Nepřehlédněte!


BEZPLATNÉ PRÁVNÍ
PORADENSTVÍ
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Stanovisko ČAK k poslanecké iniciativě novelizovat zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla

Stanovisko České advokátní komory k poslaneckému návrhu zákona poslanců Kateřiny Konečné, Václava Snopka a Karla Šidla, kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (a některé další zákony) a jeho komplexnímu pozměňovacímu návrhu (sněmovní tisk 118/0):

Dne 7. února. 2014 byl Poslanecké sněmovně předložen návrh zákona poslanců Kateřiny Konečné, Václava Snopka a Karla Šidla, kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (a některé další zákony), předmětem tohoto návrhu je zakotvení postupu České kanceláře pojistitelů při vymáhání náhradního plnění – tzv. příspěvku nepojištěných (za provoz vozidla, u něhož nebyla splněna povinnost sjednat zákonné pojištění odpovědnosti).

Z celého obsahu je zřejmé, že jde pouze o další snahu o ochranu osob, které jsou na svém majetku dotčeny negativními důsledky neplnění vlastních povinností. Příspěvek provozovatele za provoz nepojištěného vozidla do garančního fondu spravovaného Českou kanceláří pojistitelů je zakotven ust. § 24c zákona č. 168/1999 Sb., z garančního fondu (tvořen z pojistného za hraniční pojištění podle § 14, z příspěvků pojistitelů podle § 18 odst. 5, z přijatých náhrad podle § 24 odst. 7 a 9 a z přijatých příspěvků nepojištěných podle § 24c) je pak hrazena škoda, která vznikla v důsledku provozu vozidla, které nebylo řádně pojištěno nebo je zde jiná zákonem předvídaná okolnost, kvůli které není možné, aby byly nároky poškozeného nebo poškozených uhrazeny z povinného pojištění. Jde o ochranu osob, které by jinak své nároky neměly vůči komu uplatnit nebo by tyto nároky z jiných důvodů nemohly být uhrazeny tak, aby na tyto osoby nebyly přenášeny škodlivé následky situace, kterou nemohou nijak ovlivnit.

Uvedená úprava je do značné míry nedokonalá a její aplikace vykazuje řadu vad, medializace však zvýraznila zejména nedostatky v postupu České kanceláře pojistitelů, jež je správcem garančního fondu, vůči osobám, které jsou ze zákona povinny příspěvek za provoz nepojištěného vozidla do garančního fondu hradit. Návrh zákona dle svého odůvodnění má tyto nedostatky napravit. Činí tak však způsobem, který poskytuje nepřiměřenou ochranu těmto povinným (tj. osobám, které nesplnily svou primární zákonnou povinnost uzavřít smluvní pojistku tzv. povinného ručení odpovědnosti za provoz vozidla), a to na úkor drtivé většiny vlastníků motorových vozidel, kteří své povinnosti podle zákona č. 168/1999 Sb. plní. Ti totiž opět jako před novelou z r. 2008, jež zavedla § 24c, budou muset ve svém pojistném, placeném pojišťovnám, přispívat na úhradu škod způsobených nepojištěnými vozidly.

Návrh především zpřísňuje povolený procesní postup a nástroje, které má Česká kancelář pojistitelů vůči povinným, a to omezením délky, po kterou je příspěvek placen (na tři roky bez ohledu na to, jak dlouho bylo provozováno nepojištěné vozidlo), stanovením přísných lhůt, do kterých musí ČKP povinného k úhradě vyzvat, v nichž musí jeho reakci přešetřit a zejména zakotvením čestného prohlášení jako zákonného důkazu tvrzení vyzvané osoby, že není povinnou osobou k platbě příspěvku. Pokud vyzvaná osoba čestné prohlášení předloží, ČKP již není ani oprávněna uvedené přezkoumávat (tím méně pak podat na dotyčného žalobu o zaplacení příspěvku), neboť návrh (§ 24c odst. 1, odst. 4) stanoví jako jediný možný následek předložení takového čestného prohlášení ztrátu oprávnění ČKP přezkoumávat doklady předložené vyzvanou osobou k důkazu o tom, že není povinna k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo.

Čestné prohlášení je mimo jiné pro svou nízkou věrohodnost chápáno jako poslední prostředek, jímž může být vyřešena důkazní nouze tam, kde není možné skutečnosti v něm uváděné ověřit jinak nebo pouze s nepřiměřenými obtížemi. Nikdy mu však nebyl přiznán atribut neotřesitelné správnosti, v té míře, v níž to požaduje projednávaný návrh. Při jeho uplatnění by se tak příspěvek, jímž je saturována škoda, jejíž náhrady by pro poškozeného bylo jinak obtížné nebo nemožné dosáhnout, stal nevymahatelným.

Lhůty a procesní postup, jež má být stanoven pro jednotlivé úkony ČKP směřující k vymožení tohoto příspěvku, jsou stanoveny zcela nekoncepčně a fakticky rovněž směřují k tomu, aby příspěvek nebyl vymáhán vůbec. Není rozlišeno mezi promlčením a prekluzí povinnosti.

Ještě dál než předložený poslanecký návrh pak jde jeho koncepční pozměňovací návrh k poslaneckému návrhu, jež z důvodů tvrzené duplicity ruší povinnost vlastníka nepojištěného vozidla přispívat do garančního fondu a dále limituje práva pojistitele a ČKP potud, že mohou své nároky vzniklé podle zák. č. 168/1999 Sb. obecně v jakémkoliv druhu řízení uplatňovat pouze prostřednictvím svých zaměstnanců. Důsledkem takové formulace by však bylo znerovnoprávnění pojistitelů a ČKP vůči ostatním nositelům nároků plynoucích z uvedeného zákona, neboť by vymáhání pohledávky nemohli činit jinak než prostřednictvím svých zaměstnanců, nemohli by se dát v řízení zastoupit, v případě extrémního výkladu by nemohli podat návrh na nucené vymáhání pohledávek v exekučním řízení (protože je vymáháno prostřednictvím exekutora), nemohli by s pohledávkami ani nakládat jiným způsobem, zejména je převést.

Pojistitelé – pojišťovny nabízející smluvní pojištění zákonné odpovědnosti z provozu vozidla, jsou soukromými osobami. Limitovat jejich vystupování v soukromoprávních vztazích je z hledisek stanovených čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod nepřípustné, neboť jde o zjevné a nedůvodné narušení principu rovnosti v občanskoprávních vztazích a to ku prospěchu osob, které své zákonné a smluvní povinnosti neplní. Navrhovanou úpravou by tak došlo k zásahu do práva na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dle nějž vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Zákonným omezením způsobu uplatnění nároků pojistitelů vůči pojistníkům, kteří neplní své povinnosti nebo osobám, které nesou odpovědnost za škodu podle tohoto zákona, by byla ochrana vlastnických práv pojistitelů výrazně snížena, a to bez zjevného důvodu. Uvedené v zásadě procesní omezení pak má, jak již bylo uvedeno, dopad i do hmotného práva potud, že zpochybňuje možnost pojistitele zákonný nárok převést na třetí osobu (např. ČKP za účelem společného vymáhání nároku), neboť tato by byla rovněž omezena v jeho vymožení, teoreticky by bylo zpochybněno i případné započtení nároku, pokud by nebylo dojednáno zaměstnanci příslušného pojistitele.

Popřít je pak třeba i závěr uvedený v odůvodnění návrhu i jeho pozměňovacího návrhu, obojí má významný ekonomický dopad. Na jedné straně dojde k výraznému snížení zdrojů garančního fondu, a tím i ochrany osob, které utrpěly újmu v důsledku porušení povinností provozovatele motorového vozidla, zejména pak takového, jež kromě porušení pravidel silničního provozu neplní ještě zákonnou povinnost vozidlo pojistit. Tento následek, který pomůže cca 100 000 vlastníků nepojištěných vozidel, půjde na vrub více než 7 milionů vlastníků pojištěných vozidel, kteří budou muset platit vyšší pojistné v pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Z tohoto pohledu je tedy komplexní pozměňovací návrh naprosto disproporční. Druhá navržená změna pak rovněž bude mít značné ekonomické dopady, pokud jde o snížení objemu prostředků obsažených v garančním fondu, avšak bude mít významný dopad do práv všech pojistitelů a v konečném důsledku i do práv provozovatelů všech vozidel, kteří své povinnosti plní. Budou-li pojistitelé omezení v možnosti vymáhat své pohledávky podle tohoto zákona, promítnou cenu spojenou s vymáháním pohledávek a snížením jejich vymahatelnosti do ceny primárního produktu, tedy povinného ručení. V konečném důsledku tak neplnění zákonem stanovených povinností malé skupiny, kteří však hlasitě křičí, pokud jsou za ně postiženi, ponesou všichni slušní provozovatelé vozidel.

Pokud zákonná povinnost vozidlo pojistit nebude obsahovat sankci, jež má vedle reparační složky i významnou složku preventivní, nebo tato bude destruována limitováním možností jejího vymožení, zvýší se počet osob, které nebudou své zákonné povinnosti plnit na úkor těch, kteří tuto povinnost plní řádně a včas, s vědomím, že jejich jednání je obtížně postižitelné. Česká advokátní komora je přesvědčena, že tento záměr zákonodárce nesledoval.

Uvedený návrh i jeho případná změna jsou tak zjevně nekoncepční a je třeba je pro zjevný rozpor s ústavním pořádkem odmítnout.
 

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi