Publikace IBA – „Mezinárodní přístup ke spravedlnosti“
Mezinárodní advokátní komora (IBA) vydala v říjnu 2014 publikaci s názvem „Mezinárodní přístup ke spravedlnosti: bariéry a řešení“[1].
Zpráva analyzuje překážky, které brání v přístupu ke spravedlnosti napříč různými jurisdikcemi a vychází z komplexního pojetí těchto překážek, které zahrnuje i různá stádia civilního či trestního řízení.[2] Zpráva se nejdříve zaměřuje na existenci práv zakotvených v zákonech a jejich povědomí a chápání. Jedná se např. o přístup k mechanismu řešení sporů, jako součást justice, který je chápán buď jako formální, tedy instituce založené státem nebo neformální, tedy např. místní domorodé soudy, rada starších nebo jiné obdobné tradiční nebo náboženské autority, mediace nebo arbitráž. Efektivní přístup ke spravedlnosti zahrnuje dostupnost a přístup k právnímu zástupci. Je nutné, aby tento mechanismus byl schopný poskytnout spravedlivé, nestranné a vymahatelné řešení.
Zpráva tedy vychází z daleko širšího rámce při analyzování bariér a řešení problematiky přístupu ke spravedlnosti, než pouze zdůraznění důležitosti postavení advokátů a soudů. Bariéry totiž vznikají i mimo formální justiční instituce. Strategie, které zajišťují a zlepšují přístup ke spravedlnosti, zapojují různé skupiny napříč celým spektrem občanské společnosti a státu.
Zpráva je rozdělena do tří částí. Každá sekce obsahuje určitou skupinu bariér a související příklady projektů a osvědčených postupů k překonání těchto bariér.
Sekce zahrnují následující oblasti:
- Společenské a kulturní bariéry včetně gramotnosti, vzdělání, chudoby a diskriminace.
- Institucionální bariéry, kterými jsou např. nedostatečné vládní zdroje určené ke garanci a k usnadnění přístupu ke spravedlnosti, nedostatečná organizační struktura justičních institucí, limitovaná právní asistence a zastupování a nedostatek vymahatelných rozhodnutí.
- Mezisekční bariéry, ve kterých se společenské a institucionální bariéry překrývají, např. nedostatek důvěry v advokáty a soudce nebo korupce.
Výsledek výzkumu nakonec, přes různost a četnost strategií, dospěl k několika společným závěrům:
- Právní profese hraje zásadní roli při změně regulačních instrumentů, které tvoří překážky v přístupu ke spravedlnosti, zejména pokud jde o využití práva v boji proti společenským a kulturním bariérám. Je ideálním prostředkem ke zvýšení povědomí o právech, a to především pro zranitelné a znevýhodněné skupiny (např. vězni, ženy a děti nebo venkovské obyvatelstvo).
- Občanské vzdělávací programy (vládní i soukromé) jsou stále více zaměřeny na celou společnost včetně dětí.
- Digitální technologie jsou stále více využívány k šíření všeobecných právních informací a poskytování neformálního právního vzdělání/znalostí. Zlepšují transparentnost, zjednodušují přístup k soudním rozhodnutím a redukují soudní nevyřešené případy. Samozřejmě je jasné, že takováto strategie plně souvisí s možností přístupu k těmto technologiím v určitých zemích či oblastech.
- Velmi významnou skutečností k překonání bariér k přístupu ke spravedlnosti je řádné celoživotní vzdělávání pro soudce a soudní úředníky.
- Podpora a uchýlení se k alternativním způsobům řešení sporů (ADR) je principiální strategií k usnadnění přístupu ke spravedlnosti.
- Velký význam mají mechanismy určené k propagaci, transparentnosti a odpovědnosti justičního systému – ať už formální (např. ombudsman) nebo neformální (např. sociální média).
Kamila Hájíčková
Odbor mezinárodních vztahů
[1] Zpráva je dostupná na www: http://www.ibanet.org/PPID/Constituent/AccesstoJustice_LegalAid/Projects.aspx
[2] Zpráva analyzuje celkovou situaci ve světě, ovšem vychází především z poznatků 27 zemí, které na dotazy odpověděly, jako např. Kanada, Nigérie a další. Pozornost je zaměřena na rozvíjející se země.
