Nepřehlédněte!


BEZPLATNÉ PRÁVNÍ
PORADENSTVÍ
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Co se změnilo pro občanská sdružení

15.8.2014, Právní rádce, str. 68, Lenka Deverová

Nová úprava spolků se stala námětem pro přednášku Lenky Deverové na Právním prostoru 2014, jehož spolupořadatelem je Právní rádce. Občanský zákoník podle ní přinesl řadu zásadních změn, novinek i proměn vztahů k jiným institutům.
Nový občanský zákoník do života občanských sdružení, dnes spolků, zasáhl velmi podstatnou měrou.
Zrušil jejich velmi kusou úpravu, tedy zákon č. 83/1990 Sb., který v podstatě neupravoval fungování občanských sdružení, jednalo se spíše o předpis procedurální, upravující jejich registraci. Nové spolkové právo je dnes upraveno v občanském zákoníku, který obsahuje hmotněprávní úpravu v rámci obecných ustanovení vztahujících se ke korporacím a obecné úpravy fungování orgánů právnických osob, a v zákoně o veřejných rejstřících.
V této rejstříkové oblasti pracujeme především s obecnou úpravou a s obecnými principy, specifická úprava spolků se týká zejména zapisovaných skutečností. Změna procesní, řekla bych, je velmi zásadní, protože v Čechách až do loňského roku neexistoval veřejný rejstřík občanských sdružení, byť ministerstvo vnitra provádělo registraci. Údaje, které sledovalo, byly velmi kusé a neexistoval žádný přístup do registrů s výjimkou seznamu registrovaných občanských sdružení. Převodem pod rejstříkové soudy došlo k zásadní změně jednak v tom, že všechny údaje o spolcích budou napříště veřejně přístupné, a to včetně listin, které se již klasicky, jako u ostatních právnických osob, zakládají do sbírky listin. Registrace tedy bude podřízena standardním principům. Dle mého názoru je důležitou změnou i to, že agenda sdružovacího práva byla odňata z pravomoci ministerstva vnitra a přešla do pravomoci soudů.
Oblast občanských sdružení, která dnes čítá na 80 tisíc ministerstvem vnitra registrovaných subjektů, se převádí pod novou právní úpravu. Je nutné říci, že celá oblast je značně znejistěná fámami, které okolo právní úpravy a další existence občanských sdružení vznikají. I vlivem masmédií se koncem loňského roku šířila fáma, že občanská sdružení 31. prosince 2013 zanikají a musejí se, pokud chtějí zachovat svoji existenci, transformovat. V loňském roce byla možná transformace do obecně prospěšných společností. Další fámy, které se vážou ke spolkové úpravě, a zejména k přechodu do právní úpravy spolků, jsou otázky vztahující se k problematice obsahu spolkové činnosti a možnosti výdělečných aktivit občanských sdružení. Všem těmto otázkám se budu dále věnovat.

Co je spolek?
Co je z hlediska občanského zákoníku spolkem? Jde v podstatě o korporaci, která je tvořena alespoň třemi osobami fyzickými či právnickými, které vede společný zájem, k jehož realizaci se tyto osoby sdruží.
Spektrum spolkového života je velmi široké. Je řada spolků, které mají opravdu tři pět členů. Pak jsou ale i spolky masové, kde jdou počty členů do tisíců. Všechny tyto subjekty se musí vejít pod úpravu spolkového práva tak, jak ji občanský zákoník přináší. Jedním ze základních problémů, který se diskutoval, a ještě dnes se v oblasti sdružení založených podle zákona č. 83/1990 Sb.
vede, je otázka, co může být účelem spolku. Občanský zákoník říká, že hlavní činností spolku je činnost spolková. Toto vyjádření je mnohdy interpretováno tak, že skončila éra, kdy se mohly spolky věnovat aktivitám ve prospěch veřejnosti, mohly být tzv. veřejně prospěšné a že nový občanský zákoník stanoví, že jsou to organizace, které se výlučně věnují zájmům svých členů. Tyto závěry, často zaznívající na školeních a v médiích, jsou v podstatě mylné. Spolky se, od počátku existence spolků v českých zemích, vždy zaměřovaly jak na oblast pomoci realizaci zájmů svých vlastních členů, tak na problematiku pomoci a činnosti ve prospěch široké nečlenské veřejnosti. Otázce veřejné prospěšnosti se nakonec s ohledem na různé interpretace věnovala i výkladová komise působící při ministerstvu spravedlnosti, která jednoznačně zaujala stanovisko, že spolek může poskytovat služby veřejnosti, a to i ve spektru sociálních služeb, zdravotnictví a školství. Nejistota, která byla v loňském roce především u poskytovatelů sociálních služeb, různých domovů důchodců atp., se tedy tímto stanoviskem mohla, alespoň částečně, zažehnat. I ministerstvo práce a sociálních věcí, které je vlastně gestorem zejména v oblasti sociálních služeb, konstatovalo, že bude i nadále akceptovat spolkovou právní formu pro poskytovatele sociálních služeb.
Co je tedy podstatou spolku tak, jak jej definuje občanský zákoník? Podstatou, základním požadavkem, který musí spolek splňovat, je členství a fungující spolková samospráva. To znamená, že spolek musí mít členskou základnu, která je schopná aktivně rozhodovat o chodu a o činnosti spolku a není svázána závislými vztahy vůči spolku, čímž se rozumí zejména svázanost v rámci pracovního práva. Členové, aby mohli zachovávat podstatu spolkové samosprávy, nemohou být současně zaměstnanci spolku.
K dalším aspektům členství ve spolku patří skutečnost, že se v něm mohou zdržovat jak pouze fyzické, tak pouze právnické osoby, případně pochopitelně fyzické i právnické současně. Proč to zdůrazňuji?
Zákon o sdružování občanů v podstatě upravoval podstatu spolčování se tak, že členy občanského sdružení mohly být i právnické osoby. Primárním požadavkem však bylo členství osob fyzických a sdružování právnických osob bylo upraveno zájmovými sdruženími právnických osob. Ve spolku je možné, aby fungovaly různé kategorie členství - řádné, přidružené, čestné. Pro základní charakteristiku spolku je podstatné právo svobodného vystoupení člena ze spolku, nemůže mu být bráněno vystoupit, je ale na vůli každého spolku, jak si upraví otázky vzniku členství a práv a povinností členů. Důležitou zásadou spolkového práva je oddělení majetkové sféry spolků od majetkové sféry jejich členů, členové podle § 215 neručí za závazky spolku.
Druhou oblastí, kde se potýká spolková sféra s různými interpretacemi, je otázka, jakou činnost vlastně spolek může vyvíjet. Občanský zákoník zase vychází z toho, že hlavní činností je realizace společného zájmu, spolková činnost.
Podnikání, které se v podstatě neomezuje, a výdělečná činnost mohou být pouze činností vedlejší s tím, že zisk musí být vždy alokován do spolkové činnosti včetně úhrady nákladů na správu spolku.
Největší diskuse vznikají právě v oblasti definování vedlejší činnosti - o jakou činnost jde? Setkávali jsme se s interpretacemi, že výdělečnou činností je každá aktivita spolku, kde spolek vybírá finanční prostředky, ať už je to vstupné na divadelní představení nebo úhrada části nákladů kroužků pro děti u spolků, které realizují volnočasové aktivity. Tak tomu není. Tato interpretace vedla vlastně ke znejistění spolkové oblasti v tom smyslu, že se občanská sdružení obávala, že od 1. ledna 2014 budou muset všechny aktivity, kde získávají finanční prostředky, převést do vedlejší činnosti, a tím vlastně celý svůj účel převedou do té činnosti, která není jejich činností hlavní. Pro posuzování výdělečné činnosti v oblasti hlavní je potřeba vycházet z jednoho aspektu, a to posouzení, k čemu výdělečná činnost slouží. Jestliže je prostředkem dosahování statutárního účelu spolku, může být zařazena i do činnosti hlavní. Neměla by však dosahovat takové úrovně, aby bylo možné ji považovat za srovnatelnou s podnikáním, tedy aby činnost spolku nebyla provozována primárně za účelem zisku. K otázce výdělečné činnosti spolku zaujala stanovisko výkladová komise ministerstva spravedlnosti. Jednoznačně v něm deklarovala možnost výdělečné činnosti i hlavní činnosti spolku s tím, že hlavní činností spolku je možné v mimořádných případech dosahovat zisku.

Změna právní formy občanských sdružení
Občanská sdružení jsou, díky přechodným ustanovením, od 1. ledna 2014 považována za spolky automaticky, žádná transformace tedy není potřeba. Vedle toho působí u občanských sdružení celá řada tzv. organizačních jednotek s právní subjektivitou, které jsou od 1. ledna považovány za pobočné spolky v dikci § 228 občanského zákoníku.
Jsou charakterizovány tím, že mají právní subjektivitu odvozenou od matky, tedy spolku hlavního, a jsou stejně jako matka zapisovány do veřejného rejstříku u soudu, který má ve spolkovém rejstříku zapsán spolek hlavní. V tomto ohledu vznikají obrovské problémy.
Například: Český kynologický svaz má asi 450 pobočných spolků, všechny je má zapsány u spolku hlavního. Pominu-li procedurální problémy, které s převody jsou, je výpis Kynologického svazu z rejstříku na asi 25 stran textu. Je otázkou, jak to bude následně řešeno. Otázka ručení spolku hlavního za závazky pobočného spolku - také důležitá záležitost, která se vztahuje ke dvěma věcem. Jednak spolek hlavní až do zápisu pobočného spolku do rejstříku spolkového ručí za závazky pobočného spolku a poté, kdy je pobočný spolek do rejstříku zapsán, ručí v rozsahu, který určí spolek hlavní ve svých stanovách.
Jak sdružení, tak jejich pobočné spolky jsou zapsány do spolkového rejstříku tak, že jsou označovány právní formou spolek a mají do tří let povinnost doplnit všechny údaje, které jsou požadovány pro zápis do spolkového rejstříku, neboť data, která ministerstvo vnitra předalo rejstříkovým soudům, jsou pouze název, sídlo, identifikační číslo a datum vzniku plus pobočné spolky, které se k matce vážou.
Nový občanský zákoník spravuje spolkovou oblast velmi podrobně, nicméně úprava ve velké většině jednotlivých paragrafů je úpravou dispozitivní, takže zejména fungování spolků si mohou občanská sdružení upravit zcela volně, odlišně od zákona. Občanský zákoník tvoří jakési optimum fungování spolků, takže pokud by ve stanovách byly základní údaje, které jsou požadovány, mohl by dostatečně dobře fungovat i s využitím úpravy občanského zákoníku. Výjimky z volné úpravy se týkají jen povinnosti mít nejvyšší a statutární orgán, úpravy hlasovacího kvóra, která se vztahuje k obecné úpravě orgánů, a úpravy působnosti statutárních orgánů, kde se aplikuje také obecná úprava orgánů. Co přináší občanský zákoník do spolkové oblasti nově, je stanovení odpovědnosti podle § 159, který se vztahuje na všechny právnické osoby a všichni členové jmenovaných, volených či jinak ustavených orgánů spolků neodponadační vídají za svůj výkon funkce s péčí řádného hospodáře.

Přizpůsobení se novému občanského zákoníku
Spolky a pobočné spolky musejí upravit své stanovy v tříleté lhůtě od účinnosti občanského zákoníku.
Výjimku tvoří názvy spolků, které se, z mě neznámého důvodu, upravují do dvou let. Úprava názvů spolků znamená, že musejí do svého názvu buď včlenit slovo spolek (pokud jej již v názvu mají, nebudou činit nic), nebo slova „zapsaný spolek“ nebo alespoň připojit zkratku z. s. Výjimka je dána pro případ, že spolek používal název, pod kterým je dlouhodobě znám a má své objektivní důvody pro to, aby jeho název zůstal zachován bez označení právní formy. Jak jsem již uvedla, většina sdružení pravděpodobně zůstane v úpravě spolkové, protože naplní znaky spolku tak, jak je občanský zákoník předkládá, nicméně v přechodných ustanoveních jsou upraveny možnosti transformace s tím, že spolek (nebo sdružení podle zákona 83/1980) může, ale nemusí změnit svou právní formu na ústav nebo sociální družstvo v tříleté lhůtě. Výjimku tvoří sdružení, která nenaplňují a vlastně po celou dobu své existence nenaplňovala kritéria na spolkovou činnost, ta mají možností změny celé široké spektrum. V praxi se setkáváme již více než rok s tím, že občanská sdružení, dnes spolky, se chtějí transformovat z řady důvodů: nechtějí mít členy, které v jejich širokých rozhodovacích právech považují za brzdu své činnosti, vyhovuje jim jiná právní forma ať z hlediska vztahu k zahraničí nebo z hlediska vztahu ke sponzorům… to spektrum je doopravdy velmi široké. Otázkou zůstává, jakou formou zvolit. Volba mezi formami spolek, ústav a případně fond vlastně spočívá v rozhodování mezi různými systémy řízení, protože spolek je korporátní právnická osoba (nejvyšší orgány jsou obvykle tvořeny všemi členy a spolek je založen na zásadách spolkové demokracie), ústav je nečlenským individuálním statutárním orgánem, nadační fond je stejně nečlenský, nicméně se správní radou jako kolektivním statutárním orgánem, která vzniká samovolně, a nadační fond má určité limity nakládání s majetkem. Všechny tři typy subjektů mohou vykonávat totožnou činnost, ať už je to poskytování nějaké služby nebo realizace určitých aktivit směřujících v takovémto případě navenek.
Podstata změny právní formy u sdružení spočívá v tom, že nedochází k zániku sdružení, pouze se mění jeho právní poměry a zaniká členství. Musím říci, že skutečnost, že sdružení nezaniká, mnohdy nerespektují ani rejstříkové soudy, protože jsou schopny při transformaci přidělit nové právní formě nové identifikační číslo. Procedurální otázka přeměn prostřednictvím rejstříkového soudu - návrh podává původní právnická osoba - s tím, že u transformací narážíme na aplikační nedostatek, protože inteligentní formuláře se chovají dosti neinteligentně, a pokud zadáte, že chcete zapsat změnu právní formy spolku na ústav, tak ač to § 3045 umožňuje, napíše vám, že není možná změna spolku na jinou právní formu, protože jsou zapsány v rejstříku. K zápisu změny se dokládají dokumenty stejně jako u založení nového spolku, tedy rozhodnutí, doklady pro členy orgánů, doklady činnosti a samozřejmě rozhodnutí o přeměně.
Aktuální je otázka, zda je při transformacích spolků nutný notářský zápis. Protože občanský zákoník obligatorně tuto povinnost při transformaci spolků podle přechodných ustanovení neupravuje, sami notáři vycházejí z toho, že jim žádný předpis neukládá povinnost zpracovávat tyto přeměny a rozhodnutí o změně spolku na jinou právní formu notářským zápisem. Problém pak bývá v praxi soudů. Dva různí soudní úředníci, dva právní názory, jeden zapíše bez notářského zápisu, jiný notářský zápis požaduje.
Uvidíme, jak se tato problematika vyřeší.
***
Podstatou, základním požadavkem, který musí spolek splňovat, je členství a fungující spolková samospráva. To znamená, že spolek musí mít členskou základnu, která je schopná aktivně rozhodovat o chodu a o činnosti spolku a není svázána závislými vztahy vůči spolku, čímž se rozumí zejména svázanost v rámci pracovního práva. Členové, aby mohli zachovávat podstatu spolkové samosprávy, nemohou být současně zaměstnanci spolku.

Občanský zákoník tvoří jakési optimum fungování spolků, takže pokud by ve stanovách byly základní údaje, které jsou požadovány, mohl by dostatečně dobře fungovat i s využitím úpravy občanského zákoníku. Výjimky z volné úpravy se týkají jen povinnosti mít nejvyšší a statutární orgán, úpravy hlasovacího kvóra, která se vztahuje k obecné úpravě orgánů, a úpravy působnosti statutárních orgánů, kde se aplikuje také obecná úprava orgánů.
 

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi