikace, je zřejmé, že ve stávajícím světě již takto úzce vymezená ochrana důvěrného vztahu advokáta a klienta nemůže obstát.

Je třeba si uvědomit, že primárně je chráněn důvěrný vztah advokáta a klienta. Nejedná se o výsadu advokáta, ale o realizaci práva na spravedlivý proces. Příliš úzká úprava však znemožňuje efektivní obhajobu v technologické společnosti 21. století. Advokát, v rámci obhajoby, musí logicky komunikovat s řadou dalších osob, ať již jsou to například příbuzní (například při otázce složení kauce), ostatní obhájci, experti a tak dále.

Přitom, ačkoliv se tato komunikace bezprostředně týká obhajoby, není nijak chráněna, což je z hlediska ústavních postulátů spravedlivého procesu neudržitelný stav. To nehovořím o praxi využívané orgánů činných v trestním řízení, spočívající v tom, že si důvěrné informace, týkající se právního zastoupení či přímo obhajoby, pořídí tak, že jejich zdrojem není odposlech či sledování, ale výsledek znaleckého zkoumání zajištěné techniky obviněného, případně advokáta. Takové jednání lze označit za přímo rozporné s účelem zákona a za hranou ústavnosti. Bohužel je to reálná praxe.

Jak byste navrhoval tyto problémy řešit?

V prvé řadě postupovat dle zásady ultima racio a vykládat i aplikaci procesních předpisů nikoliv extenzivně, ale naopak restriktivně, a to při respektování smyslu a ducha právních norem. Na druhé straně je nesporné, že aktuální právní úprava nereflektuje tempo rozvoje moderních komunikačních technologií, a proto bude nezbytné přistoupit k revizi právní úpravy.

Za inspirující považuji nizozemský systém, ve kterém jakoukoliv komunikaci, vedenou přes advokátem nahlášené telefonní číslo, respektive přístroj advokáta, není možné zaznamenávat, kdy přímo operátor uvedenou linku blokuje. V případě podezření, že je takový komunikační kanál zneužíván k protiprávní činnosti je pochopitelně možné, aby i takové číslo odposlechnuto bylo. Vyhodnocení takových hovorů však musí být provedeno jinými subjekty než těmi, které šetří předmětnou trestnou činnost. Lze si představit například vyhodnocení soudcem či vyhodnocení za součinnost advokátní komory, jako je tomu u domovních prohlídek advokátů a podobně.

Doporučujeme

Kde nás najdete

FOO

Česká advokátní komora - Kaňkův palác (hlavní budova)
Národní 16
110 00 Praha 1
tel.: +420 273 193 111
e-mail: sekr@cak.cz

FOO

Pobočka ČAK Brno - Kleinův palác
Nám. Svobody 84/15
602 00 Brno
tel.: +420 513 030 111
e-mail: sekr.brno@cak.cz