Nepřehlédněte!


GDPR    
pro advokáty a AK    
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Jeden se soudí za všechny

13.3.2018, Lidové noviny, str. 2, Kristián Léko

Hromadné žaloby mají do Česka přinést revoluci ve vymáhání drobných nároků proti bankám či obchodníkům

PRAHA Ten pocit zažil snad každý. Obchodník neakceptuje reklamaci zjevně vadného zboží, operátor nebo banka účtuje sporné poplatky, automobilka zamontovala do nového modelu vadný díl. Ve chvíli, kdy firma není ochotna situaci řešit po dobrém, je spotřebitel postaven před volbu, jestli nad pár stokorunami mávnout rukou, či zda se soudit. Většina lidí dnes volí první možnost, soudní pře je totiž drahá, vysává čas i energii.

Ministerstvo spravedlnosti hovoří v této souvislosti o takzvané racionální apatii, kdy se lidem nevyplatí vymáhat drobné nároky. Na tuto situaci podle něj podnikatelé hřeší a resort to chce razantně změnit. „Existuje nespočet případů, kdy vědomě produkují zboží či služby, které nejen že nevykazují patřičnou kvalitu, ale dokonce působí osobám újmu,“ stojí v návrhu věcného záměru zákona o hromadných žalobách, který již brzy projedná vláda. Jde jen o náčrt budoucího zákona, jenž logicky neřeší všechny sporné otázky.

Návrh má dle ministra spravedlnosti v demisi Roberta Pelikána (ANO) potenciál zásadně překopat české právní prostředí. „Pochybení jednoho obchodníka se nedotýká jen práv jednoho izolovaného spotřebitele, nýbrž jde většinou o větší skupiny. Hromadná žaloba umožní takovým skupinám požadovat nápravu jejich práv společně,“ vylíčil LN svůj záměr.

Vady motorů i umělých poprsí

Dnes se lidé musí soudit sami, dílčí pokusy o hromadné žaloby totiž vesměs ztroskotaly. Třeba iniciativa na vracení bankovních poplatků – přihlásily se do ní desetitisíce lidí, ale u soudů jejich žaloby narazily. Spotřebitelům pak hrozilo, že budou muset bankovním domům platit soudní výlohy v řádu tisícikorun.

Nově by se spotřebitelské spory měly řídit principem „jeden za všechny“. V praxi by to vypadalo tak, že pokud by například aktivista na poli telekomunikací zjistil, že si operátor účtuje položku, na niž nemá nárok, obrátil by se na advokáta, jenž by připravil návrh na hromadnou žalobu. Jestliže by ji soud schválil, ministerstvo by ji zaregistrovalo do centrální databáze. Od té chvíle by se řízení automaticky účastnil každý, kdo má stejný tarif u téhož operátora, a to dokonce i v případě, že by o řízení vůbec nevěděl. Pokud by se jej účastnit nechtěl, měl by možnost z něj vystoupit (opt-out).

Resort uvádí několik konkrétních případů ze zahraničí, které by se k využití institutu hromadné žaloby nabízely – kupříkladu kauzu Dieselgate, kde automobilka Volkswagen pomocí softwaru uměle snižovala skutečně produkované emise naftových motorů. Zmiňuje ale i případy z Rakouska či Kanady, kde se klientky plastických chirurgů přou s výrobci silikonových implantátů kvůli defektům svých „vylepšených“ poprsí.

Využití by hromadné žaloby mohly mít i v případě ekologických katastrof se závažnými materiálními i zdravotními následky. Ministerstvo odkazuje na úniky chemikálií z neratovické Spolany či obří nehody typu havárie ropné plošiny společnosti BP v Mexickém zálivu. I v těchto případech by se poškození mohli spojit a vymáhat své nároky pod jedním praporem v jediném řízení.

Americký model budí obavy

Pelikán se při přípravě materiálu inspiroval především v USA, kde jsou hromadné žaloby velmi rozšířené. Jeho legislativci loni dokonce absolvovali pracovní cestu do Washingtonu, Denveru či Chicaga, kde čerpali poznatky o aktuální americké praxi.

Právě ze zámoří pochází princip opt-out, tedy že se řízení ze zákona účastní všichni, kteří mají v téže věci obdobný nárok. To je ale pro český byznys nepřijatelná novota. Ostrá kritika zaznívá od Hospodářské komory ČR či Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Dle největšího zaměstnavatelského svazu je největším rizikem hromadných žalob „přeměna žalobního nároku na výnosný obchod pro advokátní kanceláře“. Těm by totiž připadla jako odměna za přípravu a administraci hromadné žaloby částka v řádu desítek procent z vysouzené částky.

Právnička svazu Jitka Hlaváčková odkazuje na americkou realitu, kde prý většina hromadných žalob nevzniká na popud spotřebitelů, ale z iniciativy advokátů, kteří „aktivně vyhledávají možné reprezentanty, nebo je dokonce účelově vyrábějí“. Vzhledem k agresivní mediální taktice advokátů pak firmy často musejí přistupovat na nevýhodná mimosoudní vyrovnání, aby minimalizovaly škody způsobené negativní publicitou. Princip opt-out razantně odmítají i české banky, na které by teoreticky mohly mířit žaloby ohledně sporných poplatků. „Žalovaný bude vystaven spekulativnímu nároku, nepřezkoumatelnému co do výše a okruhu poškozených osob. Systém hromadných žalob měl být založen striktně na principu opt-in, kde se dotčené subjekty samy přihlásí a prostřednictvím žalobce osvědčí svou příslušnost ke skupině,“ stojí ve stanovisku České bankovní asociace.

Hromadné žaloby

* Návrh ministra spravedlnosti Roberta Pelikána předpokládá, že se systém hromadných žalob bude řídit dvěma principy. * Základem systému bude princip opt-out, podle něhož jsou na řízení a jeho výsledku ze zákona účastny všechny osoby, které mají v téže věci obdobný nárok. To má pomoci lidem, kteří mají nároky v řádu stovek až tisíců korun, které se nevyplatí vymáhat samostatně. * Pro nároky, které se samostatně vymáhat vyplatí, počítá resort s opačným principem opt-in. Dle něj by se musel každý poškozený k žalobě iniciativně připojit.

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi